N\u00e1dhern\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd jsem z pozice \u010dten\u00e1\u0159ky vn\u00edmala z r\u016fzn\u00fdch \u00fahl\u016f pohledu. A kdybych si tento p\u0159\u00edb\u011bh p\u0159e\u010detla je\u0161t\u011b jednou, pravd\u011bpodobn\u011b bych vid\u011bla dal\u0161\u00ed \u00fahel. Tak zaprv\u00e9 – tv\u00e1\u0159\u00ed se to na prvn\u00edch stran\u00e1ch jako n\u011bjak\u00e1 harlek\u00fdnka, ale kdy\u017e u\u017e za\u010dnete vzdychat nudou, p\u0159\u00edb\u011bh se rozb\u011bhne sm\u011brem, kter\u00fdm naprosto ne\u010dek\u00e1te. No… nebo \u010dek\u00e1te. Jako ten P\u0159\u00edb\u011bh l\u00e1sky a odpu\u0161t\u011bn\u00ed, jak se p\u00ed\u0161e v podtitulu knihy.<\/strong><\/p>\n<\/div>\n A taky p\u0159\u00edb\u011bh, ve kter\u00e9m hraje roli \u00fa\u017easn\u011b mistrn\u00e9 pops\u00e1n\u00ed emoc\u00ed, nemocni\u010dn\u00edho prost\u0159ed\u00ed a drobn\u00fdch detail\u016f, kter\u00e9 hraj\u00ed na nejjemn\u011bj\u0161\u00ed strunky zasunut\u00fdch vzpom\u00ednek \u010dten\u00e1\u0159e.<\/p>\n „Dal\u0161\u00ed den Allegra zab\u0159edla do necht\u011bn\u00e9 konverzace s Tilli\u00ed a Poppy byla na chv\u00edli zapomenuta. <\/p>\n A od tohoto okam\u017eiku se p\u0159\u00edb\u011bh za\u010dal odv\u00edjet pon\u011bkud neharlek\u00fdnsk\u00fdm zp\u016fsobem. Tady jakoby Barbara Larriva sko\u010dila kone\u010dn\u011b do hlubok\u00fdch vod a p\u0159estala jen tak plavat po povrchu. Tady se hluboce pono\u0159ila do st\u00e1rnouc\u00ed utr\u00e1pen\u00ed du\u0161e. Najednou v\u0161echna ta bolest, kterou v sob\u011b b\u00fdval\u00e1 hollywoodsk\u00e1 hv\u011bzda, vyv\u0159ela a po\u0159\u00e1dn\u011b za\u010dala spalovat du\u0161i star\u00e9 pan\u00ed.<\/p>\n Moc se mi l\u00edbily popisy \u00favah, emo\u010dn\u00edch i my\u0161lenkov\u00fdch pochod\u016f u \u010dlov\u011bka, kter\u00fd u\u017e je na sv\u011bt\u011b sedmdes\u00e1t jedna let a jeho dny se ne\u00faprosn\u011b kr\u00e1t\u00ed. Jak du\u0161e chod\u00ed „odpo\u010d\u00edvat“ odpoledn\u00edm sp\u00e1nkem, jak se v\u0161e zd\u00e1 jin\u00e9 a jak jsou jin\u00e9 i vzpom\u00ednky. M\u011bn\u00ed se \u00fahly pohledu a hlavn\u00ed hrdinka mus\u00ed odpustit tak\u00e9 p\u0159edev\u0161\u00edm sama sob\u011b.<\/p>\n <\/p>\n Jej\u00ed cesta k vyrovnan\u00e9mu \u017eivotu a nakonec i k nesm\u00edrn\u00e9mu \u0161t\u011bst\u00ed (jako z poh\u00e1dky)… je cestou, kterou m\u016f\u017eeme sami v sob\u011b podniknout tak\u00e9. Jak se zl\u00e1 a ledov\u00e1 \u017eena stala miluj\u00edc\u00ed a moudrou babi\u010dkou?<\/p>\n No tak si schv\u00e1ln\u011b p\u0159e\u010dt\u011bte tento p\u0159\u00edb\u011bh, kter\u00fd ukazuje zm\u011bnu zaho\u0159kl\u00e9 povahy v naprosto jinou. A tak cel\u00fd z\u00e1v\u011br knihy je mo\u017en\u00e1 op\u011bt trochu jako z harlek\u00fdnky, ale ur\u010dit\u011b v\u00e1s dojme.<\/p>\n P\u0159ekvap\u00ed. <\/p>\n Za p\u00e1r let si u\u017e mo\u017en\u00e1 nebudete nic pamatovat z d\u011bje, ale z t\u00e9to knihy z\u016fst\u00e1v\u00e1 ve \u010dten\u00e1\u0159i dojem a pocit.<\/p>\n Barbara Larriva poch\u00e1z\u00ed z New Jersey. Procestovala cel\u00fd sv\u011bt a nakonec se usadila pod modrou oblohou slunn\u00e9 Arizony. M\u00e1 syna a dv\u011b vnou\u010data. Miluje ko\u010dky, zejm\u00e9na ty opu\u0161t\u011bn\u00e9, pro kter\u00e9 tak\u00e9 zalo\u017eila a vede \u00fatulek. Ve voln\u00e9m \u010dase se v\u011bnuje psan\u00ed knih.<\/p>\n <\/p>\n
\n„Posly\u0161,“ \u0159ekla Allegra Tiili zlostn\u011b, „tady nejsme v country klubu. U\u017e nechci poslouchat tvoje neust\u00e1l\u00e9 tlach\u00e1n\u00ed.“
\nS nat\u00e1\u010dkami v \u0159\u00eddk\u00fdch vlasech se Tillie usadila na kraji postele a sv\u00fdma kr\u00e1tk\u00fdma nohama houpala ze strany na stranu. „V\u00ed\u0161 ty co, Allegro Alexanderov\u00e1? Mo\u017en\u00e1 jsi kdysi byla zn\u00e1mou here\u010dkou, ale te\u010f nejsi nic ne\u017e protivn\u00e1 star\u00e1 baba.“
\n„Ty m\u011b naz\u00fdv\u00e1\u0161 star\u00e1?“
\n„\u0158e\u0161\u00ed\u0161 nespr\u00e1vn\u00e9 slovo, drahou\u0161ku. \u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee jsi protivn\u00e1! A kdy\u017e u\u017e jsme v tom, jsi tak\u00e9 mrzut\u00e1. A bezohledn\u00e1. Nen\u00ed divu, \u017ee za tebou nikdo nechod\u00ed.“
\nAllegra zbledla a vybavila si Adama – jedinou n\u00e1v\u0161t\u011bvu, za kterou by dala v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.“<\/em><\/p>\n![\"15733NWQ.jpg\"](\"https:\/\/popelky.cz\/verze7-0\/text_img\/15733NWQ.jpg\")
<\/p>\n
\nPot\u011b\u0161\u00ed.
\nA pohlad\u00ed.<\/p>\n![\"15734MDA.jpg\"](\"https:\/\/popelky.cz\/verze7-0\/text_img\/15734MDA.jpg\")
<\/p>\n