Views: 54
Ne, že bych toho měla včera tak málo, že bych se nudila natolik, abych vykouřila krabičku cigaret. Právě naopak. Měla jsem tolik práce a pobíhání, že mi jedna krabka vydržela až do odpoledne. Já budu zdravá, až to bude nechutný, napadlo, mě když jsem sedala do auta s tím, že před další paní si dojedu na pumpu.
I uvědomila jsem si, že tam mají bezvadnou zmrzlinu a měla jsem o důvod víc vyjet.
Bylo nádherně vedro, v autě asi padesát a já se kochala a šourala jsem se kerským lesem pěkně předpisově.
U krajnice jsem zahlédla auto na blikačku, kus za ním trojúhelník a kus před ním paní, která bezradně obcházela motorové vozidlo.
„Mmm chuděra, malá… no ale než si to všechno nakoupím, jistě zastaví nějaký gentleman“, řekla jsem nahlas a dojela jsem do Sadské.
Pumpa, co tam jezdím, byla zavřená, ale ta naproti naštěstí v provozu.
Moje oblíbené kuřivo neměli.
Zvolila jsem lehoučký slimkový kompromis a pěkně jsem se naštelovala ke slečně, které venku obsluhuje zmrzlinový přístroj.
Vanilkovo-čokoládová bezva!
Protože byl na pumpě nával, nesla jsem si zmrzku do auta, že začnu blízat až tam, protože se prostě před lidmi stydím a to už mala. (asi ten ascendent v té upjaté Panně).
Cestou, kde mě už nikdo neviděl, jsem si už užívala naplno.
Na paní u krajnice jsem ale nezapomněla a koukala jsem, jestli tam ještě bude.
V duchu jsem se modlila, aby tam nebyla, protože teď už bych zastavila, což se mi s tou zmrzlinou fakt nechtělo.
Byla tam.
Sakra.
No nic, nechala jsem mezeru, abychom nestály naproti sobě, protože by nás pomalu nikdo neobjel a zastavila jsem.
Poměrně dlouho jsem tam čekala, než jsem vůbec mohla vystoupit, protože pořád něco jezdilo.
Mezi tím mě protroubilo asi dvacet lidí. (nestála jsem tak, aby měli pádný důvod, a to fakt ne)
Konečně se to povedlo a já se vydala k autu, kde ta paní bezradně seděla.
Tak hlavně člověk neví, jestli jí třeba není zle, nebo tak něco. Je jasné, že opravit na silnici motor vážně neumím, ale třeba vlečné lano mám a v Nymburku kamaráda, co je automechanik.
Cestou k jejímu autu, mě míjel mladý muž ve Fabii, vedle sebe vezl nějakou kost a mohl si vymlátit díru do čela, jako co to nejsem za nánu, že tam zastavuju, a ona taky bude asi padlá na hlavu, že se jí podělalo auto zrovna tam, kde on předvádí nějaké kůži jaký je chlapák.
Imbecil.
I zdvihla jsem pravou ruku zatnutou v pěst a pohnula vzhůru prostředním prstem.
Kdyby to jelítko na to gesto zastavilo, měla jsem připravenou dokonalou sprchu na téma, místo mlácení do čela, ty umělče, bys měl zastavit, ale to tě asi v té škebli, zatemněné nenapadlo, stejně jako tvoje kolegy, kteří tady jezdí a troubí jako parníky, až musí zastavit ženská, co?
Ještěže jel dál a moje gesto nechal být.
„Nepotřebujete pomoct?“
„Jé moc děkuju, já nevím, co s tím je, asi mi ale došel benzín. Volala jsem kamarádce, tak snad přijede, mockrát děkuju….“
ZNÁM!!!!
Velice dobře známý problém, který pravidelně řeším, protože mám úchylný dojem, že moje auto jezdí i na výpary.
„Jé… tady je kousek pumpa, já vás tam dovezu, vyžebráme nějakou nádobu, načepujeme benzín a pojedeme zpět, to není problém, ať nejezdí, to vyřešíme. Jenom vydržte, já to támhle otočím“
Támhle jsem pak při otočce zahodila zmrzlinu, protože to nešlo.
U zavřené pumpy mám známou, ta nám dala nádobu, naproti u pumpy jsme natankovaly a mastily zpátky.
Musím dodat, že její nádrž měla takovou záklopku, takže jsme v pangejtu musely ještě najít petku, do té benzín přelít a po kouskách dolévat do její nádrže. Pak jí to nechtělo chytit, protože to asi chvíli trvá, než se tam benzín nacucá …. prostě jsme tam cvičily poměrně dlouho.
Mimimálně dost dlouho na to, aby si někdo konečně všiml, že má někdo problém.
Všiml, leč nezastavil.
NIKDO, VŮBEC NIKDO!
Trochu mě to mrzí, protože to není úsek, kde by se zastavit nedalo a hlavně asi nikde není úsek, kde není možné pomoci druhému člověku v nouzi.
No tak ať si páni rytíři a to všichni, co tam včera minuli tu paní a pak i nás obě, a i ten utřinos, co si ještě ťukal na čelo, trhnou pentlí.
Protože jsme je ve finále nepotřebovaly.
Paní nastartovala a dobře to dopadlo.
Chudák mi nabízela peníze.
Nějak jsem nepochopila za co.
A to bychom chtěli poznávat jiné, vesmírné civilizace?
Napřed bychom se tou civilizací, hodnou mezigalaktické symbiozy měli stát.
Zatím jsme se ale dostali jen k rukám, kterými si umíme bouchat na čelo, když je máme natáhnout směrem ke druhému člověku.
Ach jo.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů