ROZHOVOR: Jiří Paroubek: „Miluji svou ženu a děti. Nejsem monstrum.“

Nechme v tuhle chvíli stranou naše politické preference a názory jako věc nepodstatnou. Nabízím vám rozhovor s mužem, který je tak výraznou osobností společnosti, že je asi jedno, na kterém, břehu politického moře stojí. Jen málokterý Čech nemá v jeho případě ucelený názor, jen málokdo by řekl: „Neřeším ho“.  Ing. Jiří Paroubek. Jeho kontroverzní a tvrdá vystoupení jakoby ostře kontrastují s až romantickým přístupem jemu blízkých žen. Jaký je osobně? No, možná vás překvapím…předně byl velice slušný…

V první řadě mě velice překvapilo, vzhledem k názoru, který si člověk v sobě vytvoří pomocí médií i vlastního politického „vyznání“, že na mou skromnou SMS a žádost o rozhovor, odpověděl téměř obratem.

Neměl problém pozvat nás do budovy Poslanecké sněmovny a udělat si čas na povídání.

Normálně trému před osobnostmi už nemám.

Toho 4. května 2011 kolem 11:30 jsem ji ale měla. A pořádnou.

Přeci jen, člověk se denně nevyskytuje v blízkosti politických špiček a denně neprochází skenovacím zařízením, sondujícím výbušniny a zbraně, po boku jednoho z nejvyšších politiků.

Pan Paroubek pro nás osobně přišel do recepce.

Detekčním „sandonorikem“, jsme prošli já i Tomáš a jeho objemný fotoaparát. Byla jsem ráda, že nemusím vysypávat kabelku. To by ti muži od ochranky asi nerozdýchali.

Posadili jsme se do haly v budově Poslanecké sněmovny.

Cestou jsem si všimla, že v poslanecké jídelně dnes mají guláš. Co do ceny mě to vrátilo o 25 roků zpátky. 

Za námi seděl pan Rath, kolem se míhalo ještě mnoho známých tváří. Nutno říci, že pokud nehřímají za řečnickým pultem, vypadjí politici docela civilně.

Pane Paroubku, začnu netradičně. Víte o tom, že tu právě sedí dva lidé, kteří se narodili ve stejný den?
Opravdu?

Opravdu. Jsem také narozena 21.8. ale 1968. Víte hodinu, kdy jste se narodil?
Bohužel nevím. Když jsem se o to trochu začal zajímat, už jsem se maminky nemohl zeptat, protože zemřela.  

To je mi moc líto. Řekněte, jaký je Jiří Paroubek člověk očima Jiřího Paroubka?
Tak předně myslím, že nejsem žádné monstrum, jak si udělala, díky médiím, obrázek velká část občanů. Ono, když se tohle opakuje dlouho, tak to do jisté míry zabere. Ve skutečnosti jsem člověk, který rád dělá naplno právě to, co dělá. Tedy pokud pracuji, tak to dělám cele, a když odpočívám, tak si to chci také užít.  Mám rád svou rodinu, svoji ženu, svoji dceru a svého syna.  Snažím se být užitečný. Nerad vstávám, ale musím vstávat před šestou ráno. Úspěch je kromě jiného v ukázněnosti.

Mě jste překvapil, že jste zareagoval, že jste komunikoval, a že pro vás nebyl problém udělat si čas na rozhovor. Upřímně se přiznám, že jsem to nečekala.

Tak mě jste překvapila tím, že jste překvapená. Mám za to, že je to normální, nebo by to měl být normální přístup politika. Ale je fakt, že v krátké době jste již druhý novinář, který mi to říká. Nemám problém setkat se s médii, pokud necítím, že jediným cílem je později celý obrázek člověka postavit jednostranně a neobjektivně. Z toho důvodu již rozhovory s některými novináři odmítám. Nemám chuť si třeba po rozhovoru pro Mladou frontu Dnes s paní Tachecí čtrnáct dnů číst, jak jsem rozvrácený, vyčpělý a nepoužitelný. Tyhle věci by se měly dělat férově. Ne s předpojatostí, jak jsem to u velké většiny novinářů zaznamenal, když jsem vedl vládu nebo ČSSD. 

Vy jste Lev, vaše první paní je Lvice. Znáte znamení vaší současné paní? Paní Petry?
Ano, ona je Panna. 

A když byste to měl srovnat, jak se žije se Lvicí a jak s Pannou?
Víte, já to tak nezkoumám, nedívám se na to přes astrologii, protože o ní nic nevím. Ale prostě, každá žena je jiná. Obě jsou skvělé matky. Moje první paní je báječnou matkou mému synovi a současná manželka, se skvěle stará o dceru.   

Kdy se narodila vaše dcera?
To se výborně pamatuje, je to 1.11. před rokem a půl. 

Takže vy máte doma také malého Štíra, to si užijete…
(smích)  

Jak jste poznal svou druhou ženu, tedy Petru?
Prvně jsem ji viděl na letišti. Letěl jsem ještě jako ministr pro místní rozvoj do Řecka. Ona jela jako tlumočnice. Jako jedna z mála umí totiž na překladatelské úrovni řecky.  

Tehdy jste se zamiloval?
Ne, nebo, jistě jsem si všiml, že je moc hezká, příjemná, chytrá, také jsem obdivoval její znalosti, ale náš vztah byl ještě dlouhou dobu jen pracovní. 

Jaký je zamilovaný pan Paroubek? Psal jste romantické SMS se smajlíky, posílal květiny?
(smích) Hlavně jsem se snažil čestně vyřešit svůj vztah se svou tehdejší ženou …pak přišly asi ty SMS.. 

