Tak jo, doufám, že mě díky tomuto zamyšlení, které si dovolím napsat a také zveřejnit, nikdo nenařkne, či dokonce nebude stíhat za propagaci čehokoli zakázaného. To by se mýlil. Jediné, co vyslovím je pochybnost. A to nikoli nad Hitlerovým skonem, ale nad jeho způsobem a vzápětí i interpretací. Co tedy vlastně chceme, aby byla pravda? 

Asi se shodneme, že Hitler zemřel.

K napsání článku a položení otázky, ani nevím komu vlastně, ale asi mnoha lidem a stranám, mě inspiroval streamový dokument na seznamu, který se zabývá drcením konspiračních teorií.

To je činnost záslužná, ale ne pokaždé se to úplně povede, ačkoli je to věc názoru.

Nejsem tím, kdo by se jen tak s něčím spokojil a více se neptal a je taky fakt, že někdy je snaha odpovědět na otázku, spíše množírnou otázek dalších.

A tak se stalo, že mi najednou přijde sebevražda Adolfa Hitlera ještě relativnější, než se zdálo.

Navzdory ladění seznamovského dokumentu teď víc, než před tím připouštím, že se Hitler nezabil.

Tedy ne v Berlíně a ne 30.dubna 1945.

Asi jediné, co můžeme pokládat za fakt, je, že Hitler zemřel.

Je nejen moderní, potírat všechny možnosti respektive konspirace, je to i společensky žádoucí, jinými slovy, je to zaběhnutý rituál, vyvracet všechny předpoklady o tom, že se nezabil a někde spokojeně, nebo třeba méně spokojeně dožil.

Protože už jen slovo Hitler je kult.

A snahy nedovolit myšlenku, že všechno bylo jinak i chápu, protože kult osobnosti je mnohem nebezpečnější, než ona osobnost.

To proto, že kult a s ním i ideu tvoří lidé, ne už jen onen jednotlivec.

Živý či mrtvý člověk, to je jedno, idea je nesmrtelná.

Ale Hitler je smrtelný.

Byl smrtelný.

Proto, s ohledem na nebezpečnost jeho idey, kterou by objektivně vzato sám o sobě nikdy do tak obludných rozměrů nestvořil, nemít k tomu masy, je dobré jeho kult nepřiživovat.

Potud dobře.

Co ale s takovým kultem, jinými slovy jeho předmětem udělá lež?

Jsem toho názoru, že jen jediné zrnko pochybnosti, je přímo živou vodou pro cokoli, co jsme chtěli pohřbít.

Samu konspiraci o tom, že Hitler spolu se svou černošskou manželkou kdesi v Brazílii oslavil pomalu stovku, asi vylučuje už sám zdravotní stav Vůdce v době, kdy měl namísto cucání kyanidu s pomocí Vatikánu a s mapou v ruce někde pořádat turistický pochod přes X států za svobodou.

Těžce nemocný Adolf závislý na farmakách a opiátech, s Parkinsonovou chorobou, už čirou logikou neměl na následně tak dlouhý život.

Tohle si nemusíme vyvracet, od toho máme lékařskou vědu. To je víc, než nepravděpodobné.

Ale dokument sám o sobě, nejenže jeho sebevraždu nepotvrzuje, ale mě ji dokonce pomohl zpochybnit, což není vůbec, ale vůbec vinou tvůrců.

To, že lebka, kterou Moskva vydávala za Hitlerovu, patří ženě, to je známá věc už sedm let.

Mě zarazil jiný detail a probudil ve mě pochybnosti, které jsem měla tak nějak uspané, ale byly tam.

Tenhle:

Pokud tedy Adolf Hitler ve svém bunkru 30.4.1945 snědl kyanid a pak se střelil do hlavy, a pokud následně bylo jeho tělo a tělo jeho manželky Evy venku spáleno, pokud Rusové zajali a vyslechli jeho zubaře, který z ohořelých ostatků identifikoval a spároval jeho zubní kartu, když ponechám stranou otázku z jaké lebky zuby vlastně vyndal, pak by mě moc zajímalo, jak se mohli ruští vojáci fotografovat s neohořelými ostatky stejného Vůdce a porovnávat tuto mrtvolu s Hitlerovou fotografií?

Protože to není Hitler, ale jeho dvojník, Gustav Weler !

Pak tu tedy máme dvě fotografie.

Jedna je o tom, jak Rusové objevili ohořelá těla (ani tady nejde o Hitlera!) a druhá o neohořelém těle, s kulkou v čele, (Günsche uvedl, že se střelil do spánku) také s ruskou účastí, a s vojáky v rukách se srovnávající fotografií Vůdce, tedy s úplně jiným příběhem z „místa činu“.

To je jiná liga, než fotka nějakého ušatého dědy s černoškou, která je tak průkazná, že bych v ní klidně při troše snahy identifikovala i Elvise.

Obě fotky ostatků jsou mystifikací, stejně, jako je podvrh Hitlerova lebka.

Závěrem, když už jsme tedy spolu s jinými otevřeli otázku Hitlerovy smrti:

• nemyslím, že by se v Brazílii oženil s černoškou a dožil se 95 let.
• nemyslím, že vůbec existuje pravá fotka jeho ostatků.
• nemyslím, že lze 100% věřit jakémukoli svědectví jeho nejbližších.
• nemyslím, že lze věřit těm, kdo měli najít jeho ostatky.
• nemyslím, že byly ostatky pohřbeny v roce 1970, protože si nemyslím, že kdy nějaké k dispozici byly.

Naopak myslím, že pokud měl Hitler nějaký plán, pak ho s pomocí mnoha lidí také splnil.

A byl –li to plán, že se zabije a následně znemožní manipulaci se svými ostatky, pak z něho nikdo nic nenašel, protože s německou precizností a i oddaností zmizel ze světa i jeho byť jediný zub. (stačí hodit granát do díry od granátu).

A byl –li to plán na útěk, byl logicky i se závětí a dalšími podrobnostmi včetně poznámky o znehodnocení ostatků, což by bylo velmi chytré a jediné možné, (ostatků bylo kolem bohužel všude dost) pak se to, s pomocí svědků taky povedlo.

No a on měl před sebou cca 5-8 let, nepříliš kvalitního života. (někde)

Připouštím obě možnosti.

Ovšem bez takových školáckých chyb, jako je nehořlavý benzín nebo fotky s černoškou.

A to čistě proto, že na obě možnosti měl jak prostředky, tak i dostatek lidí.

Na každý pád, Hitler už nežije a neožije.

Jen Bůh ví, proč i s vědomím fatálnosti jeho idey, ji stále a čím dál víc oživujeme.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]