Každý majitel velkého papouška … nebo jinak, každý majitel papouška jistě brzy zjistí, jak inteligentního tvora má vedle sebe a že je nutné ho se vším všudy respektovat. Velcí papoušci čile komunikují a ono pověstné „papouškování“ není vůbec žádná pravda. Konkrétně eclectus nejenže komunikuje, ale ví také, co říká a kdy…

… a ví taky proč.

Věnovala jsem tento díl duševnímu životu vašeho eclectího kamaráda a rozhodně je to část důležitá.

Vezmu to proto v takových rozšířených bodech, protože to pro vás bude přehlednější a praktičtější.

Myslím.

Jaký Eclectus je:

Předně si pořizujete druh papouška, který není žádný třasořitka. V porovnání s některými jinými druhy velkých papoušků, není jeho psýcha tak choulostivá. Jinými slovy je to celkem držák.

Pozornost svých lidí vyžaduje, ale zdaleka ne neustále. Vydrží sám se sebou docela dlouho a umí se zaměstnat. Dokonce mu dělá dobře, když ho nerušíte, protože si v klidu objevuje a přemýšlí. Pak to všechno bude chtít s vámi konzultovat, mazlit se a věnovat se vám.

V ten moment všeho nechte, protože bude neodbytný a rozhodně byste si čas měli udělat.

Na odmítání je citlivý.

Urazí se. Naštěstí se ihned celý nevytrhá do plešata, tedy sebepoškozováním eclectus trpí podstatně méně, než kupříkladu žako. Bude se ovšem na své větvi tvářit tak nešťastně, že se půjdete do sklepa dobrovolně zbičovat, že jste na něho neměli čas.

Svou pozornost a náklonnost nejraději prezentuje na vašich uších, nosu, rtech. Momo zbožňuje náušnice a občas má dojem, že mi vůbec nebudou chybět ani s kusem ucha.

Krmit bude jak od vás, tak i vy jeho.  

Všemi způsoby. Je to jedna z jeho milostných hrátek. Vezme si oříšek, rozňufá ho a pak vám ho bude něžně vnucovat rovnou do pusy. Chce to ihned oplatit, takže vy zase musíte ožižlaný oříšek, piškot, cokoli zase vrátit do zobáčku jemu. Nic pro estéty, co mají psotník z toho, že už to „měl někdo v hubě“. Estét si dá vejce 

Komunikace a je tady jedno, zdali váš papoušek už mluví vaší řeči nebo ne, bude oboustranná. Je to jenom o tom, že mu třeba zatím nerozumíte, ale on s vámi rozhodně mluví a ví i proč a kdy.

Je to inteligentní tvor a dobře vás poslouchá. Zapisuje si intonaci, komentáře a emoce v hlase odhadne velice brzy. Ví při jaké příležitosti a kdy mluvíte a chce s vámi vést dialog.

Krmení by mělo probíhat současně a mluvte u toho. On ví, že u krmení se povídá i velmi brzy zjistí, jak se která věc jmenuje a hlavně  KDE JE!

„Mománek bude papat“ jeho pohled směřuje k oknu, kde je miska s ovocem. Ví, ačkoli to ještě neumí říct, co je granátové jablíčko, co je banán, co je víno…

„A ještě piškotek“ – ihned se přemístí na špagát, který je naproti skříni s piškoty a bude asistovat u jeho vyndávání. S  „ a ještě buráček, pro Mománka“ je to stejné.

Budete v úžasu, jak rychle pochopí, o čem mluvíte.

Mluvíte – li na něho, rozpozná, že to děláte a odliší to od vašeho dialogu s někým jiným. A nemusíte ani říct jeho jméno, které si zapamatuje téměř ihned.

Poznatek – papoušek ovládá telepatii, jako většina jiných zvířat. Ví tedy, kdy je vaše pozornost a verbální projev směrován na něho, aniž byste svou řeč blíž specifikovali.

