odně jsem se těšila, až budu mít příležitost tohle udělat a myslím, že den před Štědrým dnem není špatná chvíle. Vedle toho, že vám všem chci za nás všechny tady popřát co nejkrásnější svátky, bych vám chtěla především z celého srdce poděkovat.

Od chvíle, kdy Popelky přišly na svět, uplynulo půl roku.

Strašně jsem se bála.

Měla jsem strach z neúspěchu, z toho, že vás nezvládneme denně zaujmout, že je to moc velký krajíc na který nestačíme. Nejsem tak odvážný člověk a už vůbec nejsem podnikatel. Nemyslím, že jsem king, který má patent na rozum a je všeobecně nadaný k čemukoli.

Nemít Tomáše, který nemyslí jen přes pocity, nemít redaktory, kteří jsou neuvěřitelně obětaví a věrní, nebýt vás…

Každé téma, každý článek zkouším číst vaším pohledem a pokaždé ráno vstávám s obavou, že tu nikdo není. Vždyť to se může stát.

Ještě se to nestalo.

Naopak vás za půl roku hrozně přibylo a já v tuhle chvíli vím, kam jedině mám poslat dík za to že magazín stále existuje, že se rozvíjí a bez koho by nikdy nemohl fungovat.

Totiž, bez vás všech.

Bez vaší mnohdy shovívavosti, trpělivosti, sympatií a zájmu, by byly Popelky mrtvý deník.

Chci vám složit poklonu a říct, jak moc si vaší přítomnosti vážíme.

Nemohu poděkovat jmenovitě, přestože bych to moc ráda udělala, protože, a já jsem z toho strašně šťastná, je vás denně víc.

Přesto mnohé z vás znám (někdy i osobně), hrozně dlouho a odjinud.

To jsou ty z vás, které mám velký důvod pokládat za skutečné, byť namnoze virtuální, leč stejně hodnotné přátele. Ono není samozřejmé, že jste přišly, zůstaly, že jste na mě nezapomněly, nezanevřely…

...moc ráda bych těmto z vás teď řekla, jak strašně si toho vážím.

Všem dohromady bych pak ráda poděkovala i za pohodu, kterou tady vytváříte.

Za nenásilí, za to, že i přes rozdílné názory je tohle místo, kde prakticky není cítit nepřátelství, zloba, kde se lidé pokaždé dohodnou.

Občas mi přijde, že se tu snad už při registraci selektují lidé na ty rozumné, moudré a přátelské.

Nevím čím to je, ale jsem ráda, že to tak je. Sem prostě zlí lidé nechodí, nebo se založením nicku zázračně změní.

Moc hezky se pro takové lidi pracuje, píše, tvoří.

Moc jsem si přála právě takový magazín. A on tu je, a jen díky vám.

Přestože už jsou Popelky ve stádiu, kdy začínají i obchodovat a fungovat jako každý jiný magazín, přesto jsou a snad i budou z mého pohledu stále něčím jiné.

Nejsou ani tak naše, jako vaše.

Byli bychom všichni moc rádi, kdyby to tak zůstalo.

Kdyby si tento deník zachoval tvář více rodinných, nežli komerčních stránek, kde si lidé najdou každý něco pro sebe, jeden druhého, a kde se budou potkávat jako přátelé.

A to jedno, kolik jich je.

Vlastně, čím víc, tím líp.

Čím větší množství lidí bude spokojených a čím víc bude těch, které budeme společně umět potěšit, nebo i povzbudit, tím hezčí, tento náš malý interní svět bude.

A každý, kdo s sebou přinese kus dobré nálady a pohody, je vítán.

Přeji vám všem, i když se uvidíme ještě u ranní kávy, předně zdraví a lásku.

Protože štěstí nic víc nepotřebuje.

Je skromné.

Přála bych si, aby vám svátky přinesly jen všechno hezké, sdílenou radost, a aby vzduch kolem vás voněl purpurou a pohodou.

Krásný den a díky, že vás máme, Popelky.

I když to tak někdy nevypadá, tak na magazínu se stále pracuje.

Prakticky za provozu proběhla spousta změn, které jste možná ani nezaregistrovali.

Ať už to byla změna hostingu, převod na samostatný server a spousta dalších úprav, které byly někdy patrné a jindy zcela skrytě zabezpečily funkci a chod magazínu. Velmi dobře víme, že vydávání Popelek není jen zobrazování čtyř článků na hlavní straně, ale i hodně dalších věcí, které jsme vám slíbili.

Některé ještě stále doupravujeme.

Pracujeme intenzivně i na tom aby fungovaly a byly přehlednější i další části webu. Čeká vás třeba ještě bazar a mnohem lepší diskuze. Zjednoduší se vkládání vašich obrázků a mnoho dalších věcí. Tým progamátorů stále pracuje, stále se snaží. Posíláme jim každý nedostatek, každou vaši připomínku, pokud si nevšimnou sami.

Na příští rok pro vás připravujeme dvě velká překvapení, která se vám jistě budou líbit, a která dají magazínu mnohem širší rozměr i originalitu.

Doteď jsme se soustředili především na technickou stránku a plnou funkčnost. Od teď budeme řešit hlavně vaši spokojenost, novinky a nové prvky, kterými chceme magazít už jen vylepšovat i po stránce informativní a zábavné.

Dříve, až donedávna bylo období adventu a vánočních svátků tou nejklidnější částí roku.

Obdobím pohody a rozjímání.

Je velká škoda, že v posledních letech se stalo tím nejhektičtějším a nejvystresovanejším…

V centru jednoho z největších nákupních šílenství, v Tescu v Letňanech, je v těchto dnech výstava fotografií známých osobností, které se osobně setkaly s rakovinou. Jedno z hlavních hesel, které se mi vrylo do paměti, bylo:

Zdravý člověk má miliony přání, nemocný jen jedno.

Přeji vám pohodu a BUĎTE ZDRÁVI.

Tomáš

[sexy_author_bio]