Views: 45
Jojo, to je prostě tak, když se sice prosekáte Boubínským pralesem, zrenovujete, na co přijdete, vytvoříte si za dva měsíce zahradu, ne nepodobnou královským parkům, uděláte kačenkám ráj na zemi, naučíte se omítat zdivo, zasazovat vany, kutat odpady a ďoury na kabely, které taky pečlivě zazdíte…a…nedojde vám, že máte venku třicet čísel trubky na čerstvém povětří…
Blahořečím si a vychvaluji se každý den, za všechny úkony, které jsem udělala v rámci krbových kamen, vytahuji se, jako tričko za bůra s Pepca, že umím vykutat a vyzdít ďouru do komína, a že to nikde nečoudí, že prostě jsem fakt chlap na ženění a tak vůbec…
Prostě teplo, i když venku se mrazem tříští telegrafní sloupy.
Jednoduše to spraví horká vana.
Tedy, kdyby nebylo té trubky.
Upřímně vám povím, že s ohledem na to, co všechno jsem dala během tohoto roku za hrůzy, přišel mi fakt, že mi pouze zamrzla voda, což by mnohého přinejmenším rozhodilo, jako švanda.
Taky jsem Momanovi s úsměvem ráno sdělila, že teď jsme skuteční trosečníci a odjela jsem koupit balenou.
„Klid, slepičko moje zelená. V neděli se oteplí… a když ne v neděli, tak zjara na tuty“.
Pak mi ale došlo, že jsem byla tou podlou trubkou a ještě podlejším ročním obdobím připravena o večerní koupele.
Děkuji Bohu za dar, který se jmenuje přátelé, lidé …
Princ na bílém koni přijel v půl páté.
Při pohledu na trubku lapal tento Kozoroh po dechu, lehce mu cukalo oko a vlasy se mu stěhovaly na temeno, a když si to odbyl, zeptal se, zdali mě to nenapadlo.
Konkrétně:
„A tak proboha, vždyť máš tu trubku vně baráku, to jako… to jako… přece … muselo zmrznout… že ano, když je mráz … „ přišlo mi, jako by měla ta věta ozvěnu.
„Sem si myslela, že ten filcák na tom stačí“.
Chtěl mluvit a asi by to dělal dlouho, ale dívala jsem na něho, jako Opravdivá blondýnka, a tak jen řekl, „nestačí“.
„Ale umim řezat motorovou pilou a umím zdít …“ jala jsem se jmenovat všechny své zednicko-malířsko-instalatérsko-dřevorubecko-dělnické úspěchy, kterých jsem dosáhla během léta, a jak vzkvetlo všechno, nač jsem si sáhla, včetně toho dna. 
Po dvaceti minutách jsem domluvila.
„No… jde o to, že … tedy, že lidé, kteří chtějí nějaké stavení celoročně obývat, zpravidla…“ zamyslel se…
„Jsi šikovná. Koupila jsi tu skelnou vatu?“
„Ano koupila. Bohužel neměli malé balení, takže je jí dost, abychom obmotali trubku, dům i silnici až ke kostelu“.
Mám opravdu megaroli skelné vaty.
Musím se přiznat, že jsem se strašně ráda koukala, jak NĚKDO JINÝ, NEŽ JÁ horkovzdušnou pistolí, profesionálně ožíhá trubky, balí je tou chundelatou věcí, zatím, co já se mohu bavit krůtím vývarem.
A?
Teče!!
Venku je bambule jako hora Říp, ale voda teče.
On tomuto řešení sice nevěří, neb mrazy pod patnáct to dle jeho odhadu nevydrží, ale tak pro tento okamžik jdu do vany.
V neděli se oteplí.
Pak se uvidí.
No a ráno mohu jít směle na poštu, vracet tlakoměr…
Já jsem vám o něm neříkala?
Jo, koupila jsem si v dobré víře tlakoměr…
…příště ho neobjednám na Black Friday!!
No jasně … furt je tu něco, co mi nezamrzlo.
Keep smiling!
Míša K.
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
0 Komentářů