Vyzkoušet si to můžete klidně tak, že se ho zdálky, když bude něčím zaměstnaný, zeptáte „co tam děláš“? Odpoví vám. Sice tomu nebudete rozumět, protože zatím třeba jen napodobí intonaci, a ne slovo, ale komunikuje.

Dobrou noc, Momo, je jeho rituál a mám vyzkoušené, že to je cílená komunikace. Zhasnu a řeknu „dobrou noc, Mománku“. Odpovědí je mi „ééóó-ó“.

Udělala jsem to záměrně několikrát za sebou, tedy jsem rozsvítila a pak zhasla a popřála, abych vyzkoušela, zda jde o náhodu, nebo ne. NE.

Je teritoriální. Zdaleka teď nemluvíme jen o kleci, ve které se sice zdržuje, ale ryze z praktických důvodů, nebo když jde spát. (viz rituál „dobrou noc“). Jinak je raději venku. Za své pokládá celé území vašeho bytu a přilehlých prostor.

Tedy vy bydlíte u svého papouška.

Ostatní zvířata časem akceptuje. U psa to trvá podstatně kratší dobu, než třeba u jiných opeřenců.

Máte-li i jiné papoušky, většinou se s vaším eclekťákem dohodnou. Nejsou hloupí. Vědí velice dobře kdo je větší a mají i smysl pro humor, takže to bude spíše, než o lítém boji, o neustálém honění.

Bedřich je menší, ale je mrštný a Momovi sice jde z cesty, ovšem není nijak stresovaný. Prostě si myslím, že je to baví oba. Momo ho honí, ale nijak moc navážno a Bedřich do poslední chvíle čeká a pak uletí a hvízdá něco jako „pozdě, pozdě…hehe“.

Jsem přesvědčená, že ti dva spolu mluví.

Pana a paní Ptáčkovi chodí Moman pravidelně obtěžovat, což ho baví a má škodolibou radost, když mu Ptáčková nadává, „co tady zase děláš, jdi si po svých, ošlapeš nám parapet“.

Je zvědavý. Budete si muset zvyknout, že mimořádně zajímavou činností vašeho eclecta bude olupování všeho, co olupovat jde. Ať už jde o krabici, nebo polystyrenové podhledy.

Zakažte mu to, už jen pro jeho bezpečnost, ačkoli brzy zjistíte, že co oloupal, nesnědl, protože není trouba. Pouze to naházel na zem. Přesto by to neměl dělat, kvůli všelijakým lepidlům.

Bude velice dobře z intonace vašeho hlasu vědět, že to nesmí.

A pak tu věc odstraňte, zabetonujte, zakopejte.

To proto, že se dočkáte toho, že pochopí, že to nesmí, bude to vědět dobře a vyřeší to tak, že to bude dělat, když se nebudete dívat.

Říkám, je to velice inteligentní tvor a má vás v merku.

Je to dobrák. I když malý zlomyslník a tvrdohlavec, co si určité věci bude chtít prosadit, tak ale ve chvíli, když vás třeba rozzlobí a bude vidět, že jste vážně naštvaní, nebo vás něco od něho bolelo, (nikdy ho nebijte!!!!!) bude dělat všechno proto, aby si vás udobřil. Prostě ho to zcela očividně mrzí a to se fakt nedá přehlédnout. Na takové věci, si dá příště pozor, bude opatrnější, a to taky nepřehlídnete.

Znamená to tedy, že váš eclectus je citlivý, velmi vnímavý, velmi emotivní, ale ne hysterický.

Je to v zásadě kliďas.

Jaký Eclectus není:

Není zlý. Pokud nemáte povahově špatného eclecta, což se stejně jako u lidí stát může, není to papoušek zákeřný a nefér.

Zpravidla je jeho například teritoriální chování, jenom takovým zastrašováním a skoro hrou na „hele, já mám větší křídla a děsně nebezpečnej zobák“, ale nebude to o sténání raněných.

Budiž dokladem, že kdyby Momo chtěl, dávno nějakému jinému našemu zvířeti ublížil.

Ačkoli Bedřicha honí, a když se Bedřich nedívá, jde mu udělat binec do klece, kterou logicky taky vykrade a jakkoli se po něm ohání a furt ho nahání, když se s ním v nestřežené chvíli ocitl v Bedřichově kleci, kde by mu mohl ublížit, nic mu neudělal.

Neklovl ho, neublížil, jenom tam poskakoval celý nafouknutý jako perutýn, dělal se ještě větším, ale neublížil.

Dlužno říct, že byl ten den Bedřich rád, že mu Moman z klece vypadnul a šel to pak mocně zajíst milionem slunečnic. Věřím, že kdyby to tak ptáci měli, dal by si Béďa i panáka.

Eclectus není připravený na některé technické záludnosti.

I když je to chytrolín, například mu bude dělat problém pochopit, že přestože je přes něco vidět, nedá se tím proletět.

Chraňte okna závěsy, dokud váš papoušek nepochopí, že tou věcí v tom rámu to prostě dál nejde. Náraz na sklo ho sice nezabije, ale když se takhle bude mlátit každý den několikrát, určitě mu to neprospěje.

Sklo neuvidí nikdy, ale naučí se, kde se přesně ten podivný shluk vzduchu, co má od něj bouli nachází. Tedy v kterých místech.

Není splachovací. Vaše odmítnutí, projev nelibosti, ale taky smutek mu není jedno a je na to citlivý. Poznáte sami jak je empatický a bude to až dojemné. Pozná, že vás něco bolí.

Tady si nejsem jistá, jestli to vycítí, nebo vypozoruje, že se třeba někde držíte. Rozhodně sleduje mimiku a vidí, kdy se smějete.

Jestli místo vaší bolesti vydedukuje, nebo jde o šestý smysl, musím ještě vysondovat.

Každopádně, když mě bolelo rameno, ani jednou si mi na něj nesedl, přestože jde o jeho oblíbené, naopak chodil okolo, přes rameno druhé a zobáčkem se o to nemocné otíral. Nechám na každém, jestli mě hladil, nebo to byl jen projev účasti, nebo se pasoval do role léčitele. Ale dělal to a dělal to zjevně cíleně.

Není „obouruký“. Pokud jste si toho ještě nevšimli, máte doma buď leváka, nebo praváka. Netuším, jaký názor na tohle má věda, ale sami zjistíte, že váš papouščí kamarád, stejně jako vy upřednostňuje jednu „packu“.

Když si něco podává, když vykračuje, když si něco drží a oždibuje, když visí.

Klidně se budu přít s celým zástupem vědců, ale MOMO JE LEVÁK, zatímco BEDŘICH JE PRAVÁK.

A ještě zajímavosti závěrem:

1. Pod křídly mají ptáci, tedy i ten váš exotický, takzvané vzdušné vaky. Přestože plíce vašeho kamaráda při dýchání nemění objem, je jeho dýchací soustava mnohem výkonnější, nežli vaše.

Příroda myslela na všechno, tedy i na to, že pták létá a má malý nos.

Jakmile váš ptáček vzlétne, měl by strašně obtížné dýchání díky protiproudu vzduchu. Proto si při letu nahání kyslík speciálními vaky pod křídly, které pracují tím, jak jimi mává. Jeho příjem kyslíku za letu je tak naprosto brilantní a mnohem lepší, než u savců.

Tedy až váš kamarád bude kolem vás letět, třeba si na tohle vzpomenete. 

2. Nevím, zda tuhle zajímavost někdy budete prakticky potřebovat, patrně nikdy, ale kdybyste náhodou chtěli cestovat jinam, než po této planetě, nechte svého papouška určitě doma.

Do vesmíru totiž nesmí.

Umřel by hlady, i kdybyste mu vzali celý chlebník jídla.

Pták totiž ve stavu bez tíže není schopen polknout.

Na rozdíl od nás, ptáci k polykání bezpodmínečně potřebují gravitaci.

Příště: Přepeřování

S nehynoucí láskou

ke všem našim opeřencům 

i osrstěncům a hlubokou úctou

k přírodě 

Michaela Kudláčková 

a eclectus polychloros

Momo Popelák