Kdo by si snad myslel, že nemůže vlastnit balón a nevědět o tom, tomu to může rychle vysvětlit ToraToraTora. BTW, Toro, nebyl by tam jeden vánoční let pro redakci? A neříkej, že nevíš….
To byl žert, Toro.

Čím dál víc zjišťuji, jak moudrý a silný jsi člověk. Pozdravuj Tomáše a držíme palce. Ve všem.
Míša a spol.

Už mi skoro končila pracovní doba a přemýšlela jsem, jestli si dám nohy na stůl, nebo šoupnu s kukačkama a půjdu dřív domů.

Jako na potvoru zazvonil telefon a prý jestli může mluvit s panem Doubravou.

Takových obchodnic s teplou vodou mi volá pět denně, tak povídám, že soukromé číslo ji nedám, ale pokud mi poví trochu víc, třeba ji pomohu já.

„No až Vám to povím, tak mi na něj kontakt nedáte vůbec.“ jsem zvyklá na ledacos a tak mne z kořenů nevyvrátila a pobídla jsem ji k hovoru.

„Volám ohledně společnosti Vzdělávání 3000, ve které je pan Doubrava jednatelem. Objednala jsem si let balonem, žádný se nekonal a já chci peníze zpátky.“

Nabízíme ledacos, ale nechtěla jsem se nechat zblbnout.

„To musí být nějaký omyl, my lety balonem nenabízíme.“

A to paní přeladila o oktávu hore a zvýšila kadenci slov: „koukněte, přestaňte mi tady lhát, já jsem si to ověřila na obchodním rejstříku. A nemyslete si. Nejsem jediná, koho okradl. Jsou nás stovky a spojujeme se k podání hromadné žaloby.“

„Ale já vás ujišťuji, že naše společnost je jediná, ve které je jednatelem a nikdy neměl a nemá nic společného s tím, o čem mluvíte,“nedala jsem se.

„No jen si nemyslete,“nasadila uštěpačně, „že by se vám tak svěřoval. Takže mi číslo nedáte? Dobře, takto půjde přes soud.“

Flákla sluchátkem, než jsem se nadechla. Asi nejde dobře vylíčit, jak jedovatý tón dotyčná měla a neumím ani dost dobře popsat tu sílu, která mi smrštila žaludek na velikost švestky.

Opravdu nevím, co mi zabránilo v tu chvíli pozvracet klávesnici .

Hlavou mi prolétlo tisíc myšlenek na jeden  zátah.

Ne, nepochybovala jsem ani na okamžik o manželovi a jeho podnikání. Ale moc dobře vím, jak je jednoduché někoho očernit, zfalšovat dokumenty, oblafnout obchodní rejstřík, ušít boudu, nebo třeba jen obyčejnou pomluvou zničit člověka.

Stejně tak jsem si vybavila jména těch, kteří se kdysi považovali za manželovy přátele a dneska mají pletky s kriminálkou a byli by toho schopni.

Nažhavila jsem internet.

Dokonce jsem našla i stránky, kde stačí zadat jenom svoje nacionále a z tiskárny vyjede několikastránková žaloba na chlapa, co má úplně stejné jméno jako manžel.

Skočila jsem ještě na rejstřík.

Společnost Vzdělávání 3000 patří Petrovi a Tomášovi Doubravovým.

Samozřejmě, že to je někdo jiný.

Ale zase ty mé myšlenky, že paní se rozhořčila na mého muže i někde na nějakém fóru a poradila spoluokradeným, že onen Doubrava je i jednatelem jiné společnosti a její jméno se spolu s výrazy jako „neplatí“ „neberou telefony“  „podvod“  apod. dostane do vyhledávačů.

Opět se mi udělalo zle.

Ještě jsem nakoukla na několik fór a proklepla pořádně onu firmu a její statutární zástupce.

Chtěla jsem zastavit lavinu. 

Naštěstí mi dotyčná volala na služební mobil, takže jsem jí mohla zavolat zpět.

Dobrých patnáct minut měla obsazeno.

Donutila jsem se k maximálnímu klidu.

Nakonec to zvedla.

„My jsme spolu před chvílí mluvili o panu Doubravovi, že“ prověřila jsem si, jestli náhodou nevytáčím někoho z našich zákazníků.

„Máte na mysli pana Doubravu, který se narodil v roce 1976 a podníká v Koměříži?“

„Ahááá, tak vidíte, že ho znáte a lhala jste.“

„Tak můj muž je o pět let starší a bydlí celý život v Hradci Králové.“

Paní uznala svůj omyl, omluvila se a vysvětlily jsme si to.

Opět na mne dolehly myšlenky, jak mohla svou pomluvou vloženou na internet zničit člověka, který se celý život pere s nemocí, dává práci 18ti nemocným lidem a je supr tátou od rodiny.

A to jenom proto, že byla rozčilená a špatně četla.

Já vím, blbost, omyl, ale..nesmějte se mi…normálně jsem si pobrečela.

Já vím, že je to blbost.

Snad i ten nejblbější polda by zjistil, že údaje nesedí. Ale jenom ta pomluva, vysvětlování nebo prostě jen podání vysvětlení na Policii.

Trochu odbočím.

Zrovna ten den ráno u nás byla paní na pracovní pohovor. Měla bohužel psychiatrickou diagnózu, se kterou by jí práce v kanceláři asi úplně zničila.

Chtěla jsem jí vysvětlit, že jedinou práci máme pak už jenom na dílně, tak aby pochopila a ona se rozzářila jako sluníčko.

V nitru duše vlastně nechtěla být na očích mezi zákazníky a řešit tři věci naráz zatímco myslí na dvě jiné.

A tak  jsem jí nejistě vzala dozadu na dílnu a ona fakt zářila.

Prostě proto, že může být užitečná a dělat konečně něco smysluplného.

Nejsme žádní Rothschildové, spíš občas invalidi sobě, ale má to smysl.

Občas je to jak kutálet trabanta, ale jsou drobnosti, které tomu dávají náboj, i když nejdou vyčíslit a financové na ně dlabou

.

A pak jednou člověk zvedne telefon a zjistí, že může zůstat s holou zadelí  a s takovou fackou ve tváři, že je proti tomu hořící vánoční smrček úplné nic.

Lpíme na věcech, které jsou tak křehké, že kdybychom to tušili, budou nám z pudu sebezáchovy ukradené.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]