Zemřít pro pravdu … Jak to zní pevně a silně a hrdě, že? Nikdy jsem nebyla dobrá na letopočty a v dějáku jsem všechno doháněla tím, že jsem barvitě líčila děj bitev, dramaticky gestikulovala a byla bych se i dojetím nad padlými rozplakala, jen aby profesorka zapomněla, že jsem kdesi na začátku neřekla datum a rok. Pár si jich ale přece jenom pamatuji. Patří mezi ně 6. červenec 1415.
Nechat se totiž upálit za pravdu, to bylo pro mě tak zásadní, tak silné a obdivuhodné gesto, že by byl skutečný, ne ten smyšlený hřích, nepamatovat si, kdy, kde a v jakém roce zemřel mistr Jan Hus.
Kdybyste mě probudili ve tři ráno, kdybych u toho měla „trojku v žíle“, kdyby byla zrovna i bouřka, věděla bych to.
Vážila jsem si ho už na základce a nějak mě to nepustilo.
Položit život pro neochotu odvolat a zpronevěřit se tím sobě samému, odmítnout ohnout se a ztratit tím vlastní hodnotu, žít pak s vědomím pošpiněného charakteru, ano, to by mohlo pro někoho nakonec znamenat i cosi horšího, než je smrt.
Byla by to možná optikou mistra Jana Husa, Giordana Bruna a jiných statečných lidí, jakási duchovní či morální smrt.
Chápu to.
Rozumím tomu, že mnohý raději zemřel, než by odvolal.
Kéž by svět plodil více takových duchovních velikánů a kéž by je pak Bůh pěkně dovedl na posty nejvyšší.
V našem aktuálním případě politické.
To bychom měli jiné politiky, to bychom na ně byli hrdí, to bychom měli panečku příklady.
Ani by jim nehrozilo upálení za neprodejnost své osobnosti, za nezneuctění vlastní cti, za pravdu, za neohnutí hřbetu …
Co se dá dělat.
Dnes jsou pravda, čest a svědomí stejně cenné, jako bazarová židle.
Ještěže máme na koho být hrdí alespoň pohledem do minulosti.
Hluboké minulosti.
Mistr Jan Hus.
Kazatel, reformátor a vysokoškolský pedagog. Poukazoval, mimo jiné i na morální úpadek v řadách církve a to se mu také stalo osudným. Některé jeho výroky „církev je tvořena výhradně předurčenými ke spáse“ či „kněz ve smrtelném hříchu nehodně udílí svátosti„ církev dodnes pokládá za sporné a kontroverzní.
Odmítl odvolat.
Nesklonil se a za svou pravdu jako kacíř a exkomunikovaný kněz, nakonec se ctí zemřel.
Budiž nám pevný názorový postoj našeho rodáka z Husince i jeho poslední slova „Sancta simplicitas!“ (svatá prostoto) příkladem i mementem.
Zemřel 6.7.1415 v německé Kostnici a byl to Čech.
Velký Čech.
Michaela Kudláčková
[sexy_author_bio]
Článek pro vás napsala:
-
Miluje téměř syrové maso, všechny plody moře, sladkosti a mýdlové vůně. Libuje si v Astrologii, vaření a humoru jakékoli barvy.
Obdivuje staré kultury a západy slunce. Má zvláštní schopnost ztrácet důležité písemnosti.
Ráda by osobně mluvila s Máří Magdalenou.
Nahrávání ...
4