Pro každou knihu, která se mnou není tak úplně v souladu, hledám ideálního čtenáře. Zatímco předchozí Deidovu Cestu pravého muže mohl kdekco, pro Cestu vášně je takovým čtenářem jedině a pouze muž hrubších mravů. Nedovedu si představit ženu, které by těchto 180 stran oslovilo do hlubokého nitra. Chcete-li však natvrdo a nasyrovo poznat, jak muži přemýšlí a cítí, směle do ní.

Upozorňuju, je to čtení opravdu pro otrlé.

Zatímco první u nás vydaná Deidova kniha Cesta pravého muže je o mužích, je o jejich přemýšlení, je o souladu muže se ženou, ženy z nich mohly vytěžit obrovské moudro. Takové, které od ženy nezískáte, protože ona prostě NEVÍ. Vše bylo podáno naléhavě, leč nevtíravě. Syrově, leč stále velmi slušně, korektně a něžně.

Máte-li fyzicky odolný organismus, dejte si k tomu ROZHODNĚ NĚCO TVRDÝHO! Pánové, neradujte se předčasně, o Vašich tvrďácích nemluvím. Myslím spíš – něco bez metanolu, pokud možno.

Cesta vášně uvolnila mravy. Pičkami, mrdáním a ptáky se to tu jen hemží. Dozvíte se, že žena vlastní jedno své božské místo, sice kundu, ve které je celý svět. Pro muže samozřejmě, a vlastně i pro ženy.

Extatický popis orálního sexu na jednom večírku je ovšem něčím, co vás uzemní a ano – přiznám se – nahlodá. Pokud se oprostíte od prvotního opovržení, pak v sobě možná ucítíte jisté hlodání a vnitřní soulad s touto situací. Pro mě osobně by byla velmi zajímavá, kdyby byla spisovatelsky podána jinak a kdyby tam pokud možno nebylo tolik čumilů a spoluvzrušených osob kolem.

Několik dní jsem přemýšlela, proč měl tak dobrý a moudrý spisovatel a duchovní  učitel (leč nazývaný kontraverzní) potřebu napsat TAKOVOU knížku. 

V úvodu upozorňuje, že neobsahuje reálný příběh, leč částečně fantazii (sama si myslím, že i pocitovou, vizionářskou) a není do doporučený duchovní návod. S tímto vědomím se dá kniha číst velmi dobře. Je to totiž extrém.

Patrně chtěl David Deida (jinak dle obrázku veskrze sympatický chlapík) svou cestu k Bohu, kterou tak přenádherně popsal v Cestě pravého muže, přiblížit absolutním křupanům a buranům. Snad proto ten slovník, snad proto ten primitivní příběh klasického mužského mokrého snu – grupáč. Hospody, bary a divoké večírky – tam své nekonvenční a provokativní učení David Deida předává.

Souhlasím.

I když, vlastně nevím, nemám v okolí žádného muže,  na kterém bych tento závěr mohla testovat.  Závěr může být ten, že rozhodně neuděláte chybu, když v sobě vyřešíte Deidovu zásadní otázku – jste žena „manželka“ nebo „uctívačka ptáka“? Jedna potřebuje jen jednoho, druhé je to jedno, hlavně, když to má ptáka. A rozhodně je fajn se občas toho svého poptat, jestli vám večer nevylíže pekáč.

V knize je však ke konci jistý posun, zklidnění, i sám hlavní hrdina se svým přítelem se vyvíjí a divokost sexu začíná ubírat na síle.

„Většina lidí se nedostane dál než k tomu, že se snaží vlastnit lásku toho druhýho na základě vzájemný svazující úmluvy. Neříkám, že by ses měl vrhat do sexu s každým, koho potkáš. To by taky bylo svazující – podlíhal bys vrtošivejm rozmarům svý touhy. Když ustojíš svobodu a lásku bez majetnickejch pocitů, pak zůstáváš celej otevřenej jako voda…“

A tak se i přes obrovskou lásku i hlavní hrdina vzdá své milované jen proto, aby šli dál… dojde i na sex ve třech. A ano, je to zajímavé čtení, u kterého se rozhodně nebudete nudit, ale počítejte s tím, že u toho bude třeba hodně, hodně čerstvého vzduchu!!!

Vydalo nakladatelství Synergie, 2012, www.synergiepublishing.com

Renata

[sexy_author_bio]