Každý rok se to omílá, každý rok je to aktuální. Každý rok přichází zástupy psychologů s osvětou a každý rok s ní přicházíme také my. Protože každý rok jsou tu v souvislosti s vysvědčením průšvihy, mnohdy fatální. A i důvody jsou stále stejné, zbytečné a smutné. V momentě, když se dítě nevrátí domů s vysvědčením, může být pozdě na rodičovskou sebereflexi. 

Pakliže rodič či rodiče celý rok motivovali svého potomka způsobem, který v den posledního školního roku vyústil v útěk, nebo něco horšího, někdo tu selhal.

A dítě to není.

Každou chvíli nevycházíme z údivu, jakým způsobem jsou někteří lidé vůbec schopni vychovávat své dítě. Po jaké rovině se vine systém jejich přemýšlení, hodnotový žebříček a priority.

Jakou formu komunikace volí někteří s dospívajícím člověkem.

Těžko chápeme, že je někdo schopen říci čtrnácti i mladšímu dítěti „jestli dostaneš na vysvědčení tohle a tamto, tak raději nechoď domu“ a pak zkroušeně sedět na policejní služebně a mluvit o tom, jak si vzniklou situaci neumí vysvětlit.

Když každým rokem v tuhle dobu čtu zprávy a sebevraždách školou povinných dětí, chodila bych a rozdávala facky.

I když, často již není třeba fackovat. Již se stalo.

Takový rodič, jenž měl se svým životem plány, které nenabyly uskutečnění, a místo vysněné medicíny se teď zabývá úklidem prostor nádražní haly, se mnohdy snaží naprojektovat své nesplněné představy do svého potomka.

Drbe ho tak dlouho, až dítě následkem dojmu, že zklamalo, dotlačí na pokraj zhroucení nebo okraj střechy kostela.

A při tom o nic nejde!

Jestli drží kružítko jako prase kost, ať dostane do ruky třeba rodnou hroudu!

Pokud má dítko problém si představit krychli a rýsovacími potřebami si ponejvíce ohrozí oko, možná je jeho talent ukryt v jiné oblasti.

Těžko z něho bude projektant, ale zná-li všechny druhy hub, nedělá mu problém rozeznat olši od jasanu a tráví dlouhé hodiny bloumáním po lukách, byl by z něho možná dobrý student botaniky.

Anebo prostě vůbec není studijní typ. Nebo do svého uvědomění ještě nedošlo, nebo ho to nebaví, nebo má nějaké své problémy, (ano, děti mívají problémy a z jejich pohledu jsou velké) nebo cokoli, ale herdek je to naše dítě.

Pozorujme své dítě s láskou a pochopením, ne přes to, co jsme do jeho budoucnosti naprojektovali, kde bychom ho nejraději viděli a co z něho MY chceme mít.

Protože jsme plně odpovědní nejen za to, v co vyroste a dospěje, ale hlavně ZDALI VŮBEC!!

Než se dívat na „vyklepaného“ absolventa ČVUT, to raději na šťastného zahradníka.

Jsou notoričtí nicnedělači, kteří „na to mají“, ale potřebují dohled, ale také děti, které i při největší snaze nevyplodí to, co jejich nadaní spolužáci.

Trestat takového žáčka za to, že nemá známky, na které nemá potenciál, je nejen nefér, ale je to trestuhodné.

Strach z tělesného trestu, případně ze slziček uroněných milovanou maminkou (citové vydírání je rovněž prima model) mívá každoročně na svědomí alarmující množství tragédií.

A „jenom“ útěk z domova je tady tou lepší variantou.

„Tvůj bratr je premiant, tak proč ty jsi blbec?“

Poukazováním na kvality jednoho dítěte a shazováním vlastností toho méně úspěšného mu rodič vyšší výkon nezajistí. Maximálně vyprodukuje zakomplexovaného jedince s problémem s vlastní hodnotou, který by ještě navíc nejraději viděl studeného vlastního sourozence.

A přitom třeba dokáže věci, o kterých se onomu premiantovi ani nesní! Holt ale nejsou o prospěchu.

Navíc, prvotřídní paměť a schopnost odcitovat odstavec z učebnice ještě nemluví o přirozené inteligenci, a o lidských kvalitách už teprve ne.

A proto…

Než rodič odešle své dítě s průhlednými deskami v ruce a slušivým kostýmkem pro ortel na kusu papíru, nechť zváží, s jakými slovy ho vyprovází.

Už tak bude nervózní, možná i stresované, aby nezklamalo, aby se táta nezlobil, aby maminka neplakala, aby se rodiče nepohádali … už tak toho na ně bude hodně…

Čas nelze vrátit zpět!

„Děti jsou nastaveny jednat impulzivně a jejich rozpoznávací schopnosti i přirozený pud sebezáchovy bývají ve stresových situacích značně snížené. Strach z následků předešlého tady překryje racionální hodnocení následků současného.

Dítě reaguje na pocit selhání ještě větším selháním.

Je nutné nevyvolat afektivní reakci. To lze pouze podsunutím vědomí, že doma rovná se v bezpečí. Apelujeme na citlivý a rozumný přístup. Každoročně řeší lékaři mnoho dětských pokusů o sebevraždu a letos tomu patrně nebude jinak. Věková hranice se při tom smutně snižuje,“ říkají lékaři z psychologické poradny – krizového centra v pražských Bohnicích.

Dítě nemusí patřit mezi žáky, kteří jsou schopni samostatně pojmout obsah učebních osnov, a přesto může být velice inteligentní.

V životě může být úspěšný i ten, který sotva prolezl základkou.

Zachránit dvacet lidských životů, projevit se jako charakterní člověk, vyznamenat se po lidské rovině, být kvalitním a dobrým člověkem, být milovaný a obdivovaný může i vyučený zedník.

A NAOPAK!

Přeji za sebe i redakci všem žákům hodně štěstí, ani jednu slzičku, hodně pochopení a správnou mamku s taťkou! 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]