Views: 12
Jo jo, i já budu tematická s prvním školním dnem. Mnohé děti nic zlého netuše, dnes ráno nadhodily na nevyspělá bedra aktovky vonící ještě nikoli zdraví neškodnou barvou z čínské fabriky, a vyrazily v doprovodu mnohdy dojatých rodičů na schůzku s povinnostmi školáka…
Každý máme své vzpomínky na tuto dobu.
Já taky.
Coby prvňáček jsem to ještě měla dobré, protože soudružka (no jasně, že soudružka) učitelka, která nás vyfasovala v první třídě, byla milá a možná mě i měla ráda.
Ne tak ve třídách dalších.
A tak jsem vždy další první školní den na prvním stupni základní školy vždycky týden dopředu odnesla střevním průvanem, nočními můrami, denními můrami a vůbec stavem na hranici hysterie…
Proč?
Protože Krňáková!
V žaludku tradičně pytel kamení, za krkem pražec, na zádech tašku větší, než vlastní tělo a vedle sebe k slzám dojatou matku, jejíž pohled působil, jako bych byla nevyléčitelně nemocná…
„Už jsi tak veliká holčička Michalko“, švitořila nalomeným hlasem a mě to přišlo podivné s ohledem na fakt, že jsem vážila 17 kilo a byla jen o necelou hlavu větší, než patník.
I dovlekla jsem tašku do střídy, kam se mnou „slzavé údolí“ moje maminka, nebylo vpuštěno a sedla si stejně jako vloni vedle Petra Střelky…
Stal se od doby odchodu hodné paní učitelky pro další, tuším dva roky mým spolutrpitelem a kamarádem v dobách, když nás učitelka Krňáková, alias Mengele, tloukla hlava nehlava a vyrvala z našich hlav tolik vlasů, že by si mohla z fleku otevřít studio vlasové transplantace.
Když seděla za stolem, kam jsme měli s Petrem z první lavice skvělý výhled, vypadala jako žaludové eso.
Po té, co jednoho z nás buďto zpohlavkovala, nebo se pokusila skalpovat, ten druhý ho pokaždé litoval.
Byl to takový rituál.
Patrně nejvíc jsem si u ní zničila naděje na přátelství tím, že jsem dostala povolení, abych výjimečně směla do školy používat tašku na kolečkách takzvanou „RVHP“.
Nějaký lékař zřejmě usoudil, že se v nejbližší době zlomím jako uschlá břízka.
Krňáková měla dojem, že mám privilegium, které si nezasloužím.
Jednou po mě hodila klíče se slovy „zmetku“.
Pochybuji, že věděla, jak se jmenuji křestním jménem, ale i tak byl pro ni jistě zmetek příhodnějším titulem v mém případě.
V dětství tato osoba jistě týrala zvířátka a své vražedné sklony studiem pedagogiky a následným povoláním jen chytře zlegalizovala.
Dlužno říci, že zfackovala každou chvíli nejen mě či Střelku, ale že občas přistála její pádlovitá dlaň i na jiné tváři.
K jejím fantastickým vynálezům patřilo rovněž rvaní za vlasy, buďto na temeni hlavy, to když se člověk stihnul sklonit, nebo v místech u uší, což je tahem nahoru velice výživné a jistě se to kdy uplatnilo při nejrůznějších důmyslných mučících aktivitách, ve věznicích po celém rozvojovém i vyspělém světě.
Možná ale chtěla z třídy vychovat nový baletní soubor Národního divadla, protože když tohle někomu uděláte, stojí brilantně na nehtech u palců u nohy.
Útrpné právo Krňákové skončilo mým přechodem na jinou školu.
Střelka pokud vím, přežil a je myslím duševně vcelku nezasažen.
Nicméně, mé začátky ve škole mi daly pocítit, že život se se mnou jednou mazlit rozhodně nebude.
Nemyslím, že by mě středověké praktiky sadistické učitelky psychicky nějak poznamenaly, ačkoli vzpomínky zůstaly.
Dodnes vidím její placatý obličej, široká ústa a barevnou béžovo-hnědou halenu s geometrickými vzory (možná původ mého odporu k této matematické disciplíně), která byla z materiálu, který se tutově získává měkčením umakartových koupelnových jader a na omak je proti němu sklená vata zajíček Azurit.
Se divím, že jí ta halena nežrala – asi se jí bála.
Po té, co jsem rozhodnuta, alespoň jednou Krňákové opětovat úder, rohlíkem sejmula její klobouk při velké přestávce, jsem sice vyfasovala dvojku z chování, což je na žákyni čtvrté třídy výkon, ale ten pocit, když jsem se dívala do jejího šokovaného, ošklivého obličeje, mi za to stál.
Dodnes nechápu, jak se mi to povedlo, protože normálně netrefím ani vrata.
Každopádně dnes přeji všem školákům jen samé radosti, prvňáčkům co nejpozitivnější zážitky a všem dohromady super vstup do nového školního roku.
Pro roky příští přeji všem školou povinným jen ty nejhezčí vzpomínky.
A zdravím Střelku! 
Míša K.
[sexy_author_bio]
Ilustrační koláž: Michaela Kudláčková
Dnes během dne také vyjdou v Právě teď další dva vaše čtenářské příběhy s nálepkou „podivné“.
Horoskopy se připravují 
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů