Naše země byla kolébkou celosvětově uznávaných osobností a jsem na to hrdá. Stala se však i domovem mnoha cizinců, kterým učarovala a stala se jejich osudem. Jedním z nich je francouzský inženýr Joachim Barrande. Určitě jste o něm už slyšeli. Vždyť právě po něm nese jedna část Prahy název Barrandov. Narodil se 11. srpna 1799 ve Francii za Napoleonských válek. 

Dětství ale neměl nijak bouřlivé či dramatické.

O nic víc, než běžný šprt. Pařížské lyceum i polytechnická univerzita pro něho byly procházkou růžovou zahradou.  Studii skutečně proplouval bez sebemenších potíží a vysokoškolské studium polytechniky zakončil dokonce jako nejlepší z ročníku.

Na škole se zajímal i o přírodní vědy, které byly jeho velkou láskou.  

Úspěšné kariéře stavebního inženýra nic nebránilo. Po dokončení studií vybudoval mnoho staveb, z nichž mnohé stojí dodnes jako například most přes Loiru.

Osudem mu neměly být velkolepé stavby a řeky spoutané mosty.

Byl velmi chytrým a vzdělaným člověkem, což mu vyneslo místo vychovatele následníka francouzského trůnu Jindřicha, později hraběte z Chambordu. Šlechta neměla ve Francii v devatenáctém století na růžích ustláno.  Po revoluci roku 1830 zůstal věrný rodu Bourbonů a odešel s nimi do exilu.

Osud tak přivedl Joachima Barranda do středních Čech na zámek Buštěhrad a Pražský hrad. Jeho postavení i vzdělání mu otevřelo cestu do vysokých kruhů šlechty. Zde se seznámil s hrabětem Kašparem Šternberkem. Tento mecenáš pověřil Barranda prozkoumáním možnosti stavby koněspřežné železniční dráhy v údolí Berounky.

Kvůli nedostatku financí nebyl tento záměr nikdy dokončen.

Při geologickém průzkumu však Barrande narazil na bohaté naleziště zkamenělin, především trilobitů. Jeho dávná láska ze studií opět ožila.  Naleziště nedaleko obce Skryje a Týřov patří dodnes k nejvýznamnějším evropským paleontologickým lokalitám.

Od roku 1840 tráví většinu svého času bádáním.

Často vyráží směrem k Berounu, Rakovníku a Příbrami, aby mapoval území, které kdysi v dávných dobách bývalo mělkým mořem. Jezdí i na jiné lokality po celém světě. O svých cestách, nálezech a pozorováních si píše velmi podrobné zápisky. Vždy se však vrací zpátky do Čech, které se staly jeho srdeční záležitostí. Zamiloval si je právě pro první velký objev. Staly se mu osudem i domovem.

Dokonce se naučil česky.

Díky tomu se snáz dorozumíval s dělníky, kteří pro něj získávali zkameněliny. Ještě jako vitální osmdesátník fáral do dolů, aby byl přítomen novým a novým objevům.

Roku 1883 ho zastihla smrt.

Když zemřel Jindřich hrabě z Chambordu, odjel Barrande vyřídit jeho pozůstalost. Po namáhavé cestě se u něho rozvinul zápal plic, kterému nedlouho na to podlehl.

Ačkoliv byl celý život Francouzem, veškeré své nálezy i rukopisy odkázal Národnímu muzeu v Praze.

OBRÁZKY SE KLIKNUTÍM ZVĚTŠÍ

Za svého života byl uznávaným vědcem i terčem kritiky.

Některé nálezy interpretoval v souladu se zažitými vědeckými teoriemi. V té době se však již věda v mnoha názorech rozcházela a odkláněla letitých postojů. Ačkoliv čas dal v některých ohledech za pravdu barrandovým odpůrcům, nic to nemění na jeho významu pro světovou paleontologii.

Nejen pražská čtvrť a most tak nese jeho jméno.

Dokonce i celé jedno období je geology zváno barrandien.

No řekněte, komu jinému se to podařilo.

Pod vesničkou Skryje najdete dnes v místě prvního velkého nálezu památník v podobě trilobita.

V hromadě kamení se můžete sami pokusit najít otisk miliony let zapomenutého života. Nám se to podařilo. Tedy jen malý ocásek v kamínku, který snadno schovám v dlani. I tak je to nezapomenutelný zážitek z dovolené.

Až se vrátím domů, musím ho umýt a pokusím se ho vyfotit.

Pokud se vypravíte do Skryjí, můžete navštívit přímo na návsi muzeum Joachima Barranda a odtud se vypravit k asi 1,5 km vzdálenému nalezišti. Stezka dál údolím Berounky pokračuje až k romantické  zřícenině hradu Týřova.

Nikdy mne nepřestane fascinovat protiklad té malé líbezné a hlavně nenápadné vesničky, kterou v kraji lehko přehlédnete.

 Přitom byly doby, že o ní věděl celý svět.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]

Fotografie: autorka

a

wikipedia.com