Views: 16
Co vám budu povídat. Dostala jsem k narozeninám jezírkovou folii, takže paráda! O víkendu s tím začnu. S ohledem na mou osobní jezírkovou historii, to bude už brnkačka. Vyrazily jsme do Bauhausu v Chuchli v domnění, že jsme za chvíli zpět.
Vendulku jsem vyzvedla v práci.
Trvala na tom, že dárek je třeba pořídit předem a ne zadem. Cesta tam byla skvělá, obsluha v nákupním centru skvělá, folie těžká jako kráva.
S tím Paroubkem, co ho mám pořád na zadním sedadle, jsem pomalu musela přifouknout gumy.
A to nepočítám substrát na tu skalku, Vendulčino škrabadlo (tedy pro její dva kočičí chlapce) a hromadu šutrů, co nárazově sbírám porůznu, protože se hodí.
Cestou jsme se stavily U Petra.
Véna básnila o téhle hospůdce rodinného typu několikrát a básnila i včera a já měla hlad jako herec (nezaměstnaný) a tak jsem tam zastavila.
Tedy jestli mohu něco doporučit, tak je to hospůdka U Petra na Hradištku.
Nevzpomínám si, kdy jsem naposledy snědla pět knedlíků (asi nikdy) a kdy jsem měla chuť to zapít pivem.
Dala jsem si nealkoholické, logicky a auto kleslo ještě níž.
Doma jsem vymordovala folii i substrát a s pocitem, že už se nic nestane, jsem zaplula.
Asi v devět telefon a kamarádka v Davli s píchlou gumou u benzínky, bez heveru a ve smrti.
Než jsem tam dojela, volala, že jakýsi chrabrý zachránce opravil, zachránil a vysvobodil.
No alespoň si koupím cigarety a uvidím džentlmena. Viděla jsem jen jeho SPZ. Byl z Prahy.
Moc jsme si nepokecaly, protože měla doma děti a zběsilou babičku.
Domů jsem jela po tmě.
Je to lán lesa a ta cesta je děsně romantická, ale musí se dávat pozor, protože auto v protisměru znamená pro jednoho uhnout mezi hvozdy.
To jsem taky udělala, když jsem proti sobě viděla světla a tohle je tady dobře zažité, že uhne ten, kdo může.
Mohla jsem já.
Zapluju na prostor k lesu a koukám, balvan, co tam včera nebyl.
A má chlupy!
A hejbá se!
A je to kanec!
Zastavily jsme obě, protože paní v protiautě viděla to, co já.
Napřed jsme tam stály, jako dvě blondýny a bály se tam jít. Byly jsme celé zkoprnělé, protože člověk na jedné straně chce pomoci a na straně druhé je vyklepaný.
Debatovaly jsme, co budeme dělat a komu zavolat a popravdě, moc jsem se jako studovaný myslivec neprojevila.
Byla jsem bezradná jako Jeníček s Mařenkou dohromady.
Asi ho někdo srazil.
Asi je raněný.
Asi potřebuje pomoc.
Asi nevíme, jak na pomoc zareaguje.
Asi musíme někam zavolat.
Asi nevíme kam.
Asi nevíme, jak resuscitovat prase….fakt k popukání.
Nakonec jsme se usnesly, že se na něj podíváme a společně posvítíme mobily na všechny části těla.
To jsme udělaly.
Kanec se asi nerad fotil.
Vymrštil se a uběh.
Zdrhly jsme za auta a mě vypadl mobil i mozek.
Paní nevypadala o nic důstojněji.
Dostaly jsme záchvat smíchu.
Možná tam jenom spal.
Bolí mě hlava.
Jdu si lehnout.
Večer se těším !!!
P.S. Všimly jste si, jak se mi pletou do cesty teď kanci? To není náhoda! Čekám, kdy se vedle kance i ráno probudím. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů