Společnost

VÁNOCE: Budeme na sebe hodní! A povinně!

0 Shares

Všeobecně zakořeněná představa, že o Vánocích je nutné se chovat jinak než celý rok, mi, odpustťe, voní spíše pokrytectvím, než upřímnou touhou souznít – mít rád. Chápu, že se nabízí „alespoň někdy“, jenže, co je platné, že se na vás v období adventu blahosklonně usmívá člověk, který  vám v lednu klidně podstrčí třínohou židli?

 „Vánoce jsou svátky klidu a míru a my se MUSÍME k sobě chovat pěkně! …?”

 

2744NWI.jpg

Vlastně mě na tohle zamyšlení přivedl nedávný výklad jedné paní, která prochází hlubokou manželskou krizí. Prakticky má jasno.

S manželem už být nechce.

Má ženatého milence a vypadá to, že se skutečně mají rádi.

 

Stává se to.

Logicky se láska nedá vynutit, ani vyplakat, a když není, tak prostě není. Je dobře si najít jinou lásku, protože žít bez toho, abych měl koho obejmout, na koho se těšit, nebo zůstávat ve vztahu pro to abych neublížil, je hloupost a neprospěje to nikomu.

 

Onen protějšek přece není hloupý. Cítí, vnímá, ví, že něco není pořádku. A trápí se pak oba.

 

Ona paní mi pak řekla něco, co je vážně k zamyšlení, protože není jediná, kdo takto přemýšlí.

„Dohodli jsme se, že to řekneme doma po svátcích, abychom nekazili Vánoce“, povídá.

 

„Takže…“

 

„Takže počkáme do ledna“, doplnila.

 

„Takže, leden už jim zkazíte v pohodě…?“

 

„No, o Vánocích by lidé měli být přeci jen na sebe hodní“, vysvětlila mi.

 

Zkouším si představit, jak to asi bude vypadat.

 

To je jedno, třeba u něho.

On se bude doma culit na manželku, rozbalí si dárek, povečeří, pak se možná budou koukat na televizi, nebo půjdou na mši… prostě budou na sebe hodní.

 

Ona si bude myslet, jak je všechno v pohodě a pokud měla před tím nějaké pochybnosti, jistě dojde k tomu, že už se vyjasnilo, vždyť on se teď chová tak mile. Prvního, nebo druhého ledna, to je jedno, dostane tahle paní takovou studenou sprchu, že se asi nestačí divit.

 

Nemohu si pomoct, ale tohle je hergot přece strašlivě krutý!

 

Hodně často to slýchám, zvlášť v tuhle dobu

„Ale no ták, nechte si tohle až po Vánocích“

 

A pro tohleto, pro prakticky obdobný model nemám ráda klauny. 

Nedávno jsme si o tom povídali někde v diskuzi.

Vždycky mi připadalo, že ten člověk se pod nakresleným úsměvem může tvářit a cítit jakkoli, že to, že se směje, nemusí znamenat, že mu taky do smíchu je.

 

2743NDQ.jpg

Že třeba vůbec nemá rád lidi. Že vůbec není hodný.

 

Maska člověka nezmění.

A strojená, povinná laskavost nebo předstíraná slušnost není ničím jiným.

Člověk buď JE slušný, nebo není

 

Znám plno lidí, kteří očividně nemají rádi druhé lidi.

Prakticky nejsou schopni o nikom říct pozitivní slovo a na všem, co druhý říká, cítí nebo dělá, hledají to horší.

Za každým úsměvem očekávají faleš, za každou pomocí zištnost, za každým ústupkem plánování odvety.

 

Takový člověk cíleně přeprogramovaný o Vánocích na dobráka nemá přece šanci cokoli na svém životě změnit.

 

Život a osud bude vždycky takový k nám, jací budeme my k němu. Lidé se k nám budou chovat podle toho, jak o nich smýšlíme, protože myšlenka je to, co je upřímné a ryzí.

 

A jsou to právě myšlenky a pocity, které dávají záhy podobu našim činům. A ty potom odráží pocity, myšlenky a chování druhých k nám.

 

Neptám se, proč mi druhý ochotně pomohl.

Prostě vím, že já zase příště pomohu někomu druhému, nebo jemu. A ne proto, že se to teď sluší, ale jednoduše proto, že to chci udělat, že budu mít radost, pokud se někdo bude cítit lépe.

 

Mít rád toho, kdo je k nám dobrý, je poměrně jednoduché.

Skutečným osvobozením ale je, pokusit se mít rád i toho, kdo se k nám nezachoval pěkně.

 

A jde to.

 

Hodně funguje zkusit si to v jeho kůži.

Podívat se jeho očima na svět, který on žije. Jak se cítí, člověk, který ubližuje druhým? Špatně. Ať už vypadá jakkoli, cítí se špatně. A není to šťastný člověk. Jakmile tohle necháme projít vlastním vědomím a pocity, pak nemůžeme dojít k ničemu jinému, než je soucit.

 

A soucit má daleko od nepřátelství, nenávisti a touze po odplatě. Ten s sebou nese často spíše touhu pomoci.

 

Ještě jsem neviděla skutečně šťastného člověka, který by byl zlý.

 

2742MmU.jpg

A tak, buďme k sobě slušní a laskaví, ne proto, že jsou svátky, ale proto, že je to naše vnitřní potřeba.

 

Věnujme úsměv zamračenému člověku, ne proto, že je poplatný datu, ale proto, že ho ten druhý třeba strašně potřebuje.

 

Protože mu pomůže.

 

Nikdy totiž nemůžeme vědět, co právě prožívá, nač myslí, co se mu přihodilo.

 

Nikdy nemůžeme vědět, na kolik jsme v ten moment schopni někomu třeba změnit život.

 

Pokud tohle přijmeme, bude pro nás sváteční dobrá pohoda a laskavost ne otázkou Vánoc, ale přirozeností a podobou života.

 

A to je o štěstí.

 

Přeji vám krásný advent!

 

Michaela


Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“ on Facebook
Michaela Kudláčková (Yáma) 21.8.1968 „Lev“
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře,sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti. Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.

Hodnocení k článku

Komentáře - Napsat soukromou zprávu ZDE

  Zaregistrovat si reakce na váš komentář  
Upozornit na
tibetusmev   protibet 1
Montero   textilsvet
PHP Code Snippets Powered By : XYZScripts.com