„Smrdutý opossume“. Pokud víte, kdo to řekl, bude se vám to na konci článku hodit. Protože vám tenhle, podle mého neprávem opovrhovaný zástupce říše fauny, může něco přihrát. Tedy vedle informací, kterými vás míním spolu s opossumem zahrnout. Pojďte si se mnou rozšířit povědomí o jednom zajímavém druhu vačice.

Taková větší krysa je to a mohla by se, co do vzrůstu měřit s naší kočkou.

Opossum je možná trochu smrdutý, pokud ho budete moc rozčilovat, asi vonět nebude, ale jinak je velice zajímavý.

Když o něm člověk čte, zase se musí zastavit a říct si, jak neuvěřitelně moudrá je matka příroda. Jaký má smysl pro humor i strategickou fantazii.

Opossum patří mezi vačice.

Má roztomilý čumáček a umí se smát.

Potkat ho můžeme předně v noci, třeba v severní Americe.

Opossuma opatřila příroda nejen poměrně slušným intelektem, ale také jinými potřebnými dovednostmi.

Tak předně, jestliže opossuma naštvete, pokud zhodnotí, že se ho například chystáte sníst, protože jeho maso je podle Indiánů velice lahodné, nebude čekat jako chudák blboun, který se nechal díky nerozhodnosti vyhubit, ale bude se účelně bránit.

A to ve čtyřech strategických fázích.

Prvně se pochopitelně, na rozdíl od onoho blbouna, pokusí zdrhnout.

Pak se vás pokusí znechutit podobným obranným rituálem jako skunk nebo tchoř.

No, a když to nezabere, umře.

Opossum, který zvolil třetí strategickou variantu, padne k zemi, klidně i ze slušné výšky na záda, zavře oči a melodramaticky vyplázne jazyk.

Každý by ihned uhodl, že opossuma strachy ranila mrtvice, nebože hrdinsky spáchal sebevraždu, než by padl do rukou pronásledovatele.

Můžete do něho píchat klacíkem, můžete ho obracet, vzít za ocásek a bimbat s ním, ale zbytečně.

Kvalitní rigor mortis nelze přehlédnout.

Ubohý opossum bude ztuhlý, jako kožená bota.

A bude takto kvalitně umřetý, dokud vás neuvidí odcházet.

Že mrtvý nevidí?

Opossum ano.

Až vás totiž omrzí s opossumovou mrtvolou kutálet, lehtat ji a třepat s ní, abyste jí oživili, mrtvola vyskočí a velice rychle prchne.

Kdyby náhodou selhal i tento výtečný postup, můžete si být jistí, že vás opossum ochotně pokouše.

Opossumské ženy o chlapy moc nestojí.

V zásadě je vyhledají jen tehdy, když mají dojem, že je na čase pořídit si miminko.

V jejich případě tak zhruba 10 kousků, ale mamka opossumka zvládá i 16 děcek.

Její péči nelze cokoli vytknout.

Těhotenství opossumic má dvě etapy.

V první etapě je mamka asi tak stejně náladová jako mamka lidská, včetně chutí.

Potom ale velice opatrně mláďátka jedno po druhém přendá do kapsy, kterou jí příroda umístila na stejné místo jako mamkám klokankám. Ony jsou stejně někde přes koleno příbuzné.

Když jsou miminka v kapse, mají blízko k máminu dekoltu a teď už se zase chovají podobně jako mimina lidská.

Mamčino prso je zajímá nejvíc a v kapse se nosí zcela spokojené další dva měsíce.

Potom, co se vybatolí z kapsy, ještě zdaleka nejsou adepty na občanku.

Od mamky se nehnou ještě dalších více, než půl roku a po celou tu dobu je máma nespustí z očí.

Mimochodem, z očí, které velmi dobře vidí.

Opossum není vybíravý v jídle.

Opossumí kuchyně hýří rozmanitostí.

Připraví si zde: ovoce, bobule, hmyz, raky, drobné savce, ptáky co nestihnout uletět, vejce, žáby, žížaly, hady, ještěrky, mušle, pulce, králíky, šneky, slimáky, to co najdou u lidí, kam také rádi chodí v noci nakupovat, a když na to přijde, umí opossumí hospodyňka ukuchtit i mršinu.

Opossum se jako lovec uživí velmi dobře i díky ocasu.

Pokud to situace vyžaduje, dokáže se za něj zavěsit a pro vajíčko, či chutného hmyza se zhoupne.

Pro lidi, pokud jim zrovna nenakupuje ve špajzu je opossum celkem kamarád, protože mezi jeho oblíbené pochoutky patří také hlodavci a krysy.

Opossumové mezi sebou vedou i čilou konverzaci.

Opossumina nám může připomínat cvakání, ale při hádce syčí a umí vám, nebo jeden druhému i slušně vynadat.

To pak piští, což je slušně slyšet.

Oposumí mamky jsou k sobě loajální.

Opossum není společenský a bydlí o samotě. Když jsou ale v blízkosti dvě, nebo i více samic s mladými, při čemž sousedství jim nevadí, ač se nenavštěvují a přiblíží-li se chlap opossum, nebo jiný predátor včetně člověka, opossumice si to okamžitě řeknou.

Domy mají opossumice většinou postaveny na klíč.

Nestaví vlastní, ale přestěhují se do už postaveného od někoho jiného.

Nejraději mají domky přírodní, dřevěné a nejčastěji v dutinách stromů, ale klidně se nastěhují do domu, odkud se z nějakého důvodu odstěhoval třeba skunk.

I opossumové mají nepřátele.

Předně jsou to sovy, jestřábi, lišky a pochopitelně a to nejvíc, lidé.

Opossumí kožíšek je totiž velmi jemný a drahý.

Tak, ještě vám slovo opossum přijde jako nadávka?

Chcete tuhle knížku?

1000 kostelů, klášterů a kaplí

Vladimír Soukup, Petr David

Kniha 1000 kostelů, klášterů a kaplí vám představí to nejhezčí z naší církevní architektury, 

stavby budované v horizontu více než jednoho tisíciletí, od dávných časů Velké Moravy

až po nejzdařilejší díla současnosti. Stručné texty doplňují zcela aktuální fotografie,

nejvýznamnějším památkám jsou věnovány samostatné dvoustrany, n

echybí ani slovníček odborných pojmů.

Více o knize na www.bux.cz

Napište do 30.6.2013 na: soutez@popelky.cz, kdo kde řekl tohle:

 „Smrdutý opossume“

 „Řekni to ještě jednou!“

„Tuplovaný opossume!“.

(Nezapomeňte k odpovědi připsat nick, pod kterým jste na Popelkách registrovaní!

Vaše pravá jména redakce při vyhlášení nezvěřejňuje)

Přeji fajn den.

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]

Fotografie: Alden M. Johnson, California Academy of Sciences