Views: 1992
Znáte takový ten pocit, kdy si uvědomíte, že je někdo smrtelný, nebo uvědomíte si naplno jeho existenci, až když existovat přestane? Jsou prostě lidé, co jsou tak automaticky mezi námi, že neuvažujeme nad tím, že by tu taky mohli nebýt. Snad to nepřeženu, když řeknu, že Gott je ona cena světla, kterou si jeden uvědomí, až když zhasne.
Mockrát jsem si říkala, když jsem ho někde slyšela, chlape, tohle fakt je nomen omen. Bůh hlasu prostě.
Nikdy jsem nestála žádnou frontu na jeho desku a nemám album s CDéčky s božským Kájou, ale prostě Gott byl tak normální součást mého bytí, jako hudba samotná. Dokonce ani když onemocněl, nenapadlo mě, že by snad třeba umřel. Jasně, že to někde v podvědomí vím, ale mě to minulo, taková úvaha.
Protože Gott tady přece být musí … bez Gotta, by to bylo divný.
A je to divný.
Nevím, jak teď Vy, pane Gotte, ale my to musíme každopádně zvládnout sami
Mám dojem, jako bychom najednou byli všichni tak trochu pozůstalí.
Já vlastně odteďka prvně budu žít v Čechách, které nemají Gotta.
A i moje máma.
Fakt zvláštní, že bůh umřel.
Bůh k Bohu.
R.I.P.
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Ještě mi to nedá, když si vzpomenu v kolika zemích a v kolika jazycích zpíval, v Německu jak doma, rozhovory z patra, písničky sypal jednu za druhou a německy válel už jako mlaďoch a jaký měl přehled, nebál se mluvit i věcích mezi nebem a zemí, klobouk dolů, Kájo :srdce:
Pro mne je Kája taky věčněj a nesmrtelnej… ano, viděla jsem, že stárne, zaznamenala, že byl nemocný, ale tak nějak jsem věřila, že to dá i tentokrát a s jeho odchodem jsem fakt nepočítala. Řekla bych, že Karel byl pro Čechy jako královna Alžběta pro Britanii. Ne každý ho i ji má rád, ale každý je zná a jsou součástí našich životů. Navždy, jen božský Kája vstoupil do nebe. Je divné si říkat, že už tu není, je to jako zpochybňovat existenci něčeho většího, co nás přesahuje. Pro mne byl součástí a určitou „samozřejmostí“ tak jako vzduch a voda kolem mně. Pavel Dostál o Gottovi prý před lety řekl, že pro Čechy má stejný význam jako Karlův most.
Já na jeho odchod nikdy nemyslela brala jsem ho jako nesmrtelného,byla to pro mne rána z čistého nebe.Měla jsem jeho písně moc ráda prakticky jsem na nich vyrůstala.Teď už je mu dobře mezi anděli :srdce:
:angel:
Člověk vidí, jak stárne, vidí , jak je občas nemocný a tak nějak počítá s tím, že prostě jednou umře. Říkala jsem si, no je to jen člověk a takový je život…až umře, vezmu to na vědomí a život jde dál.
Holky, ale ono to tak nebylo..já , která brečí málokdy, jak to tak Panny mají, jsem probrečela včera celý den…a to nejsem skalní fanoušek, ale pokaždé, když začali hrát jeho písničku, a že to bylo skoro pořád, se mi vedraly slzy do očí..
Přesně jak píše Míša, jsme pozůstalí a je to tu bez Něj takový…divný….
Taky jsem to obrečela, člověče.
Děkuji Míšo.
Zapůsobilo to na mě téměř úplně stejně, …zekména prptp, že jsem před 2 hodinama dopsala téměř stejný článek.
Pro mě, neskalní fanynku, byl do poslední chvíle „stále mlád“.
Mám oči smutkem zaváté.
Jeho hvězda padla vzhůru.
Pro mě to takový zvláštní pocit. Vím, že svět bude zítra stejný … i když … ten můj možná fakt ne. Je to jako zvyknout si na Česko bez Gotta.