Tento článek není a doufám, že ani náznakem nevyzní jako bulvár. Ráda, nadnesu chování celebrit, politiků, kohokoli. Ráda si udělám legraci z lecčehos. Jsem přítelem černého humoru. Ovšem, vždycky je dobře zůstat člověkem. A dělat si srandu, snižovat trápení, které je reálné, to už vtipné není. Jsme na tom špatně.

Fotografie: blesk.cz

Jsme na tom velice špatně, jestli se nestydíme vysloveně šlapat po důstojnosti člověka, jestli neznáme mantinely a hranice obyčejné lidské slušnosti.

A hůř, pokud nás takové věci zajímají, pokud jsme ochotni dát peníze či ztrácet čas s něčím takovým.

Záměrně jsem se dívala na přenos ze sobotního barrandovského pořadu, kde paní Bartošová vystupovala, a na které jsme narazili i v diskuzi před tím, než se pořad vysílal.

V khaki kalhotách, volném topu, dlouhém rozpínacím svetru a v žabkách se dopotácela na schody.

Tam sebou pleskla a vyčkávala, až pustí její tklivou píseň. Iveta se snažila do playbacku dát všechno. Ale občas zapomněla ve správnou chvíli otevřít pusu nebo jen se zavřela oči a zoufale se tvářila. Byl to opravdu smutný pohled na kdysi zářící zpěvačku.

Podle toho, jak je Bartošová oteklá v obličeji a má nepřítomný pohled, je téměř jisté, že buď velmi často popíjí svou oblíbenou pražskou vodku, nebo užívá antidepresiva, která v jejím těle zadržují vodu. Iveta nevypadala dobře. Blesk.cz

Co jsem viděla?

Viděla jsem ženu, která se přes obrovskou trému a nervozitu, pokouší vrátit tam, kde touží znovu být, co jí baví a co by jí pomohlo se po problémech znovu zvednout. Viděla jsem snahu podat co nejlepší výkon, nezklamat sebe, druhé a nic nepokazit.

Viděla jsem možná hodně nejisté vystoupení, ne právě zvládnutý playback a hodně strachu ze selhání.

Viděla jsem člověka, kterému strašně záleží na tom, aby mohl být znovu tam, kde ho to nějakým způsobem naplňuje.

To je všechno.

Nemám s tím problém.

Problém mám s druhou stranou.

Není mi proti mysli, že si paní Bartošová ke zpívání sedla, protože jí třeba nebylo dobře. Anebo prostě možná chtěla, nebyla by první. Ovšem, v jejím případě je scénář předem napsán…

Je mi nevolno z toho, že společnost kolem médií a nejen kolem nich, očekávala její vystoupení i příchod, se stejným naladěním, s jakým čeká sup na poslední vydechnutí raněné kořisti.

Všechny články, které jsem si později na téma „Návrat Ivety Bartošové“, přečetla, byly dopředu již napsány. Nikdo nebyl zvědavý na Ivetu Bartošovou. Nikdo nechtěl vidět nic pozitivního a už vůbec o tom nic pozitivního psát.

Chtěli klauna. Trochu mě mrzí, že je Iveta prodávána vlastním okolím a lidmi, kteří by ji měli chránit.

Nikde jsem si nepřečetla nic, než jízlivé rozebírání každého mrknutí, každého otevření úst, každého gesta…

Asi by nebyl dostatečně zajímavý a poutavý, klikaný, či kupovaný plátek, který by třeba obsahoval něco ve smyslu: Napoprvé dobrý, Iveto příště to jistě bude lepší. Přejeme Ti to, drž se, je fajn, že jsi to nevzdala.

Asi by to bylo proti novinářské etice.

A tak tedy alespoň tady na Popelkách.

Paní Bartošové:

Jakkoli nejsem členkou Vašeho fanklubu, jakkoli nejste mou ikonou a favoritkou, jste pro mě lidská bytost a žena. Mě Vaše vystoupení ani nepohoršilo, ani neznechutilo. Naopak. Myslím, že nejistota a obava jsou věci normální a lidsky chápu, že po tom všem nenaběhnete s přemetem na pódium jako srna a nebudete sršet humorem a sebevědomím.

Pokud myslíte, že jste časem schopná se vyrovnat s aktuální nálepkou tragikomika, jestli jste dost odhodlaná se povznést nad zjevný hyenismus, jež je všudypřítomný, já Vám fandím.

Vaše kroky budou třeba čím dál jistější a časem to možná natřete v suverenitě i partičce.

Pořád je pro mě lepší nejistá, ale snaživá zpěvačka na pódiu a drobné chybky při playbacku, než absence slušnosti, objektivity, morálního kodexu a v neposlední řadě i obyčejného lidského soucitu a empatie.

Holt, kde je čtenost, sledovanost a náklad, tam se člověk už asi nevejde.

Hodně štěstí a pevné nervy!

Michaela Kudláčková

[sexy_author_bio]