Víte, kdo jsem? Tehdy Kristus ještě žil

Návštěvy: 900

Pěkný den, dovolte, abych využila nabídky a coby dnešní soutěžní postava, pokusila se maličko očistit ve vašich očích. A když ne očistit, alespoň vás přimět, abyste pochopili, že věci nejsou jen černo-bílé. Narodila jsem se ve znamení Vodnáře a odvedu vás velmi hluboko do minulosti. Do roku, kdy byl Kristus ještě živ.

Vyrůstala jsem v prostředí, které postupně vychovalo dva šílence. V zásadě jsem mohla být ráda, že jsem přežila.

Intriky a vynucené sebevraždy a do toho tak silná politika, že si o ní může nechat zdát i vaše nejradikálnější politická formace.

Milovala jsem motýly a milovala jsem vodu.

Ale trpěla jsem nočními můrami a panickým strachem ze samoty a ze tmy.  

Přes to všechno a v porovnání ostatními vrstevníky, kupříkladu s mým bratrancem, byla jsem relativně duševně v pořádku a byla jsem velice krásná dívka.

Okouzlila jsem každého a bavilo mě to.

Můj sňatek byl ale politickou záležitostí víc, než otázkou mého vzplanutí. On ale vzplanul, to zase jo.

Byla jsem jeho třetí manželkou a on ještě nebyl tak mocným mužem, jakým se později stal. 

Bylo mi dvanáct let.

Jemu skoro padesát.

Kristus byl tou dobou celkem čerstvě po smrti.  

Můj manžel mi nevadil.

On mě zbožňoval.

Dostalo se mi mnoha privilegií a poct. Nevzpomenu si, co bych nesměla. Ačkoli byl starší a nemilovala jsem ho, uvědomovala jsem si, že jsem mohla skončit i hůř.

Dala jsem mu dvě děti.

Jedno z nich bylo opravdu jeho.  

Pochopte, stárnoucí manžel i přes svou nespornou inteligenci, byl velice často nemocný a nebyl právě zdatným milencem. Neustále se sledoval, pořád ho něco trápilo, trpěl silnými bolestmi hlavy, neurologickými obtížemi a chronickou únavou.

Ne, nebyla jsem žádný Anděl, byla jsem velice nespoutaná žena a do máločeho jsem si nechala mluvit.

Moje výlevy zlosti, hysterické scény a hlasité projevy nešlo přeslechnout.

Když jsem nazvala manžela impotentem, uhodil mě.

Potom celou noc plakal.

Bylo mi ho líto, ale něco se ve mně zlomilo. 

Opatřila jsem si milence a ne jednoho.

Věděl o tom.

Vyprávěla jsem mu o nich.

Chtěla bych na svou obhajobu říci, že již máte – vy, lidé 21. století – k dispozici mnoho písemných pramenů, kterými lze doložit, že jsem ho tím netrýznila.

Naopak, naslouchal rád… těšil se na další historky, milence mi navrhoval…

Chtěl detaily.

Byl kandaulista.

Tohle fungovalo.

A kdybych nezačala mít také politické ambice, patrně bych se dožila úctyhodného věku a hodně bych si při tom užila.

Pracovala jsem i v nevěstincích…ale zadarmo.

Bavilo mě to … byla jsem jedna z mála prostitutek, které tak činí pro vlastní potěšení a dokonce i pro potěšení svého muže.

Pro tento účel jsem měla i paruku popelavě blond barvy.

Nebyla jsem ale jen milenkou, jejíž apetit se stal příslovečným. Byla jsem také matkou a bohužel i mocnářkou.

Toužila jsem na trůn dosadit jednoho ze synů.

Než budu mluvit dál, prosím uvědomte si, že jsem vyrůstala a žila období, kdy politická vražda bylo něco, jako u vás nedělní návštěva farmářských trhů.

Zkuste mě podle toho taky posuzovat.

Díky.

Spolu se svým milencem jsem naplánovala odstavení manžela z trůnu. Doufala jsem, že to pochopí.

V krajním případě jsem byla připravena ho i zabít. Nebyl by první v mém životě koho jsem nechala napřed vyhnat a pak zabít.

Ale navzdory některým pramenům, smrt mého muže nebyla pro mě priorita a ani hlavní přání.

V době manželovy nepřítomnosti jsem, ač stále vdaná, pojala za manžela svého milence.

Dozvěděl se to a byl rychlý.

Ve chvíli, když jsem v zahradě psala dopis svému muži, kde jsem se mu důvody svého chování snažila vysvětlit, navštívil mě manželův zmocněnec se vzkazem.

Byl to v mé době celkem obligátní vzkaz.

Donesl návrh, nabídku na důstojnou sebevraždu, namísto popravy.

Na rozdíl od svého bratrance jsem byla statečnější.

Přijala jsem.

Bylo mi 29 let.

Podle mého jména dnes zvete uzavření společensky nerovnocenného sňatku, nebo cokoli, kde spojení dvou prvků znehodnotí výsledek.

Protože jsem byla také matkou, ráda závěrem dodávám, že tato soutěž je součástí kampaně magazínu Popelky.cz a společnosti Lemac, která má za cíl obléknout naše (já vím, vaše) děti do reflexního oblečení, tak, aby žádné už nesrazilo auto jen proto, že nebylo vidět.

Všem dětem dejme „pásky proti smrti“.

Ceny vítězům, kteří tentokrát budou hned tři, proto věnoval právě Lemac, pro vaše děti.

Každý ze tří vylosovaných výherců obdrží:

Dětskou reflexní vestičku s vlastním jménem

Náhled zde

Deštník s reflexními prvky

Náhled zde

Reflexní klíčenku na krk (lanyard) s vlastním jménem a telefonním číslem na rodiče.

Náhled zde

Soutěžit můžete až do 20. září.

Správné odpovědi, tedy moje jméno, pište prosím do e-mailu (ne pod článek, ať mohou soutěžit všichni) soutez@popelky.cz

Víte, kdo jsem?

Michaela Kudláčková 

[sexy_author_bio]

Článek pro vás napsala:

Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“

Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Tyhle taky napsala:

Archiv autora

• Magie03.04.2024Horoskop pro všechna znamení – duben 2024
• Společnost01.04.2024Kde vzal Ježíš vejce a zajíce? Nikde, On je zdědil
• Magie29.03.2024A je to tu zas! Velký pátek. Poznáte Dryádu? Gnoma? Sonogu? Dnes je můžete potkat
• Magie26.03.2024Šedivé úterý. Požádejte paní Pavoukovou o peníze!