Views: 34
Vzpomínáte, jak jsme si povídali o těch domácích skřítcích, kteří bydlí s námi všemi, a kteří se mimořádně dobře baví tím, že nám do várky s bílým prádlem na vyvářku propašují červenou rukavici a co zařídí, že do pračky dáme 4 páry ponožek, ale vyndáme dva a dvě plonkové?
Co umí šoupnout stůl zrovna ve chvíli, když se ohýbáme pro ubrousek, takže se praštíme o roh, který tam před tím nebyl a co když procházíme dveřmi v ruce s tácem, dokáží zúžit futra tak, že se do nich nevejdeme a všechno letí k zemi?
Ano, jsou to naši škodíci.
Domácí skřítkové, jejichž kousky ale nikdy nepřekročí hranici drobného záškodnictví a nikomu se nic zlého nestane.
Máme je i tady v Kersku.
Moc rádi škodí zejména Tomášovi, který už se ani nediví, jenom vždycky zkonstatuje, že už jsou tu zase.
Nejčastěji v koupelně.
Pokaždé, když se jde Tomáš koupat, tak mu zhasne světlo.
Mě se to nikdy nestalo.
Jemu téměř pokaždé.
Onehdá mu dokonce na telefon napsali řadu písmenek „M“, což pozoroval, aniž by měl telefon v ruce.
Následně mu druhý den na počítač napsali asi stokrát „Z“. Koukal na to, ruce nad klávesnicí a nechápal.
Tyhle kousky mě nedělají, ale už se jim povedlo zapnout mi plotýnku pod mísou, kterou jsem na sporák jen odložila.
Výborná taškařice takový lívanec z umělé hmoty a smrad jako ve spalovně odpadků.
Minule mi přidělali po cestě do kuchyně ještě jeden schod, takže jsem vzala zbytek cesty takovou rychlostí, takže jsem do kuchyně vlétla jako Boeing.
Na druhé straně jsem se ale včera přesvědčila, že když jde do tuhého, tak i pomohou.
Po tom, co jsem se rozhodla, že udělám „židáky“, což jsou koláčky, o kterých vám povím zítra, musela jsem do Sadské pro tvaroh.
Sice svítilo sluníčko, ale mraky nahoře byly a tak jsem odnesla peřiny a vtáhla vypranou židli dovnitř z balkonku.
Protože nebyla doschlá, nechala jsem dveře na balkon otevřené a židli postavila do místnosti, aby na ní foukalo.
Balkonek se otevírá dovnitř.
Židle tedy stála v cestě dveřím.
Když jsem byla v Sadské, otevřelo se nebe a někdo z něho vylil na zem takovou spoustu vody, že tryskala z okapů jako při závodech hasičů.
„Výtečně. Tohle rozhodně znamená, že až do poloviny ložnice, je v tuhle chvíli na tuty tak metr vody a tu židli budu sušit další týden“.
Domů jsem šla s vědomím, že se budu bavit vysoušením koberce.
A ono ne.
Židli jsem našla o dva metry dál a balkon zavřený.
Dlužno říci, že tatínek do schodů rozhodně nevyjde a nikdo jiný doma nebyl.
Připouštím, že to mohl udělat vítr, ale neumím si představit jak.
Normálně a logicky by měl pouze přibouchnout židli mezi ty dveře, takže…
Inu, i hodný škodík je možný.
Krásný den!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů