Den posledního soudu nastal. Děti si jdou pro vysvědčení. Na některých školách si děti vyzvednou tu proklatou listinu již v pátek 26., jinde si počkají na poslední červen. Ve finále je to jedno. Kdyby za těch pár dní dokázaly známky uzrát jako víno a stát se oku lahodnějšími, bylo by to jistě fajn. Ale ony nedozrají. 

I proto bych se s vámi ráda podělila o několik rad pro tento náročný den.

1. Ať už je na vysvědčení napsáno cokoliv, nemá cenu děti bít. Seřežte učitele, protože se, sakra mohl také snažit. Zvlášť pokud šlo o poslední ročník dítěte nebo pedagoga. Jistota, že na ty spratky v důchodu už nenarazí, je hmatatelná a mohl tak klidně ukázat trochu té slabosti a katolické lásky.  V případě, že pedagog nehodlá zemřít či rodit a v září opět spatří své žactvo face to face, měl by na vysvědčení rozhodně prokázat, že si je vědom skutečnosti, že děti budou v příštím ročníku o něco silnější, mazanější a na táboře pochytí spoustu návodů na vendetu.

2. Rozhodně děti odměňte. Přeci jen to bylo deset měsíců potu, krve a slz. A to mnohdy i na jejich straně. Darujte jim třeba novou kabelku pro jejich maminku nebo víkend s babičkou mimo domov na druhém konci republiky. Chybí vám peníze na kabelku, která by ocenila celý školní rok? Vzpouzí se babička a odmítá od začátku prázdnin zvedat telefon? Běžte na zmrzlinový pohár nebo do aqvaparku. Hlavně o tom nezapomeňte barvitě povyprávět dětem, až se vrátíte domů.

3. V našich končinách panuje krásný zvyk, dávat učitelce květinu výměnou za vysvědčení. Tedy přiznání, jak se celý rok snažila. Má-li vaše dítě učitele, máte s květinou smůlu a je potřeba vymyslet něco lepšího: „lahvinku.“ Je-li vaše dítě žákem vyššího ročníku, může ji s učitelem po předávání vysvědčení vypít na znamení, že jejich přátelství neutrpělo školní docházkou újmy a rozchází se na prázdniny v dobrém. Je-li vaše dítě prozatím spíš na kakao, nabídněte učiteli, že jí spolu načnete a proberete bitevní strategii pro příští ročník. Pokud je vysvědčení popsáno hojně i z druhé strany vzkazy od ředitele a vedení školy, pošlete lahvinku pro jistotu i řediteli a květinu paní ředitelové.

4. Špatné známky neznamenají, že jste špatná matka. Že jste špatná matka, si myslí jenom matka vašeho muže. Kupodivu to i oznámí nahlas a pro jistotu to několikrát zopakuje, kdyby náhodou někdo přeslechl. Tchýni se nemůžete vyhýbat do nekonečna. Až k setkání dojde, odveďte řeč jinam, popřípadě se tvařte, že máte potíže si vybavit detaily. Pokud umíte fingovat srdeční arytmii, zkuste to hrát na city.

5. Pokud vás konečné skóre spolu s bohorovně netečným obličejem potomka rozčílí, nereagujte hned. Dejte mu náskok.

6. Nesrovnávejte své dítě s jinými. Anička od vedle se učí jako pánbůh a chtěla by být očním chirurgem, zatímco ten váš pablb neví ani, kde leží Španělsko?  Nu což, vy jste také mohla být jinde, kdybyste si tenkrát vzala Pištu Hufnágla.

7. Neberte si vysvědčení dítěte osobně. Koneckonců, rodila jste císařem a během narkózy vám klidně mohly sestry přinést cizí kukačku. Má sice vaše oči, ústa, barvu vlasů a znamínko na předloktí stejně jako vy, ale něco tak blbého z vás prostě nemohlo vyjít. Rozhodně je to naděje, se kterou se dá celkem úspěšně rozchodit první minuty po zhlédnutí vysvědčení.

8. Kněžna Libuše ve chvílích změněného vědomí věštila, vy se o nic takového nepokoušejte. Prognózy typu: „S tímhle tě nevezmou ani u popelářů, „nebo „Ty to nikdy nikam nedotáhneš,“ jsou zcela liché. Práce v kantýně není sice žádné terno, ale podívejte se na nejslavnější českou kantýnskou Janu Naďovou, pardon Nečasovou. Začínala u topinek a nakonec usmažila premiéra i s vládou.

9. Být vámi, přejdu vysvědčení navzdory všemu mlčky. Mohli byste se totiž před potomkem shodit, pokud by ve vašem hlase postřehlo koktání či dokonce vzlyky.

10. Chvalte, i kdyby nebylo za co.  Sebe, že jste to přežili. Dítě, že mělo odvahu přijít domů a podívat se vám do očí. Papír, že to ještě unesl. Klidně se usmívejte jako debil. Protože si to zasloužíte. A taky proto, že začínají

ToraToraTora

[sexy_author_bio]