Views: 106
Tak schválně. Kdo si myslí, že to je zbraň? A kdo, že jde o orientální hudební nástroj? Aha? Tak já vám něco povím, pravdu mají všichni. A mohu vám říct, že za poslední měsíc mě máloco tak pobavilo, jako včera rádio …
Hodně teď pendluji v autě.
Proč, a i proč mám tak málo času, a kam ho vlastně všechen utrácím, vám pak řeknu, to se nebojte. No a jak tak pendluji, … a to je zajímavé, vždycky se mi mezi Poříčany a Brodem automaticky přeladí Kiss na Radiožurnál.
Prostě automaticky, snad, že je to autorádio.
Nechávám ho, je mi to jedno. Nebudu vkládat drahou energii do takové lapálie. Ostatně změna je život a věřte, že teď vím, co říkám.
Takže už jsem vždy připravena, že před kukuřicí končí Kiss a začíná žurnál.
Cestou nazpátek je to to samé.
A tak si člověk jede, přemítá o lidském jsoucnu a podobně, když slyší z éteru neskutečný příběh.
Snad se aktér a hlavní postava, potažmo i veledůležité další hlavní postavy nebudou hněvat, když ho převyprávím. Snad tím neporuším nějaký odstaveček GDPR.
Představte si chlapíka, kterak dlouhé měsíce, ba možná roky usilovně po večerech cvičí, neb propadl tomuto:
Ta věc se nazývá didgeridoo a v rukách našince je skutečně o něco méně obvyklá, než třeba saxofon.
Zní zajímavě, až mysticky a hlavně exoticky…
…a proto tento muž a umělec sbalil svou orientální foukací „věc“ (já než to pokaždé napíšu, to je porod a vyslovit to, to jsou dva porody), nasedne do vozu a jsa pozván, jede přes půl republiky na dětský tábor seznámit děti s dálnou kulturou pomocí hudby, která, jak víme spojuje a netřeba k tomu jazykové znalosti.
V hudbě jsme si prostě všichni rovni a v umění vůbec.
I tu náš didgeridooista projíždí krajem hnědouhelné pánve, blíže nespecifikuji, kde se tou dobou chystá protest části občanstva proti další těžbě.
No jeden se nediví, vždyť krajina trpí a ne každý je duchem horník. Někdo je prostě duchem víc ekolog, a takových je hodně a hodně, ba mnohdy stovky a jsou organizovaní, znáte to.
(To nijak nezlehčuji, taky bych šla lobovat za krajinu, o tom žádná)
Nicméně v takových případech musí býti v pohotovosti také policejní a pořádkové složky, protože přece při tolika lidech se může leccos stát a někdo může svou lásku ke krajině přetavit v nenávist k těm, kdo ji ničí, a to tak, že mnohdy velmi aktivně, až by se dalo mluvit o otevřeném boji, nedej Bože o násilí.
Člověk mrkne a dav je ve zbrani.
No a co je zbraň?
Dle našich zákonů prakticky cokoli, čím můžete silově působiti na tělo druhého člověka.
Tedy nejen pistole, nůž, halapartna, kyj, šavle, meče a jiné bodné, střelné, sečné … zbraně, ale náš zákon zbraně nevyspecifikoval, tudíž to může být cokoli.
No a za takové výjimečné situace, tedy v momentě, kdy procházíte, projíždíte, či jinak protínáte onu dotčenou oblast, má podle našeho trestního řádu policie právo zabavit vám cokoli, co vyhodnotí jako možnou zbraň.
Nemůžou přece vědět, jestli se na akci chystáte, nebo jedete na chalupu. To dá rozum.
A jestli máte v autě právě „bejsbolku“, tak je vám v ten moment jaksi houby platné, že jste třeba Dan Haren.
Můžete s ní přerazit majiteli hnědouhelné pánve jeho pánev?
Můžete!
Takže co?
Takže vám ji prostě zabaví a s ní možná i klíč na kola, hasák a kdo ví, zda ne také vašeho pitbula a tchýni.
A když jste hudebník a máte v autě didgeridoo, protínáte oblast a oni vás zastaví … ?
Jako přála bych vám slyšet, jak to líčil samotný umělec v přímém vstupu.
Marně policistu přesvědčoval, že jde o nástroj výhradně užívaný k vyluzování zvuků, že podobnost s kyjem je čistě náhodná, že jede na dětský tábor hudout a k tomu udělat prckům kouřovou show…
Zabavili mu drahou (či drahé – drahý) orientální didgeridoo a pán mohl dětem u ohně tak leda zazpívat.
Policejní mluvčí na dotaz reportéra sdělila, že policisté jednali správně, protože takováto věc může být použita jako zbraň, tudíž, s ohledem na akci „ne těžbě“, bylo pohledem zákona všechno v cajku.
Bohužel nemá policie vlastní kurýrní službu, a tak si pán musel následně o několik dnů později, když nebezpečí polevilo, dojet pro svou „fujaru“ přes půl republiky až do Mostu.
Upřímně mě tohle pobavilo hrozně moc, protože jsem si okamžitě vzpomněla, jak mě moje sestra majzla jednou kamarádovou elektrickou kytarou, a jak já po ní hodila bubínek, jak nás brácha mlátil paličkama od toho bubínku…
Zbraně to jsou! Žádné nástroje…
Takže cokoli vám můžou zabavit, když to náš zákoník nespecifikuje.
A to si tedy fakt dejte bacha.
Jenomže na co…
No ideálně než někam pojedete, tak si zjistěte, jestli na trase neprobíhá nějaká manifestace, demonstrace, Czech tech a podobně a zavčasu jeďte jinudy.
Nebo se připravte, že praštit někoho po hlavě, tedy působit nástrojem silou na lidské tělo lze čímkoli, a že tedy můžete o cokoli při policejní kontrole taky přijít.
Protože kdo to má vědět, že těmi stradivárkami nechcete někoho umlátit.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
na emotikonech se usilovně pracuje :bye:
Že mě to ani moc nepřekvapuje…Teď ještě zrekvírovat růžím trny (už jednou jimi bylo silově působeno – v té pohádce o Růžence
). A taky dámské kabelky zabavit, to by mohla být občas taky pekelná zbraň 
Tak to je mazec. To musel mít ten dotyčný hudebník fakt radost. …. tak mě tak napadá… dost často vozím v autě v kufru za mříží svého hafana… jak by to v takové situaci mohla policie vyhodnotit? Třeba že by na takové akci mohl být použit k silovému působení na tělo jiné osoby, tudíž zbraň a mohli by mi ho chtít zabavit? No, musím ale říct, že jednou mne se psem v autě zastavila silniční kontrola a když jsem jim nabídla, že otevřu kufr, aby se mohli přesvědčit, že je pes správně zajištěný, tak s díky odmítli, že prý není třeba…
