Ani v\u00e1m nev\u00edm, \u010d\u00edm bych za\u010dala, abych v\u00e1m povypr\u00e1v\u011bla o dojmech, kdy\u017e je t\u011bch dojm\u016f tolik. A tak za\u010dnu koncem. Hodn\u011b dob\u0159e jsme se pobavili s organiz\u00e1tory p\u0159i podepisov\u00e1n\u00ed petice za odejit\u00ed pana Ondr\u00e1\u010dka, kdy\u017e jsme spole\u010dn\u011b zkonstatovali, \u017ee se patrn\u011b z\u00edtra do\u010dk\u00e1me pod\u011bkov\u00e1n\u00ed od pana Babi\u0161e ze to, \u017ee jsme ho tak hezky podpo\u0159ili v boji.<\/strong><\/p>\n <\/p>\n<\/div>\n Trochu mi to p\u0159ipom\u00edn\u00e1 ty filmy, kdy padouch ut\u00edk\u00e1 z m\u00edsta \u010dinu p\u0159evle\u010den za z\u00e1chran\u00e1\u0159e. (nebo za koblih\u00e1\u0159e).<\/p>\n <\/p>\n Av\u0161ak, vzhledem k tomu, \u017ee v\u0161echny ty tis\u00edce lid\u00ed v\u010dera do\u0161ly k tomu sam\u00e9mu, mohlo by to ukazovat, \u017ee mu tohle nikdo nespolkne, ani kdyby ty koblihy p\u0159\u00ed\u0161t\u011b s\u00e1m napekl.<\/p>\n <\/p>\n OBR\u00c1ZKY LZE KLIKNUT\u00cdM ZV\u011aT\u0160IT<\/strong><\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n Fakt jsem zv\u011bdav\u00e1, s \u010d\u00edm te\u010f vyrukuje.<\/p>\n <\/p>\n Jedno se mu ale mus\u00ed nechat. Je to prvot\u0159\u00eddn\u00ed kompost\u00e9r.<\/strong><\/p>\n <\/p>\n A\u0165 sebev\u011bt\u0161\u00ed hnus, on ho ihned zpracuje a p\u0159em\u011bn\u00ed v kvalitn\u00ed hnojivo.<\/p>\n Na zahr\u00e1dce bych ho asi cht\u011bla.<\/p>\n <\/p>\n V \u010dele sv\u00e9 zem\u011b rozhodn\u011b ne.<\/strong><\/p>\n Stejn\u011b, jako Komunistu Odr\u00e1\u010dka, kter\u00fd p\u0159\u00edmo zosob\u0148uje vzpom\u00ednku na boule a mod\u0159iny, kter\u00e9 jsme p\u0159ed 28 lety utr\u017eili, kdy\u017e jsme cel\u00fd rok bojovali proti tomu, co se n\u00e1m nyn\u00ed p\u0159edkl\u00e1d\u00e1 jako norm\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n <\/p>\n Na\u0161t\u011bst\u00ed pohledem t\u011bch tis\u00edc\u016f lid\u00ed na V\u00e1clav\u00e1ku, kam se mnoz\u00ed, v\u010detn\u011b m\u011b a m\u00fdch p\u0159\u00e1tel po t\u011bch letech vr\u00e1tili stejn\u011b nazloben\u00ed, ale tak\u00e9 v cel\u00e9 \u0159ad\u011b dal\u0161\u00edch, \u010desk\u00fdch m\u011bst, to norm\u00e1ln\u00ed nen\u00ed a taky nikdy nebude.<\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n D\u011bkuji za to, \u017ee je\u0161t\u011b dok\u00e1\u017eeme b\u00fdt jednotn\u00ed, \u017ee si pamatujeme, \u017ee se um\u00edme spojit, \u017ee um\u00edme b\u00fdt dob\u0159\u00ed i rozhodn\u00ed.<\/p>\n <\/p>\n Um\u00edme to stejn\u011b, jako tehdy\u2026<\/strong><\/p>\n <\/p>\n A stejn\u011b, jako tehdy, a te\u010f se dostanu zvolna na za\u010d\u00e1tek,<\/em> se v mnoh\u00e9m trochu opakuje historie. Tedy moje ur\u010dit\u011b.<\/p>\n <\/p>\n Jak jsem se zjevn\u011b nezm\u011bnila v postoji a odhodl\u00e1n\u00ed, nezm\u011bnila se za ty roky ani moje fobie z davu.<\/strong><\/p>\n <\/p>\n Co jsem tam lezla? Zeptejte se m\u011b v roce 1988 a 1989 a odpov\u00edm stejn\u011b, jako 2018.<\/p>\n <\/p>\n Proto\u017ee to p\u0159eci mus\u00edm. Fobie nefobie.<\/strong><\/p>\n <\/p>\n Ledva jsem s ruli\u010dkou v ruce hlasit\u011b pronesla n\u011bkolik hesel, zap\u00e1len\u00e1, s v\u00edrou, \u017ee to zabere, ledva jsem slezla z ramen dobr\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd mi nab\u00eddl \u201ekon\u011b\u201c, a kdy jsem ho sv\u00fdmi kily fakt nezat\u00ed\u017eila, abych ud\u011blala p\u00e1r fotek, ledva jsme se spolu pak zcela spont\u00e1nn\u011b objali, co\u017e se p\u0159ed osmadvaceti lety d\u011blo ka\u017edou chv\u00edli, jen s jin\u00fdmi lidmi, p\u0159i\u0161la dal\u0161\u00ed na chlup stejn\u00e1 situace.