Asi každý z nás někdy něco ukradl. I já. U mě to, ale nebyly ani peníze, ani oblečení a ani elektronika. Nejspíš bych ani nepřišla na způsob jak ukrást nějakou věc i přes tisíc kódů někde v obchodním centru. Moje krádeže spočívaly v trhání meruněk na cizí zahradě s partou dětí na prázdninách u babičky. Další mé „vloupání“ bylo u nás na sídlišti v polorozpadlé, opuštěné bývalé školce, kam jsme si šli tajně zakouřit. Nazpátek jsme si vzali papíry na kreslení. 

Kdybych se rozhodla jít něco někam odcizit, měla bych pocit, že to mám napsané na čele. Nedovedla bych se asi ani tvářit nenápadně. Jenom ta ostuda kdyby mě někdo chytil!!!

Pracovala jsem v jednom krámku, kde se ztrácelo zboží jak na běžícím pásu.
Vždyť sem chodí tolik milých lidí. Říkala jsem si. Občas tam přišla partička pochybných existencí, které rozhodně nakupovat nehodlaly, ale zas to bylo jednou za čas.

Rozhodla jsem se tedy pořádně a nenápadně hlídat.
Byla jsem sama překvapena, kolik zlodějů jsem chytila. Od mladé usměvavé maminky s kočárkem po starou babičku co si rvala drahé krémy do kabelky.

Nejhorší byla pro mě věta: „Můžete mi prosím ukázat tašku?“

Říkala jsem si, že se mi to třeba jenom zdálo, co když si do té tašky dávala peněženku.

Ještě babičce přivodím infarkt.

No, málem přivodila infarkt ona mě, když po mě hodila tu její tašku a já ji otevřela.
Čekala jsem alespoň nějakou hloupou výmluvu, nebo omluvu. Ne sprostě mi vynadala a uraženě odpochodovala. Neskutečné.

Docela pohledný chlápek si vzal na nakupování vozík a nakupoval jak zběsilý.
Byl přesvědčený o tom, že si myslím, že mi chce udělat vysokou tržbu a tak ho hlídat nebudu. Je to už docela ohrané. Narve vozík kosmetikou, které ani nerozumí, pár věcí si strčí do kapsy a u pokladny mi sdělí, že si zapomněl platební kartu v autě. Samozřejmě už nepřijde.

Jedna mladá slečna zase chodila vybírat barvy na vlasy z krabičky.

Vrchol ovšem je, když přijde partička žen tmavší pleti.

Vypadají, že neumí do pěti napočítat, ale mají to tak promyšlené, že by se jeden divil. Tam mě to stálo tisíc korun z kasy. Jedna člověka zabaví další chce rozměnit peníze …. klasika.

Neřešila jsem to. A neřešila bych to ani dneska u těchto lidí.

Krást ale chodí i lidé, co vypadají, že vydělávají milion měsíčně.

Tohle všechno je pochopitelně, ale naprostá banalita od zlodějů, kteří jsou schopni ublížit člověku kvůli pár korunám.

Navíc, i obyčejné krádeže drobností se špatně řeší.

Má prodavačka sama zamknout zloděje v obchodě a čekat na příjezd policie kvůli levnému parfému? Co se mu pak asi stane?

Nebo spíš co se stane jí?

Pavla

[sexy_author_bio]