Ani by člověka nenapadlo, jak frekventovaný je tohle problém, než si pohovoří s několika lidmi. A jak jsou panečku takoví lidé rádi, že má někdo stejné obtíže, a že to vlastně nic není. No jo, tak srdíčko není kotník, to je jasné, že se bojíme. Jak nepříjemný je pocit bušení srdce, kdy se člověk nemůže za živého Boha uklidnit a nakonec má dojem, že mu fakt něco je, což vlastně jenom prohloubí to bušení, asi nemusím dlouze popisovat.

Často tomu předchází pocit, že srdce jakoby zakoplo, nebo se zastavilo a zase rozeběhlo.

Je to nepříjemné a člověk si toho nemůže nevšimnout.

Může se dostavit chvilkový tlak v hlavě, zamotání hlavy a podobně.

Všechno to jsou vjemy zcela skutečné a přitom se většinou nejedná o organické onemocnění.

Často nás to po několika opakováních dovede až k lékaři.

Jenže často jsou výsledky EKG, echokardiografu a nakonec i Holtra vyšetření v pořádku, a to i přes to, že mnohdy příhoda vede až k mdlobám.

Postižený člověk si ve finále připadá jako simulant.

U žen je ještě nějaká naděje, že se svěří, ale s muži je to horší.

Nervózní srdíčko neboli neurocirkulační astenie či panická porucha a v případě onoho poskočení srdce extrasystola, to jsou potíže, kterými trpí ve vyspělých státech čím dál tím více lidí.

A přitom se podle psychologů vůbec nejedná o problém neřešitelný:

Není to dáno postavou a nejedná se o nemoc. V těle existuje tzv. vegetativní (autonomní) nervstvo, a to je na naší vůli zcela nezávislé. Tak například každému se určitě někdy stalo, že v rozpacích zčervenal. Nedá se to potlačit. Tak je to s poruchami výše zmíněnými. Postižený má všechny uvedené obtíže zcela skutečné, přičemž organicky je zdráv. Sám si těžko poradí. Doporučuji se osmělit a oslovit psychologa. Postižení mohou začít tím, že se přesvědčí o tom, že s problémem zdaleka nejsou sami. Prvním předpokladem pro řešení jakéhokoli problému je umět ho pojmenovat, říkají odborníci.

Zrovna včera jsem se bavila hned se dvěma ženami, z nichž jedna trpí panickou poruchou, což je takový ten najednou úzkostný stav, kdy se člověku rozeběhne srdce, jakoby uběhl maraton a dostane hrozný strach a neví vlastně z čeho.

V zásadě je to podle odborníků náturou. Prostě někdo k tomu má sklon, jiný ne.

Hodně často to mívají ženy, ale i muži jsou mezi asteniky zastoupeni.

Druhé poskakuje srdíčko a paniku si pak vyvolá sama tím, že se toho lekne.

Ta byla panečku ráda, když jsem jí řekla, že přesně tohle mám taky a má to i moje dcera, která to pojmenovala po svém „probouch“.

Srdíčko si prostě tluče a najednou si jen tak bouchne ještě mimo rytmus. Ten pocit je ale většinou opačný, takže člověk to vnímá spíše tak, že se zastavilo a pak zase rozeběhlo.

Už jen vědomí, že se srdíčko zastavilo, je dost dobrý důvod k panice.

Mě na to pomohlo velice sofistikované vysvětlení pana doktora z interny, který mi napřed nechal udělat EKG, pak Echo a pak jsem nosila i Holtra.

Všechno negativní.

Ale nemluvil se mnou jak s hysterkou, nýbrž mi všechno tak detailně vysvětlil, že mě uklidnil.

Pak mi napsal nějaký uklidňováček, který jsem časem dobře proložila, až skoro vyměnila za třezalku s meduňkou.

Prostě nervozní srdíčko má dneska kde kdo, ale je to hodně o lékaři, protože to člověku musí někdo vysvětlit po tom, co vyloučí organickou příčinu.

Snad tento článek pomůže i jiným srdíčkářům. 

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]