Views: 8
Kdykoli míjím ty dveře, mám na paměti, že se jich nesmím ani dotknout a opravdu jsem se jich ani nedotkla. „Na ty dveře fakt nešahej, nebo tě prostě zabijou“. To je důvod. Ovšem, to není řešení. To řešení právě teď hledám.
Jsou to masívní dveře, které jsou pancéřové uvnitř a upevňovali je tři statní muži. Připevnili je tak, aby nespadly.
Spadly by proto, že se vyvrátily ze dvou ze tří přítomných pantů a jsou tedy napevno, leč provizorně upevněny v poloze otevřeno.
Z toho vyplívá, že nejdou zavřít.
Teď mi to nevadí, je mi to jedno a míjím je s posvátnou opatrnosti, skoro kolem pluji, aby náhodou nespadly.
Věřím vážně tomu, že by mě zplacatily, protože si je pamatuji, když jsme byly s Vendulou malé. To se přibouchly, chata se otřásla a ani dynamitem to nikdo neotevřel.
Vendulčin původní záměr byl, je prostě zlikvidovat za pomoci asi těžké techniky.
Já to ale pojala jako výzvu pro nějakého echt erudovaného truhláře, co je k tomu ještě kovář, anebo pro dva mimořádně šikovné a řemesla znalé statné muže.
Chtěla bych ty dveře nechat opravit.
Prosím nevíte někdo o někom, kdo by si na tohle troufnul?
Když jsem o tom mluvila s pánem, co přivezl špalek a přiveze dřevo a vůbec mi tady radil se vším a na všechno se „když tak podívá“ a má to německé jméno, tak co se dveří týče, zatvářil se, jakoby viděl ducha a pravil „jooo tak do toho bych tedy nešel“.
A já myslím, nebo doufám, že někdo přeci jenom ano.
Za případný kontakt vřele děkuji. Byla by těch dveří fakt škoda.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů