Views: 7
Brzy to bude dva měsíce, co máme Ječmínka. Za tu dobu notně zmohutněl a leccos už o sobě také navzájem víme.
Ječmínek pochopil, že nesmí za brankou hulákat na každého kolemjdoucího, naučil se chodit na vodítku, ví co znamená „sedni, lehni, dobrý den“ a dokonce neochotně přijal i povel „na místo“.
Musím říci, že je to nesmírně pohodový šťastlivec, který se neuvěřitelně rychle učí.
Hodně se mu věnuje Tomáš, který jakožto metodik sčítá teď kdejakou příručku o výcviku psů a vzal to s takovým nábojem, že se tím brzy asi bude moci přiživovat.
Ječmínka to navíc baví, protože pokaždé něco dostane, když poslechne.
V zásadě jde hrozně chytrého a učenlivého tvora.
Přesto, jsme zjistili, že v životě tohoto psíka, existují situace, momenty, kdy jde stranou všechen výcvik, povely a odměny.
Tady totiž nastupuje zkušenost. Bohužel zkušenost špatná.
Mám dojem, že některé věci, které si Ječmínek přinesl ze svého krušného dětství, (popisoval ho sám TADY), prostě už nikdy nepůjde zcela eliminovat.
Má to zakódované. Je to podmíněný reflex a myslím, že to budeme muset pochopit tak, jako on pochopil některé naše životní modely.
Včera jsem to v ranní kávě trochu zmínila, ale je toho víc.
Má panickou hrůzu z aut.
Nejde ani tak o pohyb samotných vozidel, jako spíš, jak jsme vypozorovali, o hluk, který dělají.
Je až neuvěřitelné, jak se ten pes bojí. V ten moment prostě myslí jen na to, jak se zachránit a to útěkem. S tím souvisí i jeho panika ve chvíli, když něco hlasitě bouchne, zavrčí, nastartuje…reaguje nepřiměřeně. I kdyby na něho člověk volal a nabízel cokoli, je to silnější, než on. Uteče.
(Jasně, když je někdo zavázaný v pytli kolik dnů, ten pytel leží u dálnice, a když pes slyší mnohonásobně víc, než člověk, je tohle pochopitelné)
Cokoli, co je alespoň trochu k jídlu okamžitě sní.
I když dostane plnou misku, a i kdyby se přejedl, přesto je ochoten se přidružit okamžitě, jak si stoupne člověk k lince, jak má ruce cokoli jedlého. Nikdy jsem neviděla psa, který by měl tak panickou hrůzu, že by mohl mít nedostatk jídla.
(Jestliže je někdo v pytli, kde není nic jiného, než ječmen, a kde vedle něho hlady umře jiné štěně, když je nucen v rámci přežití několik dnů ten ječmen pojídat, je jasné, že normální vztah k jídlu nebude mít nejspíš nikdy)
Obává se neznámých lidí a jejich reakcí
Jakkoli je to přátelský tvor, má strach.
Na neznámé lidi nereaguje, pokud oni nereagují na něho. Jakmile se někdo přiblíží, třeba aby ho pohladil, schovává se, což trvá určitou dobu, dokud si není jistý. Nikdy neútočí, jen se bojí. Před rukou uhýbá. Když si pak zvykne, už se nebojí. Uteče i před dětmi, dokud si je neotestuje.
(Tohle je bohužel něco, co se my z jeho dětství už nikdy nedozvíme . Ječmínek má ale jizvu na čumáčku. Malou ale je tam. Bůh suď, ale na to, čím si prošel, je to báječný a bezproblémový pes. A kamarád)
Některý lidi by měli prostě zavřít do Bastily. A na skřipec s nima!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů