Views: 7
Když jsem objednávala knihu Tajný život stromů, což jsem vám avizovala u jedné z ranních káv, moc jsem se těšila. Samotná anotace je poutavá. Nebývale milý, osobní a fakt netradiční přístup nakladatelství Kazda, byly pro mě v dnešní době až neuvěřitelné. Čekala jsem, že mě kniha obohatí… ale ona mě sestřelila! Prosím vás, lidi, přečtěte si to!
Mluvím teď vlastně k těm, kteří k přírodě už jaksi přirozeně hezký vztah mají, protože jinak by byli na jiném magazínu a ne na Popelkách, a mluvím k lidem, kteří vědí, jak je příroda kouzelná, jak je krásná, že je živá… ale tohle, to jste na 1000% netušili!
Co řádek, to informace, co kapitola to síla.
A co víc.
Ty řádky nenapsal žádný ezoterik, to není předpoklad, nebo fantazie, to není víra … pan Peter Wohlleben je nohama na zemi stojící odborník.
Vsadím všechno možné i nemožné, že budete chodit a ověřovat si v lese, co jste si před chvílí přečetli. A budete v úžasu nad tím, že to tak je.
Udělala jsem to mockrát, v době, kdy jsem Tajný život stromů četla.
Chodím po zahradě a nacházím odpovědi na otázky, o kterých jsem se před tím směla jen domnívat.
Dívám se na řadu našich tújí a už vím, jak je možné, že v době, kdy některé předloni v létě seschly, že ten systém nebyl bez logiky, jak se zdálo.
Úplně stejné stromy, v jedné řadě, stejně vysoké, ve stejné půdě, stejných podmínkách a přes to na první pohled nelogický úkaz má původ v přátelství.
Už vím, proč.
Prostě proto, že některé stromy spolu kamarádí a jiné přátele nechtějí.
Může za to hierarchie, ale také sympatie a tím i spolupráce.
Když vám vědec řekne, že jeden strom je schopen v rámci přátelství živit druhý a pomáhat mu, když vám poví, že některé stromy, ať už v lese či v řadě a to i na přeskáčku, se tam dole pod zemí navzájem přátelí a mají propojené kořeny, čímž uzavírají dohodu o vzájemné pomoci, zatímco některý chce být prostě solitér, což je důvod, že v lese plném stromů jeden napadený přežije a další nikoli, nechcete tomu věřit.
Dokud to neuvidíte.
Zvedněte hlavu do korun a ověříte si, jak snadné je pochopit, které stromy spolu tam dole kamarádí a které jsou si nesympatické.
Je to tak jednoduché a tak zřejmé, tak prosté, ale tak ověřitelné.
Bude to zcela nový pohled!!!
Člověk najednou stojí v lese mezi stromy, ke kterým už před tím měl osobní a vřelý vztah, o kterých si vždycky myslel, že jejich vnímání, život a komunikace budou určitě mít nějaký význam, pod stromy které má pojmenované a má je rád, aby stejně, přes to všechno, co už před tím cítil, ŽASNUL.
Na jedné straně jsem nadšená, že vám mohu knihu doporučit a skoro jsem si jistá, že si jí přečtete, a na stranu druhou mě už teď je líto, že ti, kdo by si skutečné a reálně odborné dílo pana Wohllebena měli přečíst, to zřejmě neudělají.
Ale co už.
I každý jeden jediný člověk navíc, který do lesa, nebo i na svou vlastní zahradu zítra vstoupí s hlubokou úctou, obdivem, pokorou a s vědomím, že vstupuje mezi živé, komunikující „bytosti“, které mají emoce, city, potřeby, empatii a dokonce jsou schopny soucitu a lásky, nebo antipatie, že vstupuje do prostoru, kde si ještě před chvíli dvě borovice, túje, jabloně povídaly, kde se varovaly, nebo společně prožily nějaký pocit, je dobrý krok do budoucna.
Dobrý pro stromy a rostliny, to je jasné…
Ale přece hlavně pro nás samotné.
Nikdy se žádná společnost nezměnila zvenčí, protože je tvořena jednotlivci.
Jen změna každého jednotlivce, změní společnost, národ, druh.
A tenhle náš, ten to ze všech druhů na planetě Zemi potřebuje nejvíc.
Chce-li na té Zemi přežít.
Je to výjimečná kniha, výjimečný autor a prostor pro výjimečný krok kupředu po rovině duchovní. Až se zase znova narodím, třeba budu stromem. A už teď vím, že určitě nechci být solitér.
Děkuji za tuto knihu!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů