Views: 14
Ahoj, už dlouho jsem tady ničím nepřispěl, tak to napravím dneska, když mám čerstvý zážitek a k tomu docela dost sesbíraných dojmů.
Už jsem stihl zaznamenat, že tohle je podivná rodina, ale zase dlužno říci, že tisíckrát lepší, než tehdy ten pytel.
Přeci jen bych ale několik malých stížností měl.
Tak například jsem poněkud nepochopil, proč si mám zvykat pořád na něco nového.
Jakkoli chápu, že tihle lidé rozhodně nežijí stereotypním životem, já bych něco ustálených modelů uvítal.
Jsem velice tolerantní pes.
Zvykl jsem si, a nechal se přemluvit, abych vlezl do auta, které se potom pohybuje, což jednak nemám rád a jednak se uvnitř i trochu nudím. Ale prosím, když někam jedou, je pořád lepší to vydržet, než být doma sám.
Proč mě ale, nenechají sedět, tam, kde jsem si zvykl a najednou mě přesunuli za nějakou hnusnou mříž??
Pokusil jsem se jí za jízdy prolézt, což se mi, dík vytrvalému hrabání zadníma nohama o zadek sedaček povedlo, ale dostal jsem za to vynadáno a vrátili mě do mých pojízdných Valdic.
Rovněž nerozumím tomu, že první den, jim přišlo děsně vtipné, že jsem si tahal věci do pelechu a teď jim najednou vadí, moje hromada páníčkových ponožek, spoďárů celé rodiny, jedné čepice, dvou utěrek a pěti kolíčků.
Potřebuji také svoje vybavení.
No a ježišmarjá, to je toho, že jsem si uloupnul špičku paniččiny bačkory! Vždyť jsem jí skoro celou nechal!
Dále nerozumím tomu, co je špatného na tom, že jim čas od času pomůžu likvidovat obsah tašky na odpadky. Vždyť oni vyhazují věci, které se dají ještě s klidem pozřít!! To je mi šetření tohleto!
Taky mě nutili, abych lezl do rybníka, když nešlo o život.
Nechápu, co je na tom zábavného. To jsem prostě udělal jednou, jakože aby měli radost, a pak už ani omylem. Oni pak vypadali hrozně, když vylezli a vůbec nebyli cítit. Moc jsem se s nimi proto chvíli nebavil.
Naopak mě velice baví, a teď se k tomu dostanu, koukat z okna do ulice.
Už před časem jsem to vyzkoušel, ale nějak mi uniklo, že tam jsou ta skla dvě. Po té co jsem to napral plnou parou do toho druhého a padl naznak zpět do pokoje, jsem se na okna chvíli vykašlal.
Po čase mě to ale lákalo znovu.
Svou dovednost jsem vybrousil k dokonalosti tím, že jsem se naučil pochodovat po tom kusu plechu podél celého i zavřeného okna.
Ten den jsem to dělal prvně. Bylo to včera.
Došel jsem až nakonec ke zdi, a tam jsem zpozoroval, že se oba dívají, a nahlas si povídají o tom, jestli se na tom kusu kovu otočím, nebo budu couvat.
Ne nadarmo jsem je pozoroval při parkování auta a bravurně jsem předvedl nejenom couvání, ale také zacouvání dovnitř i bez zpětného zrcátka!
Byl jsem za to tak dojemně obdivován, že mě to úplně strhlo.
Cítil jsem se jako opravdový génius přes couvání a římsochodectví.
Chtěl jsem to proto předvést ještě jednou, aby si to dobře pamatovali a byl bych i zapózoval pro foto.
Příště se mnohem méně radostně rozeběhnu, protože takhle jsem plavmo přelítnul a vypadl z toho okna přímo na chodník pod ním.
Byl jsem tak překvapený, že se můj geniální výraz kamsi vytratil a já koukal doslova jako blbec.
Zatímco mě to bylo velice trapné a navíc jsem se nějak neuměl zorientovat jak zpět, oni se tam oba pomalu počůrali smíchy.
Nakonec jsem pochopil, že to musím celé obejít, protože zpět to fakt je moc vysoko, ale za trest jsem předstíral, že vůbec netuším, a tak se museli sebrat, a dojít pro mě.
Tak, je to zkušenost, a já dneska pořád koukám z okna, ale už se u toho nerozbíhám.
No a to je pro dnešek asi všechno.
Jinak, ti dva normálně ještě spí!!
Nechápu, já tady hlídkuju už od půl šesté.
Tak se mějte hezky!
Ječmínek
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů