Od GDPR jsem si slibovala hodně. Zvlášť, když e-shopy začaly hromadně rozesílat maily s žádostí o souhlas novými podmínkami. Doufala, jsem, že když souhlas nedám, nebudu mít každé ráno třicet spamů ve schránce. A tak jsem se prostě přikrčila a začala všechny žádosti o souhlas ignorovat. Přitvrdili. 

V předmětu zprávy se začínaly objevovat citově vyděračské výkřiky tipu: Už se nikdy neuvidíme….už vám nikdy neporadíme s nákupem……Neopouštějte nás!…..Tohle je poslední zpráva od nás….pak přišly ještě tři další.

To se nezměnilo ani v pátek, když kontroverzní GDPR vstoupilo v platnost.

Vzhledem k tomu, že souhlas s novými podmínkami musely získat i firmy, které běžně nerozesílají obchodní nabídky, ale co kdyby jednou chtěly, začaly mi chodit maily i od společností, od kterých jsem nakoupila ještě snad za svobodna a zapomněla jsem, že jsem kdy byla na jejich stránkách.

A že těch webů za ty roky je.

Souhlas si vyžádaly i společnosti, které ještě před GDPR nakoupily kontakty a nyní se snaží je zlegalizovat. Celkem slušný bizár. Své obchodní podmínky mi tak strkají pod nos weby, jejichž obsah je minimálně pro dospělé a možná i pro prokurátora. Bez ohledu na to, jak dobře to s námi zase jednou EU myslela, od pátku se poprvé bojím na internetu.

Chápu, že tenhle skandál odstartovaly průšvihy velkých společností a za ty největší raubíře byl na kříž přikurtován Facebook. Jestli platí GDPR od pátku, pak nechápu, jak mohl kdosi přes facebook ve své personalizované reklamě nabídnout manželovi narozeninové triko s natištěným datem narození a jeho věkem. Aby uvěřil té báječné nabídce, bylo přiloženo ilustrační foto s trikem, kde byl skutečně velmi konkrétní údaj, který by měla znát jen jeho maminka, žena a internista.

Na druhou stranu jsem v práci musela přestat hrát zdechlého pískomila a souhlas skutečně několikrát mocně vyjádřit. Holt nemám muskulaturu a vzrůst jednoho z našich známých, na kterého GDPR dolehlo tak mocně, že své zákazníky varoval,  kdo s ním chce být kamarád, bude zticha a dělat vše stejně, jako doposud.  

Paní účetní mne upozornila na změny v zabezpečení účetnictví pro případ krádeže dat.

Na to jsem jí odvětila, že účetnictví by mi mohlo být ukradené a jestli ví o někom, kdo by chtěl dobrovolně pro své potěšení ukrást dvacet let fakturace, nechť mi dá kontakt. Zaprvé bych takového exota chtěla vidět, zadruhé ho možná postrádají na nějakém uzavřeném psychiatrickém oddělení.

V první chvíli jsem nechtěla GDPR řešit stejně jako tisíce jiných unijních směrnic, které řeší vše od velikosti hlávky salátu, přes zakřivení banánu až po menšinová práva většin. Pak jsem se dostala do neutrálního bodu, ve kterém mi došlo, že mi strategie mrtvého brouka nevyjde. Nakonec jsem servilně obvinila manžela, že si nevyžádal můj písemný souhlas k označení poštovní schránky, protože na ní umístil vedle svého i moje jméno a to je citlivý údaj a já jsem v těchto dnech citlivá a můžu ho žalovat.

Čekám od učitelky fotky ze školy v přírodě a trochu se bojím, že na nich budou jen záda a nohy dětí.

Namísto toho mi přišel jen hromadný mail od ředitele, ve kterém se v pátek omlouval, že v úterý díky poruše ohřívacího přístroje bylo k obědu studené čivabčičí nebo alternativně krupicová kaše. Můj Tomášek si dal obojí. Krupicajdu miluje stejně jako studené čivabčičí, protože to se dá napíchnout na oba konce vidličky a jíst rychleji a netrápit se s nožem.

Myslím, že s ochranou citlivých údajů se stává naše společnost přecitlivělou.

Kdo chce, skulinku si najde, zvlášť v obchodních podmínkách, které nečetl ani ten, který je po vás žádá odsouhlasit. A ti slušní se budou bát napsat na obálku adresu příjemce, aby nebyli bruselským úředníkem přetaženi potěhem.

Ve skutečnosti si myslím, že směrnice GDPR zapadne mezi všechny ty ostatní diktující neúprosně pravidla pro kvašené zelí a čtverečkovaný papír.  Navíc začaly zrát jahody, třešně a hospody vytáhly zahrádky.

Bude zase na světě krásně.

A na bruselské pralinky nebude dlouho slina.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]