A jeden se téhle své souputnice, dílem kozy, dílem lva a dílem draka, nezbaví. Furt ho pronásleduje a furt mu něco povídá, a vůbec nedá pokoj. Svou oběť si vyčíhá, podle jasných předpokladů, jako si jaguár vyčíhá ve stádu nejslabší kus.

Ve své mytologické podstatě Chiméra na člověka číhá.

Jak ho ucítí, vyloupne se ze svého doupěte a pak ho, podobně jako kočka, úplně udachmá.

Hraje si s ním.

A hraje si ráda.

Často hodně dlouho.

Až když jí hra přestane bavit, tak svou kořist dočista sežere.

Chiméry jsou strašně odolné a životaschopné a dokáží přežít pomalu ve všech podmínkách. Nejraději mají teplá nebo horká místa. Vyskytují se na skalách, pouštích, stepích, ale i v horkých lávových proláklinách.

Je to velice podivný tvor a vpravdě není nijak pěkný.

Jde o jedno z dětí stohlavého obra Týfóna a jeho ženy Echidny, napůl ženy, napůl hada, kteří jsou rovněž rodiči Hydry, o které jsme mluvili minule a ještě, Kerbera (Cerberos), Sfinx a Orthose.

Chiméra má jednu hlavu kozí a kozí má i rohy a zadní nohy.

Druhou hlavu má lví, a ještě taky tělo, přední nohy, hřívu a čelist.

Třetí hlavu a ocas má z draka.

Jednu Chiméru zabil Bellerofontés, který přiletěl na okřídleném koni Pégasovi (Taky si o něm povíme) a zastřelil ji šípy z olověnými hroty.

Bohužel zabil pouze jednu.

Nám lidem jsou chiméry nablízku stále a v mnoha podobách.

Jako představy, obavy, fobie, deprese vzniklé s obav z budoucích událostí, které vidíme jako špatné, jako strach z ublížení, ze zlých úmyslů druhých lidí…. Jako vlastní představy o realitě, která je chimérou natolik zkreslená, že se stává pouhým přeludem, kterému ale člověk propadá.

A nedá mu to pokoj a pronásleduje ho to… prostě chiméra ho nenechá, dokud není zcela pohlcen.

Strašné, ale známější, než by bylo pěkné.

Chiméra se u nás ustálila v několika verzích.

Může její jméno vyslovit váš psychiatr.

To je špatná varianta.

Setkáte se s ní v genetice, kde často označuje jedince nebo zárodek složené z geneticky rozdílných buněk, pletiv a tkání.

To je chyba.

Chiméra je také paryba, která si své jméno vysloužila tím, že to vypadá, jakoby byla udělaná z několika nesourodých kusů.

To je ale přírodní.

A embryonální chiméry, které mají částečně lidské orgány použitelné k transplantacím, jsou dnes také eticky poněkud spornou nadějí medicíny.

To je značně diskutabilní.

Příště pozveme na návštěvu Baziliška.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]