PŘÍLOHA NA VÍKEND

Jsou to ty sny, určitě je znáte, když má člověk pocit, že se mu to nezdálo, ale pak se uklidňuje tím, že ano. Takové ty sny, které si člověk do detailu pamatuje a cítí, že je prožil. Pokud jsem tenhle sen prožila, a pokud ho prožili i ONI, pak už teď asi vědí, že ve vesmíru žije jedna, co je pro ní zeměpis něco jako okolí Alfa Centauri…

Vešla jsem do pokoje a rozsvítila.

Pak jsem měla pocit, takový nepopsatelný zvláštní. Přišlo mi, že musím k oknu , že se z něho musím podívat. Stála jsem u zavřeného okna a viděla jsem velkou průhlednou kulatou věc. Jako bublina to vypadalo.

Přibližovalo se to.

Neumím popsat ten pocit, ale byl to klid.

Neměla jsem strach a současně jsem neměla potřebu, nebo možná i sílu odejít. Ani jsem nechtěla. Fascinovalo mě to.

Brzy jsem viděla dovnitř.

Byli tam tuším tři, jakoby lidé.

Byli větší, než my, ale ne zase o moc. Jeden z nich byla žena. Nebo prostě, jsem si jistá, že to byla žena, i když si nepamatuji žádný konkrétní rys, podle kterého bych to určila.

Měli na sobě zajímavý oblek.

Byl bílý a přece jakoby modrý, vypadal jako kovový, ale nebyl to kov. Působilo to jemně. Všichni měli tmavé vlasy. Krátké. Ona ne. Vypadala jinak, ale nevím jak.

Koule se přiblížila úplně k oknu a najednou dva z nich stáli u mě.

Nebo já u nich, protože mi připadalo že už nejsem v obýváku, ale nevím o tom, že bych kamkoli odešla.

Jeden seděl u jakoby stolu. Já stála a druhý u mě. Ukázal mi mapu. Rozložil ji na stole.

Nikdy jsem takovou mapu neviděla.

Vypadala jako strašně stará mapa. Byla zažloutlá a byla tam jiná písmena. Nebylo to třeba schwabachem, nebo tak, spíš snad jako řecky, nevím.

On mi řekl… no, řekl, neviděla jsem, že by otevřel pusu a nevím jaký měl hlas, ale vím že to řekl. Chtěl, abych mu ukázala Evropu.

Byla jsem strašně nervozní.

Ale vůbec ne z nich. Je legrační, že já si v duchu říkala : „Prokristapána, no to se ptaj toho pravýho!! Vždyť já nepoznám ani Rusko“!

…zřetelně si pamatuji, že jsem položila prst na nápis. Teprve pak mi došlo, že to Evropa nebyla. Bylo tam nějak takhle  …. a já blbec jim to ukázala.

Najednou zmizeli.

Od té doby mi zatrne pokaždé, když se mluví o Etiopii. Vzbudila jsem se s tím, že se mi to nezdálo, ale pak jsem se raději utvrdila v tom, že ano.

Už jenom proto, že mě teď jistojistě proklínají.

Fakt je, že to je můj další snový otazník.

Jednou se to dozvím.

Až jednou v Etiopii přistanou mimozemšťani v modré, průhledné lesklé věci, jen my budeme vědět, kam měli ve skutečnosti sestoupit, a kterej jouda za to může. 

[sexy_author_bio]