Jsou v parku, před hřbitovem slavných.

Na první pohled nejsou ničím zajímavé. Snad by vás pouze mohlo napadnout, kdo sem dopravil tři kusy žuly a jen tak je o sebe opřel.

Ne, není to výstava nějakého abstraktního umělce.

Někteří, zvláště pak Křesťané ze 17.století budou přísahat, že je sem přinesl čert.

Konkrétně čert, který se vsadil s jakýmsi knězem, kterému sloužil, a jemuž se pak nechtělo s pekelníkem odejít, když mu vypršela smlouva.

A tak čerta přiměl uzavřít s ním sázku.

Měl být zbaven povinnosti odejít do pekla jako daň za služby, které mu čert prokazoval, když se čertovi povede donést sloup z chrámu v Římě dřív, než tady kněz ukončí mši.

To by se pekelníkovi s klidem povedlo, kdyby knězi nepomáhal svatý Petr, který čerta cestou několikrát shodil a všelijak ho zdržoval.

Čert sloup sice donesl, ale pozdě.

A tak se namíchl a mrštil jím na kostel, kde prorazil střechu. Sloup se tak rozlomil na tři kusy.

Osobně si myslím, že to není pravda.

Ne, že bych měla něco proti legendám, ale prostě se mi nechce uvěřit, že by se Svatý Petr snížil k něčemu, co není fair play. To by svatí dělat neměli a vlastně to může Petra tam nahoře pěkně míchat, že ho tady takhle někteří pomlouvají.

Kdo ví.

Ve skutečnosti je každá ze tří částí sloupů z jiného druhu žuly, takže se jedná o zbytky tří sloupů. A proč by se čert z pilnosti tahal se třemi, že?

Navíc jsou o mnoho starší, než ze 17.století.

Sloupy jsou už dlouho oblíbeným předmětem psychotroniků, kteří tady přímo mlaskají, nad obrovsky silným proudem energie tryskajícím z vrcholků kamenů.

Také citliví jedinci se v jejich blízkosti cítí podivně.

Někdo dobře někdo zle.

Mě tu moc dobře nebylo, ale je to prý u každého jiné.

Můžete to také zkusit.

Stačí nad kameny podržet dlaň a v momentě ucítíte teplo.

Onou záhadou, kterou jsem slíbila, ale nejsou samotné sloupy, nýbrž nápis na nich.

Doposud nikomu, a to ani odborníkům, se ho nepovedlo rozluštit.

Když se skloníte a podíváte se dobře na vnitřní stranu jednoho ze sloupů, uvidíte nápis :

S M M R I E M W

Pokud se vám povede přijít na to, co písmena znamenají, budete první na světě a Vyšehrad i Praha a Česká republika bude mít o záhadu méně.

Jen napovím, že sloupy snad měly být buďto součástí jiného kostela z 16.století, nebo jsou ještě starší a sloužily pohanským kněžím k určování času.

To ale zdaleka nezodpoví otázku, proč by se sem s těmi kusy žuly někdo vlekl (když pominu čerta), aby je jen tak vetknul do parku.

A dále to nevysvětluje jejich energetický potenciál.

Moje teorie vychází z reality dávných lidí a jejich pohledu na svět.

Pokud věděli, že sloupy vyzařují energii, což tehdy cítili asi tak stokrát lépe než my, a také si takových míst a předmětů považovali, pak je sem umístili právě proto, že zde měli cosi nabíjet, chránit, na něco působit, cosi eliminovat, nebo naopak zesílit.

Považme také, že je to Vyšehrad.

Tajemný nápis se mi taky nepovedlo rozluštit, ač neustávám ve snahách.

Nenechám se odradit.  Napadly mě runy a všechny jazyky, které mají třeba i pro čísla možnost zápisu v písmenech. Zatím nic.

Třeba budete úspěšnější.

No a kdybyste náhodou vyrazili na Vyšehrad za sloupy, dejte si pozor, protože:

I Vyšehrad má svůj přízrak.

A hnedka vzácný. Není jím nikdo jiný, než sám Horymír a jeho kůň Šemík, kteří se tu zjevují. Aby se tady taky nezjevovali, když odsud společně skočili do Vltavy.

Asi málokdo má tak chytrého a obětavého koně, jakého měl Horymír.

Tento český vladyka, byl knížetem Křesomyslem odsouzen k smrti, která měla proběhnout právě na nádvoří Vyšehradu.

Těsně před vykonáním rozsudku Horymír požádal, aby se směl naposledy projet na svém koni Šemíkovi, což mu bylo umožněno, neb poslední přání se plnilo už tehdy.

Jednou objel Šemík nádvoří, podruhé jej objel a napotřetí Horymír pískl a Šemík se mohutným skokem vrhnul z vyšehradské skály.

Dopadli do chladných vod Vltavy.

Šemík se svým pánem doplaval ke druhému břehu, a pak už společně uháněli k Neumětelům.

Bohužel se Šemík při skoku zranil. Svého Horymíra věrně donesl až do Neumětel, kde pak na následky vnitřního zranění zemřel.

Že to je jen legenda?

Že je vyšehradská skála tak vysoká, že by to žádný kůň nedal?

Jenomže, podloží se za léta dost propadlo, tvořila se silnice, která tu před tím nebyla….a vůbec, jeďte se podívat do Neumětel. Šemík tam má pomníček!

A když budete mít štěstí, můžete vladyku Horymíra a jeho Šemíka vidět i na vlastní oči.

Zjevuje se po setmění podél vyšehradských hradeb, kde kolem překvapených turistů často rychle projíždí v podobě stínu jezdce na koni. 

Poznáte to podle toho, že se náhle zvedne v těch místech vítr, který voní senem. To znamená, že už jedou. Bát se nemusíte. Vedle toho, že se asi vylekáte, se vám nemůže nic stát. 

Praha je přímo prošpikovaná přízraky a strašidly, namnoze ne tak přátelskými a magickými místy se to tu jen hemží.

Kdybych měla vypsat jen ty, které znám, vydalo by to na knihu.

A tu jsem taky napsala. :U krbu smajlík: 

Krásný víkend!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]