Eva Braun. „Byl něžný“, tvrdí o Hitlerovi v denících

Jako prostřední ze tří dětí, se Eva Braun narodila 6. února 1912. Vyrůstala v podobné atmosféře, jako její pozdější idol, muž, kterého milovala, a po jehož boku také zemřela, když jeho jméno nosila pouhých několik hodin. Stejně jako otec Aldolfa Hitlera byl otec Evy, demagogický, hamižný pedant. 

Kapesné, které své dospívající dceři poskytoval, bylo spíše k smíchu, k potřebě mladé dívky, a tak odepsala na inzerát majitele fotoateliéru, kde si chtěla zkusit prvně vydělávat své vlastní peníze.

Majitel ji přijal poměrně ochotně.

Jednak byla velmi půvabná, a jednak tento nepříliš charakterově zdatný člověk, měl skutečně čich na lidi, kteří mu mohou obohatit kapsu.

„Působila, dojmem osmnáctileté naivní holčičky. Byla roztomilá. Pěkná postava, blond vlasy, modré oči. Vypadala jako panenka z reklamních letáků. A to se hodilo. Upoutala, líbila se“, popsal mladou Evu později majitel ateliéru.

Poznali se začátkem října.

Přišel a hned si jí všiml. Prakticky se nestávalo, aby jakýkoli muž Evu přehlédl. Byla na to zvyklá. Jenže, tenhle upoutal i ji. Byl zvláštní, mnohem starší, měl ostrý pohled a hnědé, pichlavé oči.

Její šéf si jeho zájmu také povšiml. Hned si v hlavě spočítal, jak by takový vážený zákazník mohl být pro jeho podnik zajímavý.

Zprostředkoval jejich opětovné setkání, které bylo jakoby náhodné.

Upjatý, ne příliš přitažlivý, ale charismatický čtyřicátník, Adolf Hitler pozval Evu do divadla.
Choval se galantně a přitom s jistým odstupem. Upoutal ji.

„Nebyl jako ostatní, kterých jsem mohla mít kornout. Byl jiný. Nepřístupný, a přece pozorný. Studený a přitom vřelý. Mlčenlivý, ale moudrý. Jeho slova zněla člověku ještě dlouho po tom, co byla vyslovena.Zamilovala jsem se, ale jeho náklonností jsem si vlastně vůbec nebyla jista. A to mě vzrušovalo ještě víc….“ ,vzpomínala Eva Braun ve svých denících.

Hned druhý den po divadelním představení mu napsala dopis.

Na rozdíl od něho ona, s projevy citu neměla žádný problém. Ve svých pocitech byla otevřená, spontánní, ryzí. Lichotila mu, když se svěřila, jak na ni zapůsobil, když uváděla, co všechno jí přitahuje na jeho osobnosti. Do jisté míry málo sebevědomý, ale tím pádem hodně citlivý na svou osobu, sebestředný Adolf, četl podobná slova moc rád.

Počítala hodiny, kdy se bude moci zase dívat do jeho tváře.

Alespoň v soukromí jí důvěřoval. Přestože na veřejnosti se tvářil nepřístupně a chladně, když se na ni díval o samotě, byl jeho pohled zcela jiný. Oslovoval jí „Rusalko“, a ona ho začínala bezmezně milovat.

Žluté orchideje, které jí osobně nosil, by snad od nikoho krásněji nevoněly.

Scházeli se v bytě majitele jejího šéfa, ale na veřejnosti se s ní sám ukazovat odmítal. Vždy je velmi diskrétně doprovázel jeho pomocník.

Pokud spolu někam jeli, musela jezdit v jiném autě.

To divadýlko Eva ráda neměla, ale milovala ho a taková žena ustoupí hodně zpět ze svých zásad.

Stejně jako na ni, ale působil na mnoho jiných žen, které toužily se dostat do jeho blízkosti. Psaly dopisy, byly jako omámené, a co bylo pro Evu velmi zraňující, o ní jako partnerce prostě nikdy nemluvil.

Nikdy neřekl: Jsem zadaný, miluji jinou ženu, nikdy ji neukázal veřejně, aby řekl: Tohle je moje láska, to jí se dotýkám, jí patří květiny i moje pozornost.

Ony tak stále žily v naději, což bylo pro Evu nesmírně bolestné.

Když jedna z jeho zoufalých obdivovatelek spáchala sebevraždu, jen ho to utvrdilo v přesvědčení, že zveřejnění vztahu s Evou by mohlo negativně zasáhnout do jeho politické kariéry.
Vzájemné kontakty a setkání pak ještě více omezil.

