Views: 18
Přichází doba umět se smířit, pustit se a jít dál. Nepůjde to hned, to je jasné. Hledala jsem celý den způsob, jak se dostat do relativního normálu, najít si něco, co by mě odvedlo trochu od okna a neustálého vyhlížení. No a zřejmě se na to už pan a paní Ptáčkovi nemohli dívat…
Zatímco si tu poletovali, sedla si paní Ptáčková na dřevěnou budku, co jí s Tomem všelijak přemísťujeme už od léta, kdy jsme ji sice pořídili, ale na strom nakonec nedali, a významně se na mě koukala a štěbetala.
Protože jsem tupé poleno, nevnímala jsem ji.
Až když ten stejný rituál opakovala potřetí. To k ní přiletěl i Béďa a pan Ptáček.
Koukám od stolu na tu svatou trojici a došlo mi to.
„Myslíte? … To byste vážně udělali?“
Paní Ptáčková řekla něco jako „šla bych do toho, ale hned to nebude“
„Já nemám problém, to je dobrý nápad“, pravil pan Ptáček a zeširoka se na paní Ptáčkovou usmál, i obočí zdvihl.
Celé odpoledne jsem se pak bavila realizací jejich plánu, milosrdného nápadu, kterého jsem se chytla.
Dát jim hnízdící budku do klece nešlo, protože je moc veliká, ale myslím, že jsem možná objevila způsob.
Postranní malá vrátka u klece.
Ještěže mám drátky na výrobu kamínkových stromečků na přání.
Sama by tam totiž nedržela, ale myslím, že jsem problém s budkou vyřešila.
Co říkáte? Hezká porodnice, ne? A ani nezabere místo v kleci.
Paní ptáčková říkala, že minimálně tři neděle bude budku jenom okukovat, než vleze dovnitř, pokud se jí vůbec bude chtít.
Pak prý bude chvíli dělat panu Ptáčkovi drahoty, a pak možná….
Pak možná bude on-line seriál o vajíčkách a péči o maličká andulčí miminka, z nichž možná jedno by mohlo…
… je to ještě daleko, ale od té doby, co jsem tohle realizovala, jsem se při pohledu na klec s porodnicí, na kterou od pracovního stolu dobře vidím, usmála.
A Ptáčkovi se smějí na mě.
Skutečně si myslím, že to byl jejich nápad, protože do té chvíle, si budky, stojící u gauče, na poličce, pod stolem, na gauči… nevšiml nikdo z nich ani jednou.
A tak dnešní ranní káva patří těm vnímavým tvorečkům, co si mohli čtyři dny hlasivky ukřičet, jak na Míšu volali u okna a nakonec usoudili, že zvolí jinou cestu pro nás i pro sebe, když pro Míšu je cesta jinde.
Díky ptáčkovi
Velké poděkování pak patří vám všem, Popelkám za podporu, za spoustu krásných slov v diskuzi i soukromých zprávách a také díky mnohým sousedům tady, kteří po přečtení toho, co se Míšovi stalo, ihned nabídli pomoc.
Moc si toho vážím a děkuji.
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů