Views: 13
Já nevím, jak u vás, ale tady tedy ne. Ačkoli se nevzdávám a už jsem byla tento týden v lese několikrát. Našla jsem mnoho šišek. To by mi šlo. Ne, nemrzí mě to, a nebyla to zbytečná cesta. Mám toho naloženo teď tolik, že beru za vděk lesu i bez hub.
V každém případě mě ale jako houbaře doslova natěšeného poněkud popudil na netu titulek o houbařských žních.
Ale to nevadí…alespoň, že v lese rostou stromy, a že to tam voní.
A že jim člověk může povídat, postěžovat si, povyprávět a oni naslouchají.
Jen tiše naslouchají. Nevysvětlují a neradí něco, co je pragmaticky jediné správné, ale aktuálně nemožné. Prostě maximálně šumí a člověk ví, že rozumí.
Úplně všemu rozumí. Když jim člověk přijde povědět, že má radost a když pláče, zase rozumí.
Houby jsem sice nenašla, ale jako vždycky jsem našla chápavé přátele, kterým se člověk svěří rád.
Protože ví, že nikdy neruší.
Je to nejlepší společnost pro člověka, co žije ve společnosti lidí, jejichž motivy, morální mantinely a systém hodnot aktuálně málo chápe.
Motivy a systém hodnot lesa, není složité pochopit. Jsou to prostá pravidla. Srozumitelná.
No taky jsem včera našla jahody. Lesní jahody…a přišly mi jako dárek, jako „tumáš, ty troubo a už nebul“. Proto miluji les, proto ho chodím uklízet … je to jedna z mála věcí, které pro něj recipročně mohu udělat.
Škoda, že dnes každý les někomu patří, a že se člověk nemůže jednoduše sbalit a jít žít tam.
Udělala bych to.
Zítra je slunovrat. Myslím na to a bude nějaký pěkný, milý rituál.
Přeji krásný, teploučký den, Popelky! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů