Proč jsou si partneři často podobní?

Vědci přišli s tím, že tváře těch, kteří spolu žijí, a třeba plánují rodinu,  jsou si při bližším pohledu podobné. A dokonce hned přispěchali s vysvětlením, které v konečném důsledku skutečně nezní tak nelogicky. Prý hledáme stejný genový základ, aby naše děti byly kvalitními jedinci. Vlastně jde o to, aby předaný materiál byl vzájemně v harmonii.

S touto vědeckou tezí přišli odborníci z University of Western Ontario a trvají si na svém. Lidé se prý prostě díky moudrosti přírody chovají podle vtištěného podvědomého genetického klíče.

Vedle jakési typové podobnosti a některých prvků, je to podle těchto badatelů také obvod zápěstí.

A tak přemýšlím.

Můžete to zkusit se mnou, pokud vás nic takového nikdy nenapadlo.

Faktem je, že shodné znaky na lidech, o kterých vím, že spolu žijí (logicky ne na všech) skutečně najít lze.

A teď je jedno, jestli jsou různě vysocí, nebo má jeden z nich třeba knír. Mluvím o takových těch prvcích třeba na obličeji, které se doopravdy podobají.

Také jsem si uvědomila, jak často nalézáme se svým protějškem, i jiné shodné věci.

Oblíbená jídla, hudbu, barvy, a když půjdu ještě dál, mnohdy spojují lidi i velmi podobné životní úseky, příběhy, podobné dětství.

Už nemluvím o stylu humoru, používaných slovních obratech a podobně, což se klidně může vyvinout postupně, ale zase ne pokaždé.

Zpravidla se tyhle věci dozvídáme o sobě postupně, ale až v momentě, když se vlastně prvotně upoutáme.

Když si člověk přehraje, čím ho druhý upoutal, bude to možná hodně zajímavé.

Jednak je mu ten druhý sympatický, tedy shledá na něm něco, co mu sedí a to není jen vizuální. Odborníkům dávám za pravdu, že to může být skutečně výberem, který funguje nevědomě.

Sympatie si podle psychologů vytvoříme prvních pět minut kontaktu.

Za tu dobu si skutečně můžeme stihout otestovat genetický podklad. Zda pasuje.

Další bude asi komunikace.

Málokomu se po prvním rande nevybavuje co a jak ten druhý říkal, jaké používal výrazy a jestli se mu to líbilo.

Osobně bych přidala pohled – nevím, jak geneticky, ale znamená pro mě hodně.

A je úplně fuk, jestli je hnědý, nebo modrý, či zelený – jde o výraz těch očí.

No a v momentě, když nás onen člověk míjí, aby si šel pro kabát a letmo se nás dotkne a ovoní, troufám si říct, že tehdy je na „chci ho vidět znova“  dokonáno.

Kolik času člověk při prvním setkání věnoval vizuálnímu hodnocení a nakolik naopak naslouchal, čichal, cítil?

Co se mu vybavuje, když pak večer usíná?

Budou to detaily, drobnosti, ne celkový pohled.

A tak myslím, že do jisté míry mají vědci pravdu.

A ještě jsem zaznamenala jednu věc, jejíž rozbor jsem nikde nečetla, nedostala se ke mě žádná tisková zpráva z nějaké vědecké seance, a tak nevím, jestli je to náhoda, či ne…

Nikdy jsem neměla partnera, který by měl jinou krevní skupinu, než 0.

Také mám 0.

Docela by mě zajímalo, zdali i tohle je součást genetického výběru.

Logiku by to mělo.

Michaela

[sexy_author_bio]