Pana Kubeše známe a hodně toho ví i paní Dáša, se kterou jsem prvně v Monteru posedávala, polehávala a okukovala pomalu celé odpoledne. Představit všechny výrobky a hlavně know how pana Kubeše (Rybu s klasikou invencí nezapře) v jednom článku nelze. Zopakujme si… sedačky.

Moc ráda jsem poznala člověka, lidi a firmu, kde ještě platí cosi, co už se v dnešní době stává tak trochu vzácností.

Totiž, že zákazník si za své peníze zaslouží pozornost a péči.

Že jsou to peníze nemalé, je pravda. Na druhé straně je příjemné, když si prodávající strana bere velký díl odpovědnosti za každého, kdo se je u ní rozhodne utratit.

Jen to nastíním, protože v průběhu roku se ke službám, které nejsou standardem, ještě vrátím.

– Všechno je možné vyrobit, doobjednat, upravit a přizpůsobit.

– Dáte fotku obýváku a dostanete 3D model s vámi vybraným kouskem virtuálně umístěným do bytu.

– Firma si vlastními auty sama expeduje zboží k zákazníkům a sama vše také složí, instaluje, namontuje, umístí a zprovozní.

– Všichni, kdo se na dovozu a montáži podílí, jsou odpovědni přímo řediteli, tedy to není o tom, že nějaký najatý dovozce se s vámi pak bude hrdlit o to, kde se co poškodilo, a že reklamaci musíte uplatnit tam či tam.

– Pokud vám dovezou třeba postel, (sedačku, matraci …) tak si pak navíc odvezou a zlikvidují tu vaši starou (myšleno stále postel, matraci atp. ).

Přišlo mi to super.

A to všechno se děje zadarmo, protože jsou to služby, které si dle slov pana ředitele za své peníze prostě v tu chvíli zasloužíte.

Až budu velká, pořídím si tohle a všechny ty pičičmudy k tomu, i tu skříňku a všechno… moc se mi to líbí.

Ano, vybrala jsem si to zcela mimoděk v sekci „nejluxusnější modely“. Ach jo…

Pak jsem šla k sedacím soupravám a tady se vrátím k anotaci, protože u třetí jsem se Dáši zeptala, jestli to neumí náhodou taky mluvit.

Tak mluvit ne, ale rozhodně to umí poslouchat.

Poslouchat vás.

Nelžu, na pohled pohledná sedačka z kvalitní látky, nebo kvalitní kůže (brala bych tu kůži) má tolik neviditelných funkcí, že to člověka rozhodně potěší a ač je skromný, tak to pak chce.

Ne proto, že to je moc pěkné, ne proto, že to je drahé, ale proto, že to je zajímavě praktické.

U jedné sedačky strávíte deset minut, než ony funkce odhalíte.

Umí se proměnit v křeslo, to křeslo se umí otočit, umí se rozložit a poskládat úplně jinak, polštář není polštář, ale polohovací podhlavník, který se dá zapíchnout úplně kamkoli, kde se vzal tu se vzal, je tu šuplík, který je vlastně postel, jiný dovedně skrytý šuplík je vlastně něco jako konferenční stolek, na který se dá ale taky klidně lehnout, další šuplík je úložný prostor, pro prťouse jako já, se zadní strana sedačky prostě přišoupne a je užší, opěrátko je možné sklopit a je z toho zase skoro postel a jiný podhlavník, co vypadá jako opěrka v auta, a co tu může být a nemusí, se dá nastavit jak na mě, tak na Michaela Jordana.

Jo, vyplatilo by se to, a krom toho je to bytelné.

Barevná provedení a látkové či kožené varianty toho stejného typu, to je na sólo článek, ale ta skládací kouzla umí ty soupravy všechny.

Jenom katalog se sedacími soupravami váží pomalu stejně, jako já.

Všechno jsou to skládačky, takže si to člověk vlastně pořídí tak, jak to potřebuje buď do pokoje, co vypadá jako hangár, nebo jako myší komůrka v paneláku.

Za sebe bych brala ten hangár (nebo alespoň hangárek), určitě kůži – ideálně hnědou, protože s Ječmenem, Žitem, paní Ptáčkovou a mým štěstím by bílá fakt neprošla.

A byla by to asi tahle:

Jmenuje se Kopenhagen (zní to jako jméno válečného generála ) a všechny popsané triky umí.

Je to sedací souprava, ale umí to být veliká postel, má to úložný prostor, všelijak si to lehá a sedá, zasouvá, odděluje, má to ty nastavitelné podhlavníky a ta věc na kraji, to je křeslo-postel…

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]