{"id":11308,"date":"2019-11-14T22:09:19","date_gmt":"2019-11-14T21:09:19","guid":{"rendered":"https:\/\/popelky.cz\/pokus_sablona\/?p=11308"},"modified":"2019-11-18T15:28:11","modified_gmt":"2019-11-18T14:28:11","slug":"zvednete-v-nedeli-venku-sluchatko-mozna-ze-se-uslysite","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/popelky.cz\/verze7-0\/spolecnost\/zvednete-v-nedeli-venku-sluchatko-mozna-ze-se-uslysite.html","title":{"rendered":"Zvedn\u011bte v ned\u011bli venku sluch\u00e1tko. Mo\u017en\u00e1, \u017ee se usly\u0161\u00edte"},"content":{"rendered":"

Views: 690<\/p>

Koho by to napadlo, \u017ee u\u017e je to t\u0159icet let. T\u0159icet let a \u010dlov\u011bku p\u0159ijde, \u017ee to bylo v\u010dera. Tak siln\u00e1 je ta vzpom\u00ednka, tak siln\u00e1 emoce, tak koncentrovan\u00fd pocit, \u017ee ho ani t\u0159icet let nedok\u00e1zalo roz\u0159edit. A j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to je dob\u0159e. Ka\u017ed\u00fd, kdo tam tehdy byl nezapomene nikdy. Ka\u017ed\u00fd, kdo to pro\u017eil bude tu v\u016fni nosit v du\u0161i. Ano, svoboda opojn\u011b von\u00ed. A kdy\u017e je \u010derstv\u00e1, tak je\u0161t\u011b v\u00edc!<\/p>\n

V\u016fbec si n\u011bjak neuv\u011bdomuji, \u017ee u\u017e je to v\u00e1\u017en\u011b tak dlouho, a \u017ee moje dcera, kter\u00e1 se v ten rok narodila, je u\u017e dosp\u011bl\u00e1 a brzy bude m\u00e1ma. Jakoby to bylo v\u010dera, co jsem sv\u00e9 m\u00e1m\u011b doma vysv\u011btlovala, \u017ee prost\u011b mus\u00edm. \u017de mus\u00edm, nejen pro ni, kter\u00e1 se p\u0159ece chovala, kdy\u017e \u010dekala m\u011b, \u00fapln\u011b stejn\u011b, ale \u017ee mus\u00edm i pro svoje d\u00edt\u011b. <\/p>\n

\u017de si stra\u0161n\u011b p\u0159eji, aby \u017eilo ve svobodn\u00e9 zemi. <\/p>\n

„Hlavn\u011b, a\u0165 nedopadnete jako my, Michalko“, \u0159ekla. <\/p>\n

„Rus\u00e1ci sem u\u017e nepojedou, maminko, to Gorba\u010dov neud\u011bl\u00e1“<\/p>\n

Ka\u017edodenn\u00ed debaty na tohle t\u00e9ma … <\/p>\n

Byla jsem na V\u00e1clav\u00e1ku a N\u00e1rodn\u00ed a Starom\u00e1ku snad poka\u017ed\u00e9. <\/strong><\/p>\n

A poka\u017ed\u00e9 jsem se b\u00e1la. \u017de m\u011b n\u011bkdo neopatrn\u011b pra\u0161t\u00ed, \u017ee se mi n\u011bco stane, \u017ee m\u011b chyt\u00ed a ztlu\u010dou, \u017ee nestihnu ut\u00e9ct p\u0159ed „obu\u0161ky“.<\/p>\n

Jestli to bylo nerozumn\u00e9? Neskute\u010dn\u011b! Byl to hazard jako bl\u00e1zen a pleskla bych se za to. Zejm\u00e9na kdy\u017e si vzpomenu, jak stra\u0161n\u00e9 to bylo 17.listopadu.<\/p>\n

I kdy\u017e … stra\u0161n\u00e9.<\/p>\n

\"17listopad\"<\/p>\n

Ono je to t\u011b\u017ek\u00e9 v\u016fbec identifikovat, proto\u017ee na jedn\u00e9 stran\u011b \u010dlov\u011bk pl\u00e1\u010de, kdy\u017e vid\u00ed, jak ty lidi bij\u00ed ti stejn\u00ed lid\u00e9, jako oni… jak \u010cech tlu\u010de \u010cecha, ale na druh\u00e9 stran\u011b je tu i obrovsk\u00fd pocit hrdosti na sebe sama.<\/p>\n

Pocit soun\u00e1le\u017eitosti s ostatn\u00edmi tak siln\u00fd, \u017ee jsem n\u011bco takov\u00e9ho nikdy v \u017eivot\u011b nepoznala a patrn\u011b u\u017e ani nepozn\u00e1m… euforie z toho, \u017ee jsme se vzep\u0159eli, \u017ee se neboj\u00edme – nebo  – boj\u00edme a p\u0159es to tam jsme a nepolev\u00edme a neuhneme a neustoup\u00edme a …. v\u0161ak on ten \u0159idi\u010d tramvaje zastav\u00ed, nep\u0159ejede n\u00e1s – nep\u0159ejel. <\/p>\n

