Views: 1201
Nejsem oním generálem po bitvě. Vlastně jsem nikdy neuvěřila, že by byl on tím, kdo si objednal vraždu své ženy. Věnovala jsem tomu historicky hodně článků a rozhovorů, které jsem ještě jako redaktorka a později i zde na Popelkách také vydala.
Mám jeho dopisy z vězení, ve kterých popisuje, sice hodně rozvláčně, ale detailně, co se kolem něho dělo tou dobou.
Velmi za ním svého času stál i Roman Skamene a jeho paní, se kterými jsem také udělala rozhovor.
Nikomu nevnucuji svůj názor, jen předkládám cosi k zamyšlení.
Dělám to, jako člověk, který tu dobu pamatuje, který Ivana znal v době jeho slávy, a který kousek od Discolandu také bydlel, který tam mnohokrát byl … jednoduše, tak trochu si ho reálně pamatuji.
Byla to na svou dobu neskutečná pecka.
On byl prakticky první, kdo rozjel byznys a propagaci takovým stylem, který už nás dnes až tak nepřekvapuje.
„Nás“, komu bylo v té době kolem dvaceti let, ale ano.
Sylvia, byl podnik neuvěřitelně západní, struhující, bombastický, monstrózní.
Pro nás.
Dnešní dvacetiletý člověk by se ani nepozastavil nad růžovým cabriem, projíždějícím za bílého dne Prahou s nahými holkami, které vysmáté podávaly kolemjdoucím zvací letáčky…
Lidi tancovali v rytmu výkonných repráků na ulicích a Jonák je bral do auta a vozil s těmi dívkami…
Taky jsem se svezla.
… pro nás to byla prostě svoboda, západ, „Amerika“. Synonymum všeho, v čem jsme spatřovali tu příchuť svobodného podnikání, radosti z něho – pád Komunismu, uvolnění, euforie!!
A on to uměl podat.
Nikoho asi nepřekvapí, že bylo v Discolandu neustále natřískáno, že se netrhly dveře s celebritami, herci, zpěváky a celou řadou politiků.
Prakticky to bylo jeden čas o tom, že kdo alespoň něco znamenal, ve veřejném životě, ten utrácel tady.
Ale i obyčejný smrtelník mohl.
Mohli jste tu pokalit a i hodit taneček s Goťákem, Jandou, Křížkem, Čokem….
Byla tu muzika, barevná hudba, sedací soupravy ve stylu hotelu, tyče, striptýz, dívky „go home“, Discoland měl vlastní taxíky … když teď řeknu, že byla doba, kdy byla Sylvia státem ve státě, nebudu od pravdy daleko.
Ivan měl ochranku, mnoho aut, pařil s politiky a známými lidmi, pro které bylo prestiží se tam fotit s ním.
Pro každého to bylo super, když si s Jonákem dal panáka, prohodil pár slov a někdo je při tom blejsknul, protože Jonák měl jméno.
Postupně měl i nemalý vliv.
Znal se s policisty, ministry… mohl si dělat prakticky skoro co chtěl, protože každý mu šel na ruku, protože on byl pan Někdo, měl hromady peněz a dobré konexe.
Znát Jonáka znamenalo, mít možnost přímluvy snad ve všech oblastech.
Takový výrazný, později mocný člověk se postupně stává sám sobě rizikem.
Onen vliv se záhy překlopí do obavy více vlivných lidí, z vlivu jednoho člověka.
A ti, kdo si fotkami s Jonákem ve víru zábavy v Discolandu pak doma zdobili alba, se Jonáka začínali bát.
Vždyť Jonákovi snad nikdo nestál v cestě.
Měl medvěda, který mu nejednou utekl a běhal po Libni.
Policie z toho měla legraci. Dostal směšnou pokutu, která mu nevadila a za kterou se mu večer partička příslušníků u panáčka na baru omluvila. Ivan se dobře bavil, hlavně, že jsou kámoši a jelo se dál.
On neřešil… žil na plné pecky, denně nová holka a dokonce erotický maraton, kolik čísel za noc se dá zvládnout.
Oni si ho ale takhle vychovali.
TI STEJNÍ, KTERÝM ZAČAL IVAN JONÁK, JONÁK MAFIÁN VADIT.
Vydělával milion korun za den!!!
Mohl si zaplatit naprosto cokoli. Kohokoli.
Přijde vám to nadnesené, přehnané? Já tam bydlela, a já ho znala. Znala jsem pytel lidí, kolem něho.
Každý ho totiž chtěl znát.
Znal mojí mámu, která pracovala vedle na ObÚ a jasně, že jí pozval na skleničku. Stejně jako další řadu úředníků z „bílého domu“.
Měl takový vliv a tolikrát za den, za noc překračoval hranice zákona, morálky, slušnosti, pravidel všeho a nic ho neohrožovalo, až začal být hrozbou.
Ale jak se chcete zbavit člověka, jeho vlivu, když si tyká s čtvrtkou vlády, policejního sboru, ministry, herci, zpěváky, malíři, diplomaty, ale také podsvětím, zahraniční mafií – což je mezi námi jedna banda, nebo alespoň byla?
Vždyť byste mohli namíchnout jeho kamarády, a on měl VŠUDE NĚJAKÉ PŘÁTELE!
Uklidit ho, pokud možno na 20 let po opakovaném nezdařeném pokusu ho zabít, bylo jediné možné řešení.
Protože jednoduše překročil možnosti té doby, své vlastní osobnosti, a hlavně osobností jiných, jejichž vliv jako celku, byl najednou menší, než vliv a možnosti jednoho jediného člověka.
Přestože ještě za jeho života a v době jeho věznění existovaly téměř 100% důkazy, že Jonák Ludwigu zabít nenechal, přestože postupem let mnozí, kdo nemluvili, promluvili, nebylo možné a ani myslitelné to řešit.
Když ne, z důvodů politických, tak rozhodně ekonomických.
Vyplatit odškodné, ušlý zisk a zdravotní újmu tomuto člověku, který vydělával miliony týdně, a díky vězení z něho byl doživotní mrzák? ….
Neumím si tu cifru představit.
A co by taková regenerace celková udělala s ním samotným, když si uvědomíme, jaký Ivan vlastně byl?
Nebyl můj Bůh či Ikona, ale dle mého nezabil nikoho.
Zabil ale sám sebe.
A to ještě za svého života.
Včera zemřela jedna tisícina Ivana Jonáka, kterého jsem znala.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů