Člověk je tvor omylný, o tom není žádných pochyb. Jak se ale takový chybující umí ke své mýlce postavit? Dokáže si většina lidí kajícně přiznat svůj omyl a omluvit se, nebo bude používat všemožné způsoby kliček a záminek, aby ze všeho vyšel „s čistým štítem“? To vám prozradí nová kniha nakladatelství Dokořán od Carol Tavris a Elliota Aronson.

Slovo nakladatele
Proč se lidé tak vehementně vyhýbají odpovědnosti, když se věci začnou brát špatným směrem? Proč před námi neustále defilují zástupy politiků, kteří za žádných okolností nechtějí připustit své chyby a donekonečna se vykrucují? Odpověď na to, proč jsme schopni odhalit pokrytectví u všech ostatních, nikoli však u sebe, přináší tato kniha. Carol Tavrisová a Elliot Aronson, dva světově proslulí sociální psychologové, tento problém dlouho studovali a nabízejí nám vysvětlení mechaniky sebeobelhávání. Ukazují však nejen, jak tento nešvar funguje a jaké škody může způsobit, ale také, jak se mu můžeme vyhnout.

Hodnocení redakce
Když jsem viděla titulní stranu knihy, upřímně jsem se zděsila při představě další amatérské psychologické příručky, která nám má konečně ukázat, jak správně žít a fungovat.
Co mě příjemně překvapilo? Nenajdete v ní žádné ověřené a zaručeně fungující rady ani doporučení, jak se chybám vyvarovat, nebo si je přiznat.
Autoři se naopak snaží čtenáře pouze upozornit na určité vžité vzorce chování, ke kterým po chybování dochází a na mnoha příkladech, převážně z novodobé historie (politiky, kriminalistiky, žurnalistiky, …) vysvětlují jejich příčiny.
Věřte, že je dost děsivé dozvědět se, kam až se může vyvinout situace, na jejímž začátku byla menší chyba a zoufalá snaha o sebeospravdlnění.
Dozvíte se například, jak je možné, že i v současnosti, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že Saddám Husajn nedisponoval zbraněmi hromadného ničení, stále existuje obrovská skupina lidí, která v jejich existenci skálopevně věří. Proč? Protože je mnohem jednodušší uvěřit sto a jednomu důvodu, proč vojáci při jejich hledání chybovali, než skutečně přiznat, že se tak moc mýlili a poslali úplně zbytečně na smrt tolik mladých mužů.
Po přečtení této knihy už chápu, jak někteří lidé dokáží žít sami se sebou – jednoznačně si všechny své přehmaty sami před sebou obhájí a přesvědčí se, že vlastně vůbec neudělali nic špatného.
Nezbývá mi než upřímně doufat, že v sobě pokaždé najdu sílu uznat své chyby. Na knize bych našla snad jen jedinou výtku – hlavní poselství knihy se příliš opakuje, byť vždy z trochu jiného úhlu pohledu, případně jiného kritéria

Carol Anne Tavris (*1944) je americká sociální psycholožka, pedagožka a spisovatelka. Přispívá například do časopisu Psychologie dnes, nebo do magazínu Human Nature. Její články a publikace reflektují zejména témata kritického myšlení, feminismu, kritiky pseudovědy a další. 21. srpna 2010 byla oceněna Independent Investigations Group za své příspěvky v oblasti skepticismu. Do češtiny byla zatím přeložena jen zmiňovaná kniha Chyby se staly, ale ne mou vinou.

Elliot Aronson (*1932) je americký psycholog, jeden ze 100 nejvýznamnějších psychologů 20. století. Současně je také jediným člověkem za celou 120 letitou historii americké psychologické asociace, který získal všechna tři její ocenění: za písemnou tvorbu, za vzdělávací činnost i za výzkum. Od americké akademie umění a věd obdržel cenu Williama Jamese za celoživotní dílo. Ačkoli je autorem řady publikací, do češtiny zatím žádná jeho kniha (až na Chyby se staly, ale ne mou vinou) přeložená nebyla

Ukázka z knihy:
Naše vrozené předsudky připomínají, jak to vyjádřili dva právní odborníci, „optické iluze ve dvou ohledech. Vedou nás k tomu, abychom přijímaných informací vyvozovaly špatné závěry, a naše přesvědčení, že tyto závěry jsou správné, pak trvá i tehdy, když nám někdo ukáže, v čem je háček.“
Všichni máme svůj psychologický mrtvý úhel, pokud si ho však neuvědomujeme, můžeme se stát nevědomky bezohlednými, chovat se neeticky a dělat hloupá rozhodnutí. Introspekce v daném případě k prozření nepomůže, neboť nám jednoduše potvrdí naše sebeospravedlňující přesvědčení, že my osobně nemůžeme být oportunističtí nebo zkorumpovaní a že pohrdání či nenávist, které pociťujeme k jiné skupině, nejsou iracionální, ale důvodné a legitimní. Mrtvé úhly zvyšují naši pýchu a aktivují naše předsudky.

Katka

[sexy_author_bio]