Ta v\u00edra… ta obrovsk\u00e1 a\u017e iracion\u00e1ln\u00ed v\u00edra, \u017ee to dok\u00e1\u017eeme, \u017ee te\u010f u\u017e se to zm\u011bn\u00ed, \u017ee se z t\u011bch ulic u\u017e nehneme, dokud … dokud se i my nedo\u010dk\u00e1me r\u00e1na, kdy sice zase vyjde slunce, ale nebude stejn\u00e9.<\/p>\n

\u017d\u00e1dn\u00e9 od t\u00e9 chv\u00edle nebylo stejn\u00e9 jako p\u0159ed t\u00edm. <\/strong><\/p>\n

Neskute\u010dn\u011b si v\u00e1\u017e\u00edm n\u00e1s v\u0161ech, kdo jsme se zvedli. V\u00e1\u017e\u00edm si a klan\u00edm se v\u0161em um\u011blc\u016fm, ve\u0159ejn\u011b \u010dinn\u00fdm lidem, v\u0161em, kte\u0159\u00ed m\u011bli tu odvahu a \u0161li s n\u00e1mi, p\u0159idali se k n\u00e1m. Proto\u017ee ono to tehdy bylo skute\u010dn\u011b o odvaze a s\u00edle charakteru. <\/p>\n

Riskovali v\u0161echno! <\/strong><\/p>\n

Svobodu, jm\u00e9no, karieru, rodiny, V\u0160ECHNO!<\/p>\n

A nebyli to jenom herci, se kter\u00fdmi jsme sed\u00e1vali v divadlech, kter\u00e1 byla po\u0159\u00e1d otev\u0159en\u00e1 a bylo to stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u00fd… byli to i kanto\u0159i, profeso\u0159i, cel\u00e9 sbory, kter\u00e9 podpo\u0159ily sv\u00e9 studenty a postavily se za n\u011b a vedle nich. A najedou to nebyl profesor a jeho \u017e\u00e1k…. byl to partner, par\u0165\u00e1k, n\u011bkdo, kdo a\u010d autorita, kryje mu z\u00e1da a s\u00e1m riskuje sv\u00e1. <\/p>\n

Hele… tohle je stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 popisovat a u\u017e kon\u010d\u00edm, proto\u017ee jsem se zase rozjela. A to se mi stane poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e o t\u00e9 dob\u011b mluv\u00edm. Poka\u017ed\u00e9 u toho bre\u010d\u00edm!<\/p>\n

Pro\u010d? <\/strong><\/p>\n

\"Emblem<\/p>\n

Proto\u017ee moje m\u00e1ma stra\u0161n\u011b zkusila… proto\u017ee j\u00e1 jsem zkusila, proto\u017ee strejda Boba na to um\u0159el… v obrovsk\u00fdch bolestech, v hrozn\u00e9m utrpen\u00ed … a to jen proto, \u017ee byl a\u010d arm\u00e1dn\u00ed velitel slu\u0161n\u00fd \u010dlov\u011bk a mu\u017e, pro kter\u00e9ho p\u0159\u00edsaha m\u011bla v\u00fdznam. Mu\u017e, kter\u00fd spolu se svou jednotkou v 68. roce odm\u00edtl vpustit do kas\u00e1ren rusk\u00e9 gener\u00e1ly.<\/p>\n

Byl to velk\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n

A po 10 letech v uranov\u00fdch dolech um\u00edral jako toulavej pes. <\/p>\n

Nikdy v \u017eivot\u011b na tohle nezapomenu. <\/strong><\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 jsem to ani nem\u011bla nikdy v\u011bd\u011bt, proto\u017ee kdy\u017e dnes sly\u0161\u00edm mluvit Komunisty ve Sn\u011bmovn\u011b, v m\u00e9di\u00edch a sly\u0161\u00edm, co si dovol\u00ed \u0159\u00edci, chce se mi fyzicky zvracet, kdy\u017e si vzpomenu, jak d\u011bda s m\u00e1mou plakali. Jak d\u011bda, ten dvoumetrov\u00fd chlap ho\u0159ce plakal. To nebyl jen smutek nad vra\u017edou jeho bratra. To byla bezmoc. Jen\u017ee, kdybych to nev\u011bd\u011bla, pak bych se nedozv\u011bd\u011bla, pro\u010d jsem nesm\u011bla hr\u00e1t. Pro\u010d jsem nesm\u011bla studovat. Pro\u010d m\u011b nikde necht\u011bli a pro\u010d mi z V\u0160 nab\u00eddli pouze VUML.  <\/p>\n

….<\/p>\n

A pak najednou mluvil na balkon\u011b Havel… a Kubi\u0161ka zp\u00edvala hymnu a Gott zp\u00edval vedle Havla… <\/strong><\/p>\n

… a m\u011b se cht\u011blo omdl\u00edt a stra\u0161n\u011b jsme tam plakali a zapalova\u010de n\u00e1m chytaly v ruk\u00e1ch a d\u00edvali jsme se jeden na druh\u00e9ho a obj\u00edmali jsme se, lidi, kte\u0159\u00ed se v\u016fbec neznali, ale byli tak stra\u0161n\u011b opojen\u00ed, tak \u0161\u0165astn\u00ed…. \u017ee se i v tramvaji zdravili.<\/p>\n

\"1562223\"<\/p>\n

Prost\u011b \u010dlov\u011bk nastoupil, na klop\u011b vlaje\u010dku a \u0159ekl, „dobr\u00fd den“ a cel\u00e1 tramvaj \u0159ekla „dobr\u00fd den“ a lidi se usm\u00e1li … <\/strong><\/p>\n

…a m\u011b bylo dvacet a v\u011bd\u011bla jsem, \u017ee tohle je nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed m\u00edsto k \u017eivotu v cel\u00e9m vesm\u00edru, \u017ee moje maminka je na m\u011b hrd\u00e1, a \u017ee je \u0161\u0165astn\u00e1, a \u017ee strejda Boba m\u016f\u017ee klidn\u011b sp\u00e1t, a \u017ee u\u017e budu jenom \u0161\u0165astn\u00e1, a \u017ee a\u017e budou moje d\u011bti v\u011bt\u0161\u00ed, budu jim moc a moc vypr\u00e1v\u011bt … a \u017ee se budou m\u00edt b\u00e1je\u010dn\u011b, proto\u017ee budou studovat a pracovat a cestovat a bavit se a podnikat…proto\u017ee j\u00e1, j\u00e1 jsem byla mezi t\u011bmi, kdo jim vybojoval SVOBODU. <\/p>\n

A j\u00e1 jim sl\u00edbila, \u017ee pokud budu \u017eiv\u00e1, nikdo na sv\u011bt\u011b u\u017e jim j\u00ed nevezme. \u017de to nedopust\u00edm. \u017de my to nedopust\u00edme!<\/p>\n

Jsem za to, \u017ee ka\u017ed\u00fd, kdo si to pamatuje, te\u010f v\u00ed, co p\u00ed\u0161i, o \u010dem p\u00ed\u0161i, a \u017ee to tak\u00e9 tak c\u00edt\u00ed, \u017ee si pamatuje. <\/strong><\/p>\n

A j\u00e1 jsem moc r\u00e1da za ten prima n\u00e1pad, se kter\u00fdm p\u0159i\u0161lo 02. Toti\u017e … my nem\u011bli mobily. My m\u011bli budky. Jo, do budky se dalo volat a dalo se volat z n\u00ed a kdy\u017e \u010dlov\u011bk nem\u011bl pevnou linku doma, let\u011bl do toho dome\u010dku s velik\u00fdm telefonem na mince.<\/p>\n

\"Star\u00e1<\/p>\n

A v ned\u011bli 17.listopadu se postupn\u011b v cel\u00e9 zemi rozezvon\u00ed telefonn\u00ed budky. Po zvednut\u00ed sluch\u00e1tka, se ozve vzkaz a \u010dlov\u011bk usly\u0161\u00ed minulost. <\/strong><\/span><\/p>\n

Usly\u0161\u00ed N\u00e1rodn\u00ed t\u0159\u00eddu 17.listopadu 1989. <\/strong><\/span><\/p>\n

\"1000x1000<\/p>\n

A\u017e tedy v ned\u011bli p\u016fjdete kolem zvon\u00edc\u00edho apar\u00e1tu v telefonn\u00ed budce, zvedn\u011bte to! <\/p>\n

Mo\u017en\u00e1 tam usly\u0161\u00edte sebe! :srdce: <\/strong><\/p>\n

Michaela Kudl\u00e1\u010dkov\u00e1<\/p>\n

[sexy_author_bio]<\/p>\n

 <\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Views: 690Koho by to napadlo, \u017ee u\u017e je to t\u0159icet let. T\u0159icet let a \u010dlov\u011bku p\u0159ijde, \u017ee to bylo v\u010dera. Tak siln\u00e1 je ta vzpom\u00ednka, tak siln\u00e1 emoce, tak koncentrovan\u00fd pocit, \u017ee ho ani t\u0159icet let nedok\u00e1zalo roz\u0159edit. A j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to je dob\u0159e. Ka\u017ed\u00fd, kdo tam tehdy byl nezapomene nikdy. Ka\u017ed\u00fd, kdo to […]<\/p>\n","protected":false},"author":3,"featured_media":11312,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[4],"tags":[],"class_list":["post-11308","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-spolecnost"],"aioseo_notices":[],"aioseo_head":"\n\t\t\n\t\n\t\n\t\n\t\n\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t\n\t\t