<\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n \u201eMus\u00edm n\u011bkam k bar\u00e1ku, je mi blb\u011b\u201c<\/em>. Poslala jsem holky do davu, kam moc a moc cht\u011bly a j\u00e1 se z n\u011bho urychlen\u011b sna\u017eila na chv\u00edli vymanit, abych s sebou nesekla.<\/p>\n <\/p>\n K domu \u010d\u00edslo osm jsem se doslova doplazila, maje p\u0159ed o\u010dima ji\u017e zaj\u00edmav\u00e1 kole\u010dka a nohy o s\u00edle mu\u0161\u00edch.<\/p>\n <\/p>\n U vchodu st\u00e1l star\u0161\u00ed p\u00e1r.<\/strong><\/p>\n <\/p>\n Ani jsem nemusela nic vysv\u011btlovat, asi jsem vypadala dost jako mrtvola, proto\u017ee \u2026. a te\u010f to p\u0159ijde\u2026 stalo se p\u0159esn\u011b to, co sed\u011blo p\u0159ed t\u011bmi lety tak \u010dasto.<\/p>\n <\/p>\n \u201eUd\u011blejte pros\u00edm prostor, pan\u00ed nen\u00ed dob\u0159e\u201c<\/strong>\u2026 v ten moment, a\u010d to byla chv\u00edle, kdy si na spodn\u00ed \u010d\u00e1sti V\u00e1clav\u00e1ku \u010dlov\u011bk v t\u00e9 tla\u010denici ani nezav\u00e1zal tkani\u010dku, byl prostor. Okam\u017eit\u011b, ochotn\u011b \u2026 jako tenkr\u00e1t.<\/p>\n <\/p>\n Ne, nezm\u011bnili jsme se a\u017e tolik, jako spole\u010dnost. Rozhodn\u011b ne v j\u00e1dru.<\/p>\n <\/p>\n Pov\u00eddala jsem si s onou star\u0161\u00ed dvoj\u00edc\u00ed asi \u010dtvrt hodiny.<\/strong><\/p>\n <\/p>\n Pro\u010d se tak\u00e9 uch\u00fdlili na chv\u00edli k domu? Proto\u017ee pan\u00ed byla na tom stejn\u011b, jako j\u00e1. Jej\u00ed man\u017eel byl tak l\u00e9ty vy\u0161kolen, mluvil na m\u011b, dal mi sladkou ty\u010dinku (mozek si v tu chv\u00edli st\u00e1hne cukr)<\/em>, uji\u0161\u0165oval m\u011b, \u017ee jak vid\u00edm, i s davem se lze domluvit, \u017ee mi nic nehroz\u00ed, a \u017ee v nejhor\u0161\u00edm zazvon\u00edme, n\u011bkdo p\u0159ijde otev\u0159\u00edt a bude dob\u0159e.<\/p>\n <\/p>\n Jasn\u011b, \u017ee se mi ud\u011blalo l\u00edp, a kdy\u017e se tak stalo, musela jsem se usm\u00edvat.<\/strong><\/p>\n Kolikr\u00e1t j\u00e1 tohle tehdy za\u017eila! <\/p>\n I tu neskute\u010dnou ochotu a dobrotu lid\u00ed, i ten ohled jednoho ke druh\u00e9mu i tu atmosf\u00e9ru m\u00edru a p\u0159\u00e1telstv\u00ed a\u010d vlastn\u011b v energii na\u0161tvanosti, kter\u00e1 ale sm\u011b\u0159uje naprosto jin\u00fdm sm\u011brem a sm\u011brem jeden ke druh\u00e9mu se m\u011bn\u00ed v l\u00e1sku \u010dlov\u011bka k \u010dlov\u011bku, empatii a pozornost.<\/p>\n <\/p>\n Odm\u00edtali odej\u00edt, dokud mi nebude l\u00edp a kolem m\u011b bylo kole\u010dko ochotn\u00fdch lid\u00ed, kter\u00fd vytvo\u0159ili pro jednu omdl\u00edvaj\u00edc\u00ed klaustrofobi\u010dku takov\u00fd minipidiv\u00e1clav\u00e1\u010dek. <\/p>\n <\/p>\n Pak mi u\u017e volaly holky, kde jsem, pak si m\u011b vyzvedly, a pak i star\u0161\u00ed p\u00e1r m\u00fdch zachr\u00e1nc\u016f mohl odej\u00edt.<\/strong><\/p>\n <\/p>\n R\u00e1da bych panu u\u010diteli (kolemjdouc\u00ed chlapec ho toti\u017e pozdravil, \u201edobr\u00fd den, pane u\u010diteli)<\/em> a jeho pan\u00ed, jich\u017e jsem se bohu\u017eel nezeptala na jm\u00e9no, je\u0161t\u011b jednou moc pod\u011bkovala. D\u011bkuji za azyl i prvn\u00ed pomoc!<\/p>\n <\/p>\n Dal\u0161\u00ed d\u011bn\u00ed jsem ji\u017e sledovala v pohod\u011b a p\u0159i\u0161la spousta vjem\u016f, kr\u00e1sn\u00fdch chvil s lidmi, kter\u00e9 \u010dlov\u011bk nikdy nevid\u011bl, chvilek vz\u00e1jemn\u00e9ho p\u0159\u00e1telstv\u00ed, pov\u00edd\u00e1n\u00ed, vym\u011b\u0148ov\u00e1n\u00ed slov, pot\u0159esen\u00ed rukou, ob\u011bt\u00ed a mezi t\u00edm skandov\u00e1n\u00ed a vol\u00e1n\u00ed \u2026 no stejn\u011b jako tehdy.<\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n <\/p>\n![\"25895YmQ.jpg\"](\"https:\/\/popelky.cz\/verze7-0\/text_img\/25895YmQ.jpg\")
<\/a><\/p>\n<\/a><\/p>\n<\/a><\/p>\n<\/strong><\/p>\n<\/a><\/p>\n<\/a><\/p>\n<\/a><\/p>\n