Views: 22
Tak jsem si pro vás schovávala takovou zajímavost, až se z ní stalo podivné znamení. Mám toho hodně a nechce se mi to dělit na více článků. Snad jen o dnešním „dobrém ránu z Ostravy“ vám povím zítra u ranní kávy. Chtělo se mi inovovat co se týče mazance a využila jsem vaše recepisy.
Zkombinovala jsem je.
Zapomněla jsem se ale zeptat, kolikpak se vlastně těch Jidášů dělá, nebo jsem si nevšimla, každopádně mi tohle došlo, až když jsem měla vyrobeného prvního parádního hada z těsta, které bylo fakt super vláčné.
Jeden se mi dělat nechtělo, deset taky ne, dva mi byly málo, a tak jsem se po Pohansku upla na systém tří.
Už po prvním umotaném Jidášovi jsem shlížela zálibně na ten výtvor a prvníasociace, kterou mi mozek nabídl, byla historická záhada s indickými božskými plavidly, zvanými Vimana.
No nic, jsou chuťově fakt super.
Budu je dělat a myslím, že jim ten název zůstane.
Barvy na vajíčka jsem si při stěhování nábytku a tím i šuplíků koncem roku tak dobře uklidila, že je patrně najdu v sprnu, takže jsem vzdala hysterické pobíhání a použila barvy potravinářské.
I u toho zůstanu, protože mi to přišlo lepší, než to OVO.
Jaro vlezlo snad do všech koutů vlasti, takže jsem pojala potřebu zhuntovat si zadek na kole v lese.
Mělo trochu prázdné zadní kolo.
Nechtělo se mi do pumpičky a vzpomněla jsem si, že jsem u Tomáše v autě zahlédla kompresůrek.
Chvilku jsem zapřemýšlela, jestli to je natolik měkké. No, ono by se to dalo, ale když už jsem ten kompresůrek našla…
Narvala jsem konec hadičky na ventilek. Kolo se tím vypustilo totoálně.
Neva, těsní, tak ho zase napustí.
Těsnil, vrčel, ale nefoukal. No nic, tak tedy ta pumpička.
Po půlhodinovém zbytečného rajtování na pumpičce, dojití k poznání důvodu, proč bych byla dobrá kámoška Sisyfova, (prasklá hadička) a po zazáplatování hadičky, jsme s Ječmou vyrazili.
Bylo to super!!!
Dojeli jsme až na kraj světa – tedy našeho světa, a já pochopila, jak bylo Xixaovi (pozn. Bohové musí být šílení)
OBRÁZKY SE PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠÍ
Nad námi dálnice, před námi roura, na konci roury cosi, co musím prozkoumat bez Ječmena, pro jistotu a ptáci utichli.
Nebo spíš nebyli pro hřmot dálnice slyšet.
Dohodli jsme se, že zůstaneme ve svém světě a vnoříme se zpět mezi hvozdy. Už vím, proč měl Xixao takový vylekaný výraz.
Vrhli jsme se do kopce kolem školky a zvuky už zase byly známé a příjemné.
Jezdit lesem na kole je docela prima, až na to, že teď nemůžu sedět.
Dojeli jsme do končin, kde jsem nikdy ještě nebyla.
Bylo to tam zvlášní zajímavé, mystické … energie jako v pohádkovém lese, plném neviditelných bytostí.
Chvíli jsem měla pocit i fyzické přítomnosti čehosi.
Opřela jsem kolo o strom s tím, že to místo prozkoumám.
V dálce byl jakýsi neutěšený prostor, plný podivně padlých stromů a za ním louka.
Jak jsem to tam vše procházela, uviděla jsem něco, co mě zaujalo.
Jak může mít uschlá padlá borovice zelené větve a na nich listy?
A může!
Hele
A hele…
No, asi to někoho z vás nepřekvapí, ale já v životě neviděla jmelí přímo na stromě. O tom, že to je vlastně parazit vím, ale jen teoreticky z knih.
Když mi došlo, že to je fakt jmelí, měla jsem z toho Vánoce a to vlastně doslova.
Sedla jsem si tam pak na pařez a rozjímala o tom všem. Bylo to zvláštní místo a bylo mi tam pak už najednou hezky.
Ječmínek si tam pobíhal, ale držel se nedaleko.
Najednou jsem uslyšela, jak ke mě něco běží, ale nic jsem neviděla.
Pak už jo.
Měla jsem foťák sice na klíně a jsem pohotová, ale přeci jen je obrázek mázlý. No zase je fakt ve skoku. Byl tak blízko. V tu chvíli jsem si už byla fakt jistá, že to je snad mystické.
Protože víme, která pohanská bohyně na sebe bere podobu zajíce, ne?
Vzala jsem si ty větvičky domů a dala jsem je do kýblu s vodou. Co kdyby se to chytlo.
Celou cestu jsem myslela na Druidy, lesní bohy a tak podobně. Bylo mi skvěle, tak nějak mysticky.
Brala jsem to jako dárek i v souvislosti s mým přáním z Velkého pátku.
A teď to vezme celé na sebe ještě podivněší podobu…!
Jak víte, píši tuhle Ranní kávu v hotelu Bonum v Ostravě, kam jsem odjela včera odpoledne.
(Carmilko, ani nevíš, jak mě mrzí, že nepíši od Tebe, ale já bych to té produkci tady děsně komplikovala, protože mají nasmlouvané vozy k hotelu).
Jela jsem Pinďulínem, protože to už jsem ostřílená a přítomnost armády na nádraží mě ujistila, že jsem v bezpečí. (tedy doufám, že tam nehlídali kvůli tomu Číňanovi)
Zevlovala jsem z okénka, chvilkami psala s vámi a pak jsem zahlédla stromy, na kterých bylo tolik hnízd a táhly se celých cca 70 kilometrů, že mě začlo moc zajímat, co za ptáky tady na olomoucku hnízdí, že je u nás nemáme.
Já vám to i natočila i vyfotila.
Prosím za prominutí, ale je to mobilem a za jízdy, takže nic moc kvalita.
Hele:
A hele na video.
Nemohla jsem to pochopit.
Došlo mi to až úplně na konec!!!
A je to neuvěřitelný. Tedy pro mě ano, protože vy jste holky vzdělané a zcestovalé a vám to zřejmě dojde dřív.
No jo, jenomže v mém případě, která jsem to viděla v neděli prvně, je to dva dny za sebou to stejné, o svátcích a po přání, které jsem poslala!!!
Celá léta jsem to nikdy neviděla, a teď najednou, na zcela odlišných místech, za odlišné situace?
No, než usnu, což bude rychle už jen proto, že auto tu bude ráno v 6:25 a tak budu ráda, když nebudu vypadat jeko umrlec, musím si nahledat, co to může symbolizovat.
To aby se mi dobře usnulo.(doufám, že jste mi u tak dlouhé ranní kávy neusnuli vy. 
)
)Ahoj zítra a držte mi palce.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů