Návštěvy: 396
Určitě už vás to taky napadlo, jak se s létem aktivizují všichni ti krvesajové, kteří na nás číhají všude, od lesa až po naší zahradu. Komáří, hovaďáci a hlavně ten odporný, těžko zničitelný příživník, který dokáže svůj objem zvětšit do nechutně obří velikosti – klíště. Díky Bohu, u nás nemůžeme lapnout od komára malárii, zato od klíštěte kdejaký sajrajt ano. Minulý týden jsem si někde přečetla, že snad je čínský virus – covid- 19, podobného „složení“, jako virus encefalitidy. Ale je to vůbec pravda?
To by nám ještě chybělo, teď, když korona sílí ve světě i u nás, aby jí člověk mohl lapit i od hmyzu, který se živí krví.
Upřímně doufám, že tomu tak není, protože si neumím představit, co bychom si tak asi museli ušít jako ochranu, protože jak víme, nic nám nikdo nedá.
Asi bychom přešli na skafandry z hliníku.
Hledala jsem na netu a našla jsem samé protichůdné informace. Jeden tvrdí něco, z čeho se člověku orosí čelo, druhý to vyvrací.
MUDr. Markéta Geleneky, kterou se pyšní Klinika infekčních, parazitárních a tropických chorob, FN Na Bulovce, je myslím tak erudovaný člověk, že těžko budeme v ČR hledat větší kapacitu. Navíc mám tu čest, že se se mnou přátelí.
Pokud tato vysoce erudovaná dáma řekne, že klíšťata mohou přenést na člověka coronu, tak to tak je.
Když jsem promýšlela dotaz, pro Markétu vzpomněla jsem si ještě na otázky, které mě taky dost zaměstnávají … třeba, čím to je, že u nás není virus tak agresívní, jako v některých jiných koutech světa a další.
Existuje velká spousta tezí na tohle téma, od imunity vzniklé historicky morovou ranou, přes náš keltsko-germánsko-vikingský původ, až po teorii, že nám pomáhá očkování proti TBC, které jsme ještě nedávno povinně podstupovali. To všechno by hypoteticky mohlo dávat logiku.
Ale je to tak?
Markétko, ty jsi se smála té kolující zprávě o podobnosti viru encefalitidy hned, jak jsem to zmínila. Jsem ráda, že to je nesmysl, ale vysvětli laikovi, proč klíště ani komár, ani štěnice, ani prostě žádný krev sající hmyz, ani když cucá nakaženého, nemůže po přesedlání nakazit druhého člověka?
Tak předně nutno říci, že SARS-CoV-2 opravdu není s virem klíšťové meningoencefalitidy nijak příbuzný. Má stejný typ RNA, ale již jinou strukturu a vykazuje odlišné vlastnosti stran způsobů přenosu, toho jak se chová, co způsobuje, co vydrží a podobně.
Podobné struktury jako virus klíšťové meningoencefalitidy je třeba virus zarděnek či žloutenky C a přesto každý funguje jinak a příbuznost by v nich jistě nikdo nehledal. SARS-CoV-2 patří mezi viry, pro které je vstupní branou hlavně sliznice dýchacího ústrojí, kde se může dobře množit a dále šířit a k přenosu na rozdíl od viru klíšťové meningoencefalitidy nepotřebuje žádný vektor – tedy většinou hmyz.
Přenos klíštětem, komárem či jiným zástupcem hmyzí říše nebyl prokázán a ani nepředpokládám, že někdy bude. K tomu, aby virus v krvi takového hmyzu přežil a mohl se množit, musí mít odpovídající podmínky, což není vůbec jednoduché. Viry přenosné krev sajícím hmyzem mají většinou jen několik zástupců hmyzí říše, ve kterých k takovému procesu může dojít.
Uff. Rozumím, takže virus sice klíště nasát může, ale virus umře.
Ano.
A tedy když jsme u toho umírání, ta agresivita … ten fakt, že někde na světě, teď naposledy čteme hrůzy z Kyrgyzstánu, to, že u nás máme spíš lehčí průběhy a méně úmrtí, to je dané čím? TBC? Mor? Genetická výbava a co ten původ?
Bylo vytvořeno několik hypotéz, bohužel některé z nich se již nyní zdají nepravděpodobné. Například ta slibná souvislost s TBC vakcinací či etnický původ a podobně. Na jiných se stále „pracuje“. Takové dokazování je ale běh na dlouhou trať. První vlna pandemie mnohdy o následném chování viru moc neřekne – vir se prostě šíří všude, kde se mu daří a jeho chování a vlastnosti se profilují až postupně – tedy během dlouhých měsíců od prvního rozběhu.
I viry mají hlavní cíl, a to je přežít – a tak se během častého množení vytváří různé odlišné genetické varianty, aby se následně vyselektovala taková, která viru poskytuje nejpříznivější podmínky k žití.
