Co člověk, to názor, říká se. A zdá se, že právě otázka sexuální výchovy na školách je jedním z témat, které dělí rodiče a vůbec společnost na dva tábory. Jedni říkají ústy místopředsedkyně Výboru na obranu rodiny, Jany Jochové že: „Povinná sexuální výchova by měla ze škol zmizet. Nemůže být povinné, že se vaše dítě bude učit masturbovat“. 

Konzervativní Výbor na obranu rodičovských práv odmítá i používání termínů AIDS nebo HIV a vadí mu i obrázky nahých postav v učebnicích.

Už jednou Výbor uspěl, když dosáhl stažení sexuální příručky a na popud výboru teď ministerstvo zastavilo i diskusi o úpravách vzdělávacích programů.

Naopak většina jiných odborníků s omezením sexuální výchovy nesouhlasí.
„Je to v podstatě i prevence určitých negativních jevů, které souvisí se zneužíváním sexu v současné společnosti,“ vysvětluje například Milada Krejčová, vedoucí katedry výchovy ke zdraví na Pedagogické fakultě JČU.

Děti by se nově měly ve vyučování věnovat charitě.
Tento nápad už dokonce diskutoval Ministr školství s pražským arcibiskupem Dominikem Dukou.

Změny vzdělávacích programů plánuje ministerstvo školství od roku 2012, školy pak dostanou další rok na to, aby se jim přizpůsobily.

Budeme učit charitu a tvářit se, že se množíme dělením?

Osobně patřím ke druhé skupině.
Nevím totiž, jestli je dobré dělat, alespoň z mého pohledu, deset kroků zpět, do doby, když bylo slovo sex tabu. Nechci dokonce, aby mé dítě a i druhé děti měly, tak, jako my, potřebu se na obrázky nahého lidského těla dívat někde pokoutně pod lavicí.

Nechci, aby se tabuizovalo něco, co je naprosto přirozenou součástí života člověka, společnosti, co je tak normální, že víc normální to už ani být nemůže.

Kvituji otevřený přístup k dětem a mládeži, líbí se mi vychovávat děti bez předsudků a přihlouplých tabu, která ve mně evokují doby tmářství.

Mám čtyři dcery a odjakživa jsem k nim byla upřímná.
Pokud totiž dítě oddělíme od reálu, a budeme se tvářit, že určité věci prostě neexistují, vystavujeme se riziku, že nám dítě jednoduše nebude věřit, protože k informacím, které jim neposkytneme my, dospělí a autority, budou přicházet pokoutně.

Nás pak budou hodnotit, jako nedůvěryhodné, cosi zatajující a tudíž neseriozní.

Nemůžeme učit děti, aby mluvily pravdu a současně jim lhát nebo zamlčovat fakta.

Nechápu, jak může učení charitě, která je bezesporu bohulibá, nahradit tak důležitou součást života, ve které, se děti stejně reálně vyskytují.

Pokud budeme jako společnost uhýbat, naučíme to i ty, kteří budou jednou společnost tvořit!

Co oněm výborům vadí na tom, že se dítě bude v učebnici dívat na:

Nahé lidské tělo – neexistuje snad?

Bude vědět, že existují choroby pohlavně přenosné, které jsou smrtelné. Copak se jich to netýká do budoucna?

Bude otevřeně a citlivě informováno, jak vzniká lidský život, tedy ono samo. Chcete tuhle informaci nahradit charitou?

Budou vědět, že lidská sexualita je součástí života. Žijí snad mimo tento svět?

Že součástí lásky, je láska i tělesná. Chcete, aby mělo dítě dojem, že jeho rodiče jsou špatní, když se objímají? Nebo že se v ložnici zabývají charitou?

Pokuď totiž budou k sexu od útlého věku přistupovat s přirozeným názorem, a budou vychovávány ke zdravému a normálnímu přístupu k sexu, pak se dá očekávat, že i jejich sexuální chování bude zdravé, přirozené a normální.

Vrána, čáp, Ježíšek…je to pěkné a romantické, ale je to lež.

Co chce škola odpovídat dětem, které se logicky ve školním věku pohlavně vyvíjí, zrají a ptají se?

„To ti vysvětlí doma?“

Pak se ptám já, nebylo by tedy vůbec lepší, kdyby veškerá výuka probíhala doma?

Michaela

[sexy_author_bio]