Views: 15
Znáte „tichou hrůzu“? Je to taková knížka s horory, na kterou patrně nezapomenu do konce života a to možná proto, že mě několik povídek pomalu o život připravilo. Bylo mi asi dvanáct, když jsem pod peřinou při baterce dočetla Krále vlků a vrhla se, blbec na Tichou hrůzu…
… Můj milovaný bráška byl tou dobou malé batole, co usínalo ve svém žbrdlinkovém království s námi v pokojíčku, který jsme sestersky sdílely se sestrou.
Jaroušek míval na spaní na sobě takový roztomilý spací pytel s rukávy, co vlastně vypadal jako dole sešitá noční košilka.
Je to praktické, protože batole se nenachladí od nohou, ani když se odkope.
A taky se batoleti blbě batolí, takže nehrozí, že by přelezlo v noci žbrdlinky a někam se nekontrolovaně odbatolilo.
V tu noc už byla tma a já se začetla na tajňačku (nesměla jsem svítit – ano byla jsem týrané dítě) pod peřinou do povídky „Malý vrah“.
Jistě znáte, ale kdo ne, jde o malé díťatko, se schopnostmi nadlidskými, leč dobře utajenými, kterého se vlastní matka od porodu bála, neb byla přesvědčena, že jí chce zabít. A nejen ji.
Chudinka byla pokládána za cvoka i vlastním manželem.
Tím více, když trvala na tom, že jednu noc se jí hošík, který ještě ani nechodil, pokusil sprovodit ze světa tím, že jí uhnal zápal plic, a pak nastraženou panenkou na schodech, kdy se tak, tak stihl vrátit, přelézt do postýlky a dělat, že spinká ve svém pyžamku v podobě noční košilky.
Skončilo to tak, že tu paní zabil, a zabil i tatínka. (tomu pustil plyn)
Hošíka nakonec zabil chirurg, který ho císařským řezem na svět přivedl a teprve po tomhle drasťáku pochopil, že paní nelhala, když ujišťovala všechny, jak byl tehdá chlapec rudý a uřícený, když jí v noci usiloval o život.
Dočetla jsem, a klepaly se mi ruce i brada.
V tom jsem, měla pocit, že mi něco sáhlo na peřinu.
Odkryla jsem ji rychle, šermujiíc hystericky baterkou kolem sebe … a nic.
Po pohledu na postýlku se mi otočil krevní oběh.
Kdybyste mě pižlali od shora dolů, nic bych nevycedila, ani kapičku krve, protože se mi přestěhovala někam do matrace.
V postýlce stál Jaroušek, celý rudý, … ANO UŘÍCENÝ!!!… stoprocentně od toho, jak právě přiběhl odněkud…
…byla jsem tuhá, jako rok stará veka.
Do rána jsem neusnula.
Měla jsem knihu odložit, a více se k ní nevracet.
Ale neodložila.
Naopak jsem pohltila ještě povídku „Čekárna“ (strašný) a také povídku „Zástup“, která mě rozsekala úplně na hadry.
Vlastně jsem na ni doteď nezapomněla a vždycky, když vidím náhodou fotografie z nějakého neštěstí a kolem stojící dav, je mi nevolno.
V kostce jde o to, že jistý novinář si všimne, že u nějaké nehody se na fotkách vyskytují stále stejní lidé (čumilové) ačkoli se jedná třeba o vzdálená místa a podobně. (pozná to prvotně podle paní s rezavými vlasy a pak si všimne i dalších)
Vždycky někdo z těch čumilů jakoby náhodou a jakoby v dobré víře, způsobí, že zraněný člověk zemře. Zpravidla tak, že s ním pohne neopatrně, když se s ním hýbat do příjezdu sanitky nesmí a podobně.
Skončí to tak, že sám novinář pak leží po nehodě na zemi a nad sebou vidí známé tváře z fotek.
Huhlá, ať s ním nehýbou…
No hádejte …. jasně, pak je po něm.
Prostě příšerný, sugestivní … hrůza.
Zástup mě děsí dodnes.
Včera mi přišel e-mail, kde je video a to se jmenuje Paříž v pátek.
Koukla jsem se.
Napřed jsem ustrnula, pak jsem se rozlítila a pak vyděsila.
ZÁSTUP!!
Chlap v béžových manšestrákách!!!
No jistě.
Viděla jsem ho na podobném „aktuálním“ videu na jaře, před rokem v zimě a teď znova.
Na youtube, jsem pak našla tohohle modlícího se Mulimáka i z roku 2010, 2011, 2012, 2015 a teď se modlil zase na tom stejném místě v pátek.
A s ním další.
I kolemjdoucí jsou stejní. Paní v červeném kabátě, muž s igelitkou….
Ano a každý týden v zimě v létě stejní lidé.
A tak jsem zděšená hned dvakrát.
Jednou z už tak se množící muslimské většiny v Evropě, z výhružek Islámského NEstátu, z bombových atentátníků a jejich propagandistických výkřiků a nakonec z jejich činů…
A podruhé z toho, že někomu nestačí tahle šílená realita, ale má dojem, že bude psychickému zdraví prozatím přeživších Evropanů prospěšné, lhát a šířit vykonstruované fabulace a tím živit už tak živou nenávist, odpor a strach.
Jenom by mě zajímalo, jestli se tohle rodí v hlavách hloupých jednotlivců zde „dole“ v duchu hesla „chtěl jsem psát horory, ale nevyšlo to“.
Nebo naopak chytrých hlavách skupin tam „nahoře“ s jasnou strategií, ne nepodobnou těm historicky nedávným.
A tedy Cui bono?
Ještě zbývá možnost, že se tam ten frajer modlí a ta paní chodí ve stejných ohozech už šest let v kuse.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů