Dát svému dítěti jméno Adolf Hitler Campbell, může skutečně jenom pitomec. Navíc ještě pitomec značně sobecký a prostoduchý. Postavit člověka prakticky už prvotně coby předmět antipatie je lidsky bezohledné, ovšem odebrat takovým rodičům děti, když jiný důvod, než volba špatného jména není, je podle mého snad ještě více ujeté…

O kloučkovi z amerického New Jersey jménem Adolf Hitler Campbell a jeho neméně podivně pojmenovaných sourozencích se psalo už v roce 2008, když malému Ádovi odmítlo jisté cukrářství napsat jméno na narozeninový dort.

Případ byl medializován a rodiče se museli zpovídat, nejen veřejnosti, ale také soudům.

Sociální pracovníci tenkrát všechny tři potomky manželům Campbellovým odebrali. Rodiče se odvolali s tím, že své děti Adolfa Hitlera, JoyceLynn Aryan Nation a Honszlynna Hinlera Jeannie Campbellovy vychovávají řádně, a že nejsou nacisté.

Zleva Adolf Hitler Campbell, JoyceLynn Aryan Nation Campbell, and Honszlynn Hinler Jeannie Campbell

Volbu jmen zdůvodnili tím, že si přáli, aby jejich děti měli jména, se kterými budou na světě jediní.

Fakt, že nejsou nacisté dokládali i narozeninovou oslavou svého chlapce.

„Pozvali  jsme děti různých ras i vyznání, přeci bychom něco takového neudělali“, argumentovali. Ať už je to jakkoli a je nepravděpodobné, že by rodiče jaksi, byť někde interně nebyli sympatizanty určitých hnutí, k šetření došlo.

Nic závadného na výchově, výživě a vůbec péči o tři děti, ovšem úřady neshledali.

Přesto však soud nyní uznal, že rodiče Adolfa a jeho sourozenců nejsou schopni zajistit kvalitní péči a výchovu.

„Soud a pracovníci sociální péče nám řekli, že nemají žádné důkazy o týrání či zneužívání dětí a že jediným důvodem byla jména. Děti nám vzali jen kvůli jménům,“ říká Heath Campbell.

Co není zakázáno…

Když jsem si včera článek přečetla, prvotně mě napadlo cosi o dost svérázném smyslu pro humor.

V zásadě bych to ale neřešila, protože nevím nic o tom, že by byl někde zákon, který by přímo zakazoval dát dítěti nějaké jméno. Nakonec, právě z toho důvodu tomu kloučkovi takto vystavili rodný list.

Pak jsem myslela na ony děti, ze kterých časem budou také dospívající mladí lidé, kteří budou muset do kolektivu, kde jim asi nebude do smíchu a moje naštvání se vrátilo k rodičům. Ty jsem během čtení počastovala jmény, které v kalendáři vážně nenajdete.

A zůstanu u blaha těch dětí.

A to jsem naštvaná potřetí a asi nejvíc.

Co to proboha dá těm třem dětem, které své rodiče bezesporu mají rády, doposavad měly úplnou rodinu, péči i lásku, když je teď šoupnou někam do děcáku?

Na co myslí stát, když připraví pětiletého kloučka o mámu s tátou a vrazí ho do ústavu? Na jeho blaho?

Dokáže si někdo představit, jaký stres a bolest těm dětem úřady způsobily?

A hlavně, (vynechám fakt přiblblý nápad se jmény) z jakého titulu to vůbec dělají, když ty děti měly dobrou péči a hlavně úplnou rodinu?

Je to jenom můj názor a nikoho k souhlasu nenutím, ale vezmu-li to jen pohledem dítěte, a o to by mělo jít každému státu především, mnohem raději bych se dívala na šťastného pětiletého Adolfa Hitlera a jeho spokojené sourozence, kteří se jednou budou muset vyrovnat jen se svým jménem, což nakonec musí i každá Esmeralda Utřinosová, Archibald Kořen a Sandokan Vomáčka, než na děti, kterým právě společnost sebrala úplně všechno!

Komu tohle prospělo?

Michaela

[sexy_author_bio]