Funguje to i u vás, že zamilovaný člověk chodí a usmívá se na všechny strany, zdraví třikrát uklízečku a všechno mu připadá pěkné? Také jste měl v tu dobu rád celý svět?
No to nevím, jak jsem vypadal, ale mám za to, že ano. Že pokud je člověk šťastný je to na něm vidět. Také myslím, že politiku by neměli dělat nešťastní lidé, o kterých se pak píše, jak je opouští jeden partner za druhým… I politik je člověk a pro každého je příjemné mít někoho rád a být někým milován. Neumím si představit…   neuměl bych být sám. 

Plánujete ještě další děti?
Myslím, že už ne.  

Jaký jste otec?
Nejsem ideální, protože mám hodně práce a nemohu být vždycky tam, kde bych chtěl, tedy se svou dcerou. Ale snažím se. Myslím, že teď jsem pro ni taková prima velká hračka, vedle psa a želvy. 

Co momentálně děláte, plánujete?
Je hodně práce kolem politiky a také mám rozepsané dvě knihy. Mám v plánu je vydat a pak se vrhnout na třetí. (Pozn.red. Kniha pana Paroubka o zahraniční politice „Ve službě republice“ již vyšla a dokončil knihu svých pamětí). 

O čem jsou ty knihy?
První se jmenuje „Ve službě republice“, tak ji asi nijak zvlášť představovat nemusím. Druhá jsou takové memoáry mapující a popisující mé působení ve vysoké politice, šesti lety na pražském magistrátu a podobně… Došlo i např. na popis doby, kdy jsem se podílel v letech 1989 – 1990 na obnově ČSSD po čtyřiceti letech. 

Tak zanechme práce. Jaké máte rád jídlo?
Jím skoro všechno, rád experimentuji a ochutnávám. Samozřejmě, že mi občas něco tam, kde se stravuji, nechutná, ale vím, že je kolem toho práce, že ti lidé se snaží a toho si cením. Takže, když se něco nepovede, nedávám to najevo. Mám rád české omáčky, polévky, ryby, řeckou kuchyni. Ale také indickou, indonéskou, arabskou, marockou, libanonskou… 

Právě ta třetí kniha by měla vzniknout ve spolupráci s mladým šikovným mezinárodním kuchařem. Bude to kuchařka, která bude čerpat z mých zkušeností z cest po různých zemích. Také tam budou francouzská jídla.

Umíte vy sám vařit?
Samozřejmě, že umím vařit. (pozn.red. Neznám Lva, který by se nemotal kolem plotny). Rád v domě za Prahou, kam jezdíme, také griluji. Bohužel nemám moc času. Na vojně jsem byl u proviantu. 

Co jste dělal 21.8.1968? Já to třeba vím naprosto přesně …
Také to vím přesně. Měl jsem 16. narozeniny a byli jsme na chatě u rodičů. Otec jel ráno do práce. Pracoval v Avii v Letňanech. Čekali jsme netrpělivě na otce, až se vrátí z Prahy. Přijel a vyprávěl. No a druhý den jsem už jel do Prahy taky.  

Jak jste to cítil?
Vzpomínám na tu atmosféru. Byla zajímavá. Ze všeho byla cítit taková jednota národa. Řekl bych ještě větší, než v roce 1989. A i když to vlastně byla chvíle naší národní porážky, my si to neuvědomovali. 

Je ve vás pořád ten pocit křivdy?
Člověk musí jít dál. Jakékoli babrání se v minulosti otravuje život a je to nepraktické. Zapomínat by člověk neměl, ale ne se neustále vracet. Proběhly velké změny i v Rusku, dnes už žijí generace zcela jiných lidí…  

Takže jste odpustil?
Nevracím se do minulosti. Je třeba se ale poučit v tu chvíli a udělat závěr. Ne, ale tím nadále žít. 

Zmínil jste zkraje rozhovoru zvířata u vás doma. Kolik jich máte a jaká?
Kromě té želvy mám rád psy. Hlavně basety. Jednoho jsem míval, šestnáct let, pak nám zemřel. Míval jsem také jezevčíka, ale ten zůstal první manželce. Měla k němu silný vztah. Pak mi Petra sehnala modrého gaskoňského baseta.  

To jsem nikdy neslyšela…
Je to plemeno menší, než normální baset. Barvou je černobílý. Ta černá je právě tak černá, že přechází až do modra. Je milý, chytrý, hodný a bezvadný k dětem. Obvyklejší je tohle plemeno ve Francii, ale i tam jsem jej viděl jen málo. 

Jste šťastný člověk?
Myslím, že ano. Věci beru tak, jak jsou. Ne všechno se mi povedlo, tak jako každému. A mám šťastný a úspěšný život. Mám ještě hodně plánů, spokojené manželství, krásnou ženu a dceru. Fajn syna. Ano, myslím, že jsem šťastný člověk. 

Děkuji Vám

Zcela objektivně, ústy člověka, jehož volební preference jsou zcela jinde, musím říci, že se s panem Paroubkem povídá hezky. Ačkoli působí autoritativně, je vstřícný. Tak, jako každý Lev, je optimista a rád o sobě mluví. Nepůsobí ale při osobním kontaktu nabubřele, nebo na mě tak nepůsobil.

Svůj politický postoj jsem nezměnila. Pozměnila jsem ale názor na jednoho člověka. A nemám s tím problém, protože slovy klasika: “Kdo nikdy nezmění názor, miluje sebe víc, než pravdu“.

Monstrum, jak zmínil, skutečně není.

Michaela

[sexy_author_bio]

(foto: Tomáš Žebrák)