Pokud se nestane nic významného, je dost pravděpodobné, že příštího prezidenta si už bude národ český volit sám, hlasem lidu. Nechme stranou, nakolik je Čech disponován, k tak odpovědné činnosti. I kdybychom si někteří totiž mysleli, že je to sporné, stejně s tím nikdo nic neudělá. Je ale vůbec v naší domovině někdo, koho bychom hromadně a zodpovědně nechali reprezentovat každého jednoho z nás? Máte tip?

Koho bych na Hradě viděla ráda třeba já, je jedno, protože už tam opakovaně stejně být nemůže 

Dále jsou tu ti, o kterých víme, že by se jim na Hrad chtělo.

A my je tam chceme?

Jan Švejnar 

Přemysl Sobotka

Miroslava Němcová

Evžen Tošenovský

Karel Schwarzenberg

Jan Fischer

Miloš Zeman

Pokud k přímé volbě skutečně dojde, je na jednu stranu dobré a druhou stranu nebezpečné, že kandidovat budou také lidé, o kterých v tuhle chvíli pranic nevíme, a kteří se budou ve svých předvolebních klipech a podobně prezentovat teprve potom.

My budeme mít k dispozici prakticky jen jejich slova a slib, ale vůbec žádnou zkušenost z praxe.

Jak znám Čecha prahnoucího po tom, něco si vyzkoušet, co tu ještě nebylo, můžeme se těžce utnout, nebo mít velikou kliku.

Existuje ale ještě možnost, že volba nakonec bude výsledkem skutečně rozumového zvažování každého jednoho člověka, který bude v tu chvíli maximálně zodpovědný.

Nicméně, si už teď umím představit ten výběr.

My totiž, podle mého názoru, nejsme právě globálně ambiciózními lidmi.

Skoro bych řekla, že ti, kteří by měli mít potřebu se zviditelnit, protože mají opravdu něco v hlavě, tak ti bývají nebývale skromní a nebo jsou už za hranicemi.

Zbývají ti, kteří budou mít něco v hlavě a budou mít i odvahu, a ti, kteří tam mají houby, ale zato mají patřičně vyvinuté Ego. Dále ti, kteří budou sledovat čistě zištný cíl.

Čili, jako jeden z potencionálních voličů myslím, že pokud se neobjeví skutečně pan úžasný (nebo paní), ve kterého bych skutečně věřila, byt jsem o něm doposavad nevěděla, budu zřejmě podporovat spíše ty, jejichž politické i osobní počínání jsem mohla nějakou dobu před tím veřejně sledovat.

Tedy, člověka politicky, kulturně či jinak společensky známého a tím i lehce průhledného.

Ono to totiž podle mě není žádná prča, takový prezident – hlava státu, reprezentace celého národa, tedy i mě.

Nepotřebuji, aby ve světě pojali pocit, že jsme národem:

Podivných mužíků s podivně vykroucenou hlavou a politicky již lehce mimo mušli.

Pánů, kteří se nedokážou krotit a svou popularitu se snaží navýšit strháváním hodnoty současné hlavy státu. (Což mimo jiné působí i trochu klukovsky. I po prohře je třeba zachovat úroveň.)

Nejsem si ani jistá, zda jeden z mála kandidátů SNAD možných, bude v aktuální období ještě politicky a lidsky způsobilý. Teď mu to dobře myslí, i když hůř mluví.

Měla bych chtít ženu.

No, zatím jediná, možná, o které něco víme, je dáma, jejíž politický postoj, až na drobnosti, lze pochopit a prakticky neurazí.

Určitě se ale vyrojí i další.

Když tak nad tím člověk přemýšlím, a já jen doufám, že aktuálně pak bude každý, znovu nám musí docházet, že to nebude snadné.

Nebo by rozhodně být nemělo.

Pevně věřím, že se k přímé volbě nebudeme později stavět jako ke všem volbám, a pak nadávat, co ti druzí zase udělali, co to je za hejska, co si tam prvního ledna cintá pentli.

Docela ráda bych byla na novoroční projev alespoň zvědavá, tak, jako tomu je teď, a musím říct, že i novoroční projev předešlého hradního pána, jsem sledovala se zájmem.

Myslím, že není nutné se vším z hlavy a pera posledních dvou představitelů země beze zbytku souhlasit. Postačí pocitově nevylučovat tuto funkci s jejich osobní podstatou.

Zeptám se: Je podle vás dobrý nápad svěřit volbu prezidenta do rukou národa?

Máte tip?

Michaela

[sexy_author_bio]