Upřímně se přiznám, že na art filmy moc nejsem. Z toho mála, co jsem viděla, šlo ale popravdě většinově o kvalitu. Možná proto, že jsem se podívala až po té, co mi snímek doporučilo už sto lidí a mě to začalo hodně zajímat. Anebo, a to v tomto případě, jde o jednoho člověka, který je vytrvalý tak dlouho, až mu to slíbím. A sliby, ty se plnit musí…

Radana je art divák profesionál a je to divák natolik zanícený, že je schopna jít do jejího oblíbeného MATu klidně i sama.

O Naprostých cizincích básní už asi měsíc.

Odkládala jsem to.

Proč?

Protože některé art filmy jsou často depresívní a člověk také marně čeká na happy end. Na tu chvilku s vymydleným labradorským retrívrem, který se vydrápe s malým chlapcem z hromady sutin po světové apokalypse.

Mám to ráda, i když je to nereálně.

Líp se mi spí. Navíc skutečný život nabízí tolik dramat, tolik beznaděje a hořkých konců, že  … děkuji pěkně, ale koukat na to ještě ve filmech? Nejsem ta povaha.

Ale slíbila jsem to.

Málokdy člověk řekne o nějakém filmu, že mu pomohl.

Říkám to. A jako někdo, kdo fakt tento žánr nemusí.

A použiji i víc pochvalných vět.

Je to nesmírně zajímavý nápad, má to neuvěřitelnou hloubku, donutí to člověka se opravdu, ale opravdu hluboce zamyslet (AD černé skříňky našich životů) a v určité chvíli, je to film, který může jednoho psychicky pozvednout tak moc, až ho téměř uzdraví.

Není důležité, že konec filmu je pohádkově absurdní a není důležité, zda se může v tak krátké době podstata filmu vůbec stát.

Není to důležité….protože o tom, co se může či nemůže kdy stát, …  o tom Naprostí cizinci nejsou.

Zásadní poselství je jinde a myslím, že tohle se italským tvůrcům fakt povedlo.

Obsah sdělení je naprosto dokonalý a zcela pochopitelný každému!!!

Jo a ten konec?

No tak pro někoho, kdo je stran těch konců nastavený jako já – je to jen třešnička na celém, velice, ale velice výživném dortu.

VŘELE DOPORUČUJI!!

Každému.

Protože každého se téma nějakou částí svého povrchu dotýká.

Mimochodem, klobouk dolů všem hercům… /narážím na to, jak se nám ztrácí klasické české herectví pod tíhou kvantity a časové tísně/ tihle by mohli namnoze školit ty naše.

Sedněte si, udělejte si rodinný nebo přátelský kino dýchánek, otevřete si lahviku (nebo jděte do MATu) a podívejte se … do zrcadla  

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]