Views: 12
Pochybuji, že se najde jedinec, který o víkendu euforicky nevyrazil ven. I kdybych si představila největšího macaráta jeskynního, tak ho nevidím jinak, než alespoň polovinou těla balkoně. Bylo tak nádherně, že už jsem nevěděla roupama, co venku dělat …
A tak jsem připravila záhonky na králíčky (hledík), juchala po zahradě, a pak jsem téměř oškubala psa a strhala kocourovi zažívání, abych získala chlupy a maximum náplně z kočičí bedýnky.
Tahle kombinace prý spolehlivě funguje na krtky a hraboše, aniž by se těm rozkošným hlodavečkům něco stalo.
Přimět někoho, aby se odstěhoval cíleným znepříjemňováním jeho života, ještě neznamená, mu vzít šanci být šťastný někde jinde.
Tak uvidíme.
Takto ošetřené krtince jsem pak proložila kvalitním kompostem a čekám, jestli to zafunguje. Protože pokud ano, budou super vypletá místa na gladioly.
Ještě se chystám na jahody, na které vtrhnu s fólií.
Dále jsem konečně sundala ty záclony a otřela parapety, při čemž jsem ty látkové vydechliny musela namočit, neb když to člověk sundá, tak teprve vidí, že to vypadá jako rohožka před veřejným domem.
Na mytí oken mám čas do dnešního večera, až se odmočí ty záclony. Snad to stihnu před mysliveckou tříhodinovkou.
Už mi nezbývalo, než vyrazit s Tomovým foťákem na první jarní procházku do lesa a vzala jsem to přes pole.
OBRÁZKY JSOU PO KLIKNUTÍ ZVĚTŠOVACÍ
Jeje, to byl pohled.
V lese jsem učinila zdvořilostní, ale neohlášenou návštěvu u Hromburáce a zjistila, že dostal další minimálně jednu ránu, ale vypadá, že už si zvykl.
Ten prstýnek, co jsem mu loni dala pod kůru na přátelství, jsem nenašla, takže mi došlo, že už ho asi nosí Hromburácova Dryáda, což je super.
Tak hlavně ať se jí líbí a ať dává na Hromburáce pozor.
Protože jsem s sebou měla i teleobjektiv, usadila jsem se k Hromburácovi a čekala na nějakého hezkého ptáčka.
Nicméně Ječmen se projevil jako přímo mistr plašič všeho živého, takže bych nevyfotila v celkem slušném azimutu ani žížalu.
To neva, šla jsem dál a našla jsem hrozně zajímavé stádo nějakých mušek, které, pro mě ze záhadných důvodů, sněmovaly stále na jednom místě.
Zkoušela jsem, když jsem si je vyfotila proti zapadajícímu sluníčku, což mi přišlo děsně umělecké, tam jít a vyplašit je, ale pokaždé se vrátily na stejné stanoviště.
Hledala jsem důvod, tedy nějaké hovínko, hnilobu, cokoli třeba zdechlinu, ale nebylo tam vůbec nic. Tak už nezbývá, než nějaké ezoterické, nebo geomagnetické vysvětlení, nebo prostě nevím.
Zpátky jsem zjihle zírala na tenhle kus kraje, který je nesmírně malebný a člověku pohladí duši už jen ten pohled.
Taky jsem objevila dvě slunce a ty jsem si nutně musela zvěčnit.
Rušili mě u toho jen nějací neskutečně vytrvalí zloději dřeva s přespolní SPZ, kteří s autem a vozíkem jeli asi dvacetkrát sem tam.
Doufám, že tam vzadu z toho lesa něco zbylo.
Skoro až na konci cesty mi Ječmen uběhl do křoví a když jsem za ním chtěla vplout, zarazila jsem se o zuby.
Vyceněné!
Ne, že bych se lekla, ale působilo to v té kráse, klidu a budícím se životě kolem, tak divně nepatřičně, hororově a blbě.
Myslím, že to bývala kočka, ale jistá si nejsem.
Každopádně je mi záhadou, jak se do toho keře dostala tak divně zaklesnutá, skoro visící za přední packy a ten výraz mě postavil chlupy.
Říkám si, že takováhle šelmička, by se z toho roští jistě dostala, protože by se tam mrskala, až by spadla. Tak husté to není.
Napadá mě jenom dravec, že by ji ulovil, a pak by mu cestou upadla.
Tedy pokud by to nebylo dílo člověka, což snad proboha ne, hlavně proč … a takhle blbě…
No v lese nám teď vrcholek křoví „zdobí“ umrlec , co býval zjevně šelma, ale dojem z jara, zpívání ptáčků, probuzená slunéčka, sedmikrásky, sněženky, delší den a těhotní zajíčci … nenaruší snad vůbec nic. 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů