PŘÍLOHA NA VÍKEND

Začátek školního roku je ve všech rodinách znamením k oprášení soukromých tiskáren peněz nebo žebráckých klobouků. Zatímco vlaštovky pomalu začínají hledat kufry, učitelky rozesílají po dětech domů lístečky s žádostí o příspěvek na učebnice, kroužky, družinu, kroužky v družině, výkresy, školní mléko.

Nedivila bych se, kdyby si v pololetí řekly o ledvinu nebo doušek čerstvé krve.

Na krční tepně jsem identifikovala i tři malé pijavice, kterým nestačily nové bačkůrky, vodovky a hromada věcí, které budou již v říjnu nenávratně ztraceny nebo zničeny a žebraly u každého regálu cokoliv, na čem měl ksicht šmoula, Hanna Montana nebo ta prokletá kočka.

Rozhodla jsem se, že děti musí poznat cenu peněz.

Vzhledem k tomu, že bydlíme sto metrů od školy a po cestě lze narazit jen na ubytovnu Indů, hotel, služebnu policie a státní zastupitelství a naše škola postrádá byť jeden jediný automat, nebylo doposud kapesné nutné. Děti by ho hodily patrně do kašny, protože ještě stále věří, že to nosí štěstí a tak ucpávají fontány i barokní kašny, kamkoliv zavítáme.

Na druhou stranu jsem ocenila motivační funkci naší měny.

Peníze nesmrdí a to ani našim nejmenším. Mohla jsem slíbit cokoliv, ale ještě nikdy nezářili dceři oči tak, jako když jsem ji slíbila kapesné.

Ačkoliv mi přišlo vždycky demotivační dávat dětem peníze jen tak bez zásluhy prostě za to, že jsou, odborníci to vidí jinak. Kapesné, byť titěrné a ve věku máma-má-maso, přináší  mnoho pozitiv.

Děti se již od nejútlejšího věku učí hospodařit s penězi, což se jim v životě zkrátka neztratí.

Byť nás stál prcek v září víc než mejdan v Hiltonu, měl by od první třídy dostávat nějakou tu korunu. Prevít by měl již v tuto chvíli bezpečně vědět, že penízky tatínek s maminkou netisknou, ale vydělávají prací.

Je báječné například občas nad pokladničkou vysvětlit, že ještě pětkrát tolik korunek a bude mít na vysněnou hračku.

Stejně tak není na škodu si občas od dítěte půjčit.

Někdy je to výchovné, jindy nutnost. Jsme jen lidi, že. Nicméně by dítko mělo vědět, na jak dlouho si půjčujeme a mělo by si o vrácení říct. Když si tak promítnu dospělou realitu, není to dovednost vůbec marná.

Pozitivní je, pokud dětem během nákupu za ustavičného : „Mamííí, kup mi tohle,“  vysvětlíme, že pokud nekoupíme tuhle předraženou hračku s prapodivnou postavičkou na obale, bude mít rodina dva týdny co jíst nebo že za cenu jednoho trička s líbivým logem bychom mohli strávit neděli v kině.

Ti silnější v kramflících přihodí ještě několik málo ironických glos o nadnárodních společnostech, globalizaci a marketingové strategii v hatmatilce šestiletého: „Fuj spajdrmen, krteček je lepší.“

Samozřejmě je výše kapesného závislá na možnostech rodiny, ale není na škodu se zeptat např. maminek spolužáků.

Ne maminky naší, protože těch dvacet třicet let je prostě znát.

Od druhého stupně je, dle odborníků, vhodné, aby si potomek kapesné vylepšoval drobnými odměnami např. za domácí práce. Pokud za drobné domácí práce považujete například sběr pomerančů ve Španělsku, OK, ale nebavte se o tom moc mezi známými.

Děti by měli postupem času být zasvěceny i do chodu domácnosti a pochopitelně i výdajů, které s ním souvisí. Nemyslím, že by mělo načínat nové krabice kapesníků, když brečíme nad složenkami, ale pochopit, že zadarmo kuře natož elektrárna zkrátka nehrabe.

Myslím, že zvyknout děti na nedílnou součást oběživa v našem životě a dar v podobě schopnosti tok usměrňovat je jedním z nejdůležitějších hned po pravdě o čápovi a vráně.

Dětičky tak letos dostanou své první kapesné.

Pohled na jejich lačné dlaně mi jistě zvedne tlak a bude zkoušet pevnost drobných cév v mém mozku. Každopádně si vylepším náladu, až nad poznámkou v žákovské nebudu jen bezmocně soptit, ale zkrátka strhnu smluvní pokutu z týdenní taxy.

ToraToraTora

[sexy_author_bio]