Většinou tedy nepřetrvávají ani ty nejagresivnější, ani nejmírnější varianty. Vir se sžívá s prostředím a prostředí se sžívá s virem, hledá se rovnováha. Někdy si vir takovou variantu nenajde a vytrácí se, či přežívá jen v určitých oblastech. Jak přesně se ale bude chovat SARS-CoV-2 se v tuto chvíli prostě neví.
Co se týká těch těžších průběhů, zde se jako významný rizikový faktor zdá spíše míra expozice. Tedy jak mnoho virových částic člověk vdechne za určitý časový úsek.
Pak samozřejmě i další věci: přidružené choroby jako třeba zvýšený krevní tlak, obezita, cukrovka a podobně.
Roli hraje také nastavení imunitního systému, věk ale třeba i dostupnost a úroveň zdravotnického systému, funkčnost epidemiologických center a další.
Mezi nejrizikovějšími skupinami jsou zdravotníci, kteří jsou exponováni významně, a to prakticky po celém světě. A naopak – v zemích kde byla včas zavedena radikální izolační opatření, k masivnímu rozšíření nedošlo.
Jsou tedy podle tebe nošení roušek, desinfekce a karanténa efektivní?
Já myslím že ano, pokud jsou účelně používány. Není to nic překvapivého. U respiračních virů to takto prostě funguje. To ale neznamená, že se musíme zarouškovat pokaždé, když jdeme přes ulici vysypat koš, nicméně pokud s těmito opatřeními budeme zacházet rozumně, pak se efekt jistě dostaví.
Má covid-19 tedy z toho, co už ve vědecké obci víte, i další trvalé následky, vedle zjizvení cév, jak říkají internisté?
I to je stále objektem studia. Již v tuto chvíli máme zajištěnu následnou dlouhodobou péči plicními lékaři pro pacienty s těžšími formami covid-19, protože se z dostupných studií zdá, že postižení plicní tkáně může v některých případech přejít do chronického a někdy i nevratného poškození.
Zda se objeví i další klinické jednotky nelze vyloučit. V současnosti je věnována pozornost vlivu na centrální nervový systém a zkoumá se možnost navození imunopatologických změn.
Co to je?
Když po prodělané infekci přestane imunitní systém fungovat jak má a začne bojovat proti vlastnímu tělu. Pak se také velmi sleduje možnost přenosu z matky na dítě a podobně. Na závěry je ale ještě moc brzy. Ptáš se mě na trvalé následky a přitom pandemie běží necelý rok – to prostě vědět nemůžeme.
A spraví se pak třeba ty cévy člověku, nebo je to nevratné?
Je pravda, že SARS-CoV-2 vstupuje do buněk přes receptory obsažené v mnoha tkáních – plíce, tenké střevo, ledviny a podobně. Velké množství receptorů je v cévní stěně, takže ovlivňuje stupeň prokrvení. Může také navodit stav zvýšené krevní srážlivosti či rozvoj systémové celotělové zánětlivé odpovědi. Trvalé asi mohou být následky v některých tkáních (třeba plicích), ale jasnou odpověď v tuto chvíli nemám.
A ještě … způsobí zjizvení těch cév ten čínský virus i těm, kdo mají lehký průběh, nebo čím těžší, tím větší devastace?
V tuhle chvíli se zdá, že čím těžší průběh, tím horší možné následky. Pokud u lehčích forem následně dojde k rozvoji návazných změn, což se poslední dobou opravdu studuje, tak to poznáme až s odstupem času. Nevíme co se bude u těch pacientů dít za 5 let. Vidíme, jak vypadají ti s těžkými průběhy pár měsíců po prodělání infekce, ale kdo ví, jak se vše změní za pár let. Dat je málo na to, aby se teď dělaly závěry. Ten kdo tvrdí že ví, tak lže.
Markéto, názor mnoha odborníků, včetně MUDr, Pekové známe, je docela zajímavé, jak se vědci dělí, tedy podle tebe, umělý, nebo přírodní? (o wu-chanské laboratoři asi nepochybujeme).
Není žádný fakt, argument či důvod, proč bych si myslela, že je původ viru zcela umělý. Podle mne se chová dost přírodně a také tak vypadá. Ostatně pandemii takového rozsahu jsme už několik let očekávali, jen jsme si mysleli, že to bude druh chřipky. Osobně mne na této situaci nic extra nepřekvapuje.
Hraje nějakou roli že kouřím? (kdesi jsem četla, že je to výhoda, že virus raději čisté plíce – řekni, že je to výhoda alespoň jednu by to mělo 😃)
Asi tě trochu zklamu, kouření je bráno jako rizikový faktor, ale nepatří do hlavního pelotonu, pokud to tak mohu říci. Vždy jde o kombinaci více faktorů. Od toho – jak se chováš, jak jsi stará, jaké máš přidružené choroby, jak ti funguje imunitní systém – až po to, a to asi hlavně, jakou dávku viru jsi obdržela a mnoho dalších věcí, jejichž vliv se teprve zkoumá.
Ta vakcína, kterou teď avízuje Oxfordská Universita, ta bude na všechny mutace? A bude i pro nás? (nebo my máme nárok jen na nějakou čínskou?)
Vakcína se většinou dělá tak, aby se vytvořily protilátky proti nějakému základnímu společnému antigenu (tedy součásti virové částice). Tak, aby to pokrylo co nejvíce variant, i když možná nepokryje všechny. Cílem je spíše to, aby nedocházelo k těžkým průběhům, než aby se člověk nenakazil vůbec. Jakou vakcínu budeme mít k dispozici nakonec my, to tedy opravdu nevím 😎 To je otázka politiky, ale jednou ji určitě mít budeme. Držme si palce, aby fungovala!
Jaká opatření bys udělala ty osobně, aby to fungovalo? Budu se tím řídit.
Já myslím, že je dobré jít takovou tou zlatou střední cestou. Mít strach vystrčit nos z domu je nesmyslné. Viry tady kolem nás jsou a budou až do skonání světa a tvářit se, že dokud nezmizí z povrchu zemského musíme se bát, tak to opravdu není na místě.
Je potřeba se smířit s tím, že jsme tu spolu, musíme si zkrátka najít nějakou životní rovnováhu a na druhou stranu zase zamezit tomu, aby nás to nepřeválcovalo.
Takže pokud se infekce někde začne nekontrolovaně šířit, určitě je na místě zavést zpět izolační a bariérová opatření a chránit zejména rizikové skupiny.
Zasáhnout raději dříve a na kratší dobu, než později a na dlouho.
Ale zase se nehroutit z faktu, že tu s námi SARS-CoV-2 stále je – vždyť to je celkem logické. Chovat se racionálně a účelně. Osobně se mi docela líbí ty zvyky, například Tchaj-wanu, kdy v době respiračních infekcí se nosí roušky v rizikových situacích (MHD, zdravotnická či sociální zařízení, místa s větší koncentrací osob v uzavřených prostorech) a taky jsem ráda, že jsme se konečně možná naučili mýt ruce a smrkat do kapesníků. Tomu bych se tedy nebránila.
Také je dobré si uvědomit význam očkování. Ale jinak bych fungovala co nejpřirozeněji. Samozřejmě s ohledem na vlastní rizikové faktory.
Tedy třeba já budu při práci s covidovými pacienty nosit skafandr a respirátor, moje máma s cukrovkou, hypertenzí a metabolickým syndromem, prostě nebude v respirační sezóně chodit každý týden do divadla, ale zase naopak moje děti pošlu klidně do školy, protože vidět se s kamarády je pro ně důležitější, než teoretické riziko jejich nákazy a všechno se stejně ohlídat nedá.
Navíc, tohle asi není poslední pandemie, kterou zažijeme.
Jo, dobrá zpráva nakonec 😃😃
Moc děkuji, Madlenko.
Dneska (psala jsem článek před půlnocí) jsem viděla v Praze v OC velkou spoustu lidí, i celé rodiny, kteří se normálně dobrovolně vrátili k roušce. Uvažovala jsem, do jaké míry to vnitřně podporuji a jak na to vlastně nahlížím. Pak jsem si řekla, že v podstatě to svědčí o tom, že jsme schopni i samostatně předjímat, uvažovat, být prozíravý a že nepotřebujeme, aby za nás ustavičně někdo myslel a někdo jiný určoval, co je a není při kolika lidech na jednom místě nebezpečné. Beztak to namnoze v nedávné minulosti nemělo vůbec logiku.
Takže za mě fajn, že rouška není ani ostuda, ani módní doplněk, že je to prostě něco, co chápeme jako ochranu za určitých okolností a situace a jsme schopni k tomu sami individuálně dojít. Že nepotřebujeme represi a příkazy, a že nejsme takové stádo, abychom se neobešli bez bači.
Musela jsem se ale zamyslet, abych si to poskládala, protože mě ta dobrovolnost a samostatnost překvapily, když uvážím, jak jsme se v Praze těšili, až TO budeme moci sundat.
Přeji všem krásný den a ještě jednou děkuji Markétě za cennou část jejího odborného času.
Michaela Kudláčková
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
![2732405 1920x1080 [DesktopNexus.com]](https://popelky.cz/wp-content/uploads/2024/04/2732405-1920x1080-DesktopNexus.com_-150x62.jpg)
Nahrávání ...