Tím Eva velmi trpěla a v tu dobu pochybovala o intenzitě jeho citu i upřímnosti. Vzala tedy za vděk tím, co byl ochoten jí dát..

Vedl dlouhé monology a ona naslouchala. Byla by udělala cokoli pro lásku, která byla z její strany čím dál silnější. Možná mohla být trochu rozumnější. Ale vykládejte o rozumu ženě, která je právě celou bytostí pohlcena srdcem.

Ovládána ryzí, ničím nepodmiňovanou, zcela podřízenou láskou.

Byl čím dál víc zaměstnaný.

Stále někam odjížděl a velmi málo Evu vyhledával. Snad se mu ale také stýskalo, a proto nechal zavést přímo do jejího pokoje telefon, který nikdo jiný nežli ona nesměl zvednout.

Ze stálého hypnotizování telefonu Eva trpěla silnými depresemi.

Bylo to čím dál horší…

Po té, co Evě dcera jejího zaměstnavatele, přinesla jízlivě ukázat fotografie z novin, kde byl přímo v obležení různých chtivých žen, sebrala otci ze zásuvky pistoli…

Přijel hned, jak se to všechno dozvěděl.

Eva už byla po operaci a mimo nebezpečí. Chirurg mu vyvrátil úvahy o tom, že jsem na sebe chtěla jen upozornit. „Rána byla mířena rovnou do srdce, což svědčí o faktu, že se chtěla doopravdy zabít,“ vysvětlil.

Nic se ale nezměnilo.

Teprve o dva roky později, když se Eva pokusila o sebevraždu znovu, snad teprve tehdy se v něm konečně něco pohnulo.
K do ví, možná si opravdu přiznal i vědomě, že ji má rád.

Věnoval jí mnohem více času a přízně.

Na jeho přání ochotně odešla z ateliéru a stala se jeho osobní sekretářkou i správkyní jeho rezidence. Současně dostala darem i nádhernou vilu.

Věděla, kolik nadšených dopisů s vyznáním lásky od žen dostává, jakou řadu krátkodobých známostí má za sebou i kolik fascinovaných žen chtělo od něho potomka.

To bylo i jejím velkým přáním. Přestože ale k jeho vyplnění měla mnohem blíž než jiné ženy, on neměl o založení rodiny nejmenší zájem.

„Vstoupit do manželství si nemohu dovolit. Ztratil bych přinejmenším polovinu svých nejlepších a nejvěrnějších přívrženkyň,“ říkával trochu žertem. Přišlo jí to bezcitné, nikoli vtipné.

Znala, ale nikdy nesoudila jeho činy.

Žila z jeho doteků, které s nimi ani trochu nekorespondovaly.

Skutečně je doloženo, že Eva Braun se minimálně zajímala o dění ve světě, naprosto odmítala zprávy o statisících mrtvých a anektovaných územích.

Starala se návtěvy, dováděla s přítelkyněmi, sedávala po jeho boku, dělala mu neustálou společnost, nebo se veselila s manželkami nacistických pohlavárů.

Ona tak toužebně nechtěla, aby všechno, co dostala, k čemu se konečně dopracovala, cokoli ohrozilo, že žila doopravdy jako slepá, naivní a milující žena.

I její nejvroucnější přání stát se jeho manželkou, nakonec osud vyplnil.

Po patnáctiletém vztahu se jednoho dubnového dne konečně podepsala JEHO příjmením.

Její manželství a její životní přání stát oficiálně po jeho boku žilo pouhých pár hodin.

Svůj život mu nakonec ochotně věnovala i v tom pravém slova smyslu.

Jinak to z jejího pohledu prostě nešlo.

MOŽNÁ, protože ZDE jsme psali o nové knize, která hovoří o údajně jasných důkazech, že sebevražda Evy Braun a Adolfa Hitlera byl dobře naplánovaný a promyšlený kalkul.

Podle této knihy, měl Hitler zemřít v Argentině ve věku 73 let v roce 1962.

Za 80% fotografií a za kilometry filmového materiálu z Hitlerova soukromí v Orlím hnízdě, vděčí dnešní svět právě Evě Braun.

Ta filmy nejen točila, ale také je na konci války nechala urychleně schovat. Díky této prozíravosti, se dnes můžeme dívat na velice kvalitní záznamy, za které je vděčný nejeden dokument, či hrané filmy, které se tím pádem mohou pochlubit soukromými, autentickými a mnohdy historicky unikátními záběry vůdce, které by bez Evy Braun neexistovaly.

Michaela

[sexy_